„Kluk od vedle“ chce Německo vzhůru nohama. Hvězda AfD má šanci na premiéra

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jen těžko si představit němečtější jméno než je Ulrich Siegmund. I díky šedomodrým očím, úsměvu obchodníka a klidnému tónu se mu v německých médiích přezdívá „Nejhezčí člen AfD“ nebo „TikTokový chlapec z plakátu AfD“. V roce 2021 o něm lokální server psal i jako o „konzervativci, který nade vše miluje svou zem“.

Podnikatel (a psycholog obchodu) z malebného městečka Tangermünde na severu spolkové země Sasko-Anhaltsko začínal s politikou brzy a v 19 letech se stal členem křesťanskodemokratické CDU.

Po pěti letech přestoupil do Alternativy pro Německo (AfD). Už ve 26 letech poprvé zasedl jako poslanec v zemském sněmu.

Teď je stranickým lídrem AfD v zemských volbách, které se budou v Sasku-Anhaltsku konat letos v září. Strana v nich má vysokou šanci na úspěch a Siegmund se může stát prvním zemským premiérem z řad AfD.

Strany, které vládnou v Berlíně, o AfD často mluví jako o „straně špatné nálady“ nebo jako o šiřitelích strachu. Image Ulricha Siegmunda ale tomuto rámci neodpovídá úplně.

Rýsuje se spíš obraz „kluka od vedle“ a schopného marketingového stratéga, než vzteklého křiklouna. Staré myšlenky krajní pravice lidem i díky svému šarmu servíruje jako novou vizi.

Mnozí v něm vidí právě tu charismatickou tvář, která by AfD mohla posouvat blíž k moci a v případě volebního úspěchu zatřást i celou národní politikou. Preference AfD se na spolkové úrovni drží vysoko na 26 procentech.

To vše v situaci, kdy se drolí takzvaný „brandmauer“, doslova „protipožární zeď“ neboli „sanitární kordon“, kterým ostatní politické strany izolují AfD. Odmítají s ní spolupracovat. Nedávno však s AfD začali komunikovat drobní podnikatelé a letos v únoru se její politici po pauze objeví i na Mnichovské bezpečnostní konferenci.

Siegmund se přitom řadí k radikálnějším tvářím AfD. Svým slovníkem zapadá do radikálně nacionalistického křídla strany, které reprezentuje ten ideologicky nejtvrdší proud.

Podobně radikální je například durynský lídr AfD Björn Höcke. Ale zatímco Höcke je ideolog strany a mobilizuje její tvrdé jádro, Siegmund je spíš jeho „marketingová mutace“ a rozšiřuje zásah strany. Je součástí straníků, kteří usilují o profesionalizaci partaje.

K širokému (a zároveň mladšímu) publiku se dostává i díky sociálním sítím. Na TikToku ho sleduje přes 600 tisíc lidí, na Instagramu a Facebooku další statisíce.

Se Siegmundem se ovšem pojí řada kontroverzí. Předloni vyšlo najevo, že se účastnil schůzky krajní pravice ve vile u Postupimi, na které se mimo jiné zmiňovala tzv. remigrace - plán na povinné deportace cizinců, ale i německých občanů s migračním původem.

Fasáda umírněného politika se Siegmundovi zhroutila i během podcastu Playbook. Na otázku, zda byl holokaust nejhorším zločinem v dějinách lidstva, totiž odpověděl vyhýbavě: „Netroufám si to hodnotit, protože nemohu zpracovat dějiny celého lidstva.“

Vyhýbavý je i v otázce Ruska. Na dotaz, zda je Vladimir Putin odpovědný za válku na Ukrajině, reagoval, že to prý nedokáže posoudit, „protože jako zemský politik nemá k dispozici všechny souvislosti“.

Magazín Spiegel, který Ulricha Siegmunda delší dobu sledoval a hovořil s ním, ve své reportáži upozorňuje, že za jeho uhlazenou fasádou jsou radikální představy o „obrácení Německa naruby“ a „převrácení celého řádu“.

Pokud by se dostal k moci, začal by se zúčtováním s veřejnoprávními médii. Ta totiž o AfD informují kriticky. Podle Siegmunda jde ale o hoaxy a indoktrinaci. „Nikdo by neměl být nucen platit za dezinformace,“ prohlásil nedávno v zemském sněmu.

Otevřený je v tématu migrace. Patří ke stoupencům konspirační teorie o „velké výměně“. Ta vychází z představy, že elity záměrně podporují migraci, aby postupně nahradily původní obyvatelstvo a změnily kulturní i politickou povahu země.

V krajně pravicovém prostředí tahle konspirace funguje jako silný mobilizační nástroj, který spojuje strach z migrace s pocitem existenční hrozby.

Už zmíněnou „remigraci“ z postupimské schůzky Ulrich Siegmund obhajuje a opakuje heslo: „Deportace, deportace, deportace“. Žadatelé o azyl by nedostávali finanční podporu, ale jen věcnou. Stát by navíc zintenzivnil jejich kontrolu. Vše v době, kdy v Sasku-Anhlatsku výrazně klesl počet žadatelů o azyl a kdy svou migrační politiku výrazně přiostřila i vládnoucí CDU.

Jako premiér by stopnul peníze na „nesmyslné migrační a ideologické projekty“ a tvrdí, že by z prostředků financoval sociální sliby: bezplatné školky, obědy zdarma ve školách nebo řešení nedostatku lékařů navýšením počtu míst na lékařských fakultách. Solidarita se v Siegmundově pojetí týká „všech slušných obyvatel“.

Politický vzestup Siegmunda a sasko-anhaltské AfD přichází navzdory problémům zemské organizace. Tamní civilní kontrarozvědka BfV ji klasifikuje jako pravicově extremistickou organizaci. AfD má za sebou také sérii skandálů, vnitřních čistek a obvinění z klientelismu.

V průzkumech má teď sasko-anhaltská AfD kolem 40 procent. Pokud se jí v září nepodaří v zemském sněmu získat absolutní většinu, bude sestavování koalice zřejmě obtížné a možná je i dlouhá volba nového premiéra, která skončí menšinovým kabinetem.

Straně však může pomoci, když ve volbách propadnou hlasy pro menší strany. AfD zároveň počítá se scénářem, že v případě úspěchu se jí pokusí ztížit život Berlín. Spekuluje se o osekání financí.

Sám Ulrich Siegmund zmínil, že volby v Sasku-Anhaltsku mají spustit dominový efekt. Jen dva týdny po nich se bude volit i v Meklenbursku-Předním Pomořansku, kde má AfD také vysokou podporu.