Podpora od Trumpa jako „polibek smrti“. Le Penová před volbami udržuje odstup

Francouzská krajní pravice dlouhodobě dominuje průzkumům veřejného mínění a má našlápnuto k tomu, aby po prezidentských volbách v příštím roce obsadila Elysejský palác.

Stejně jako to platí pro další spřízněné politické strany napříč Evropou, i úspěch francouzského Národního sdružení (RN) ale ohrožuje jeden zásadní problém: spojenectví s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.

„Být vnímán jako Trumpův spojenec se stává stále větší politickou zátěží,“ řekla v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy italská politoložka Cecilia Sottilottaová, která působí na Università per Stranieri di Perugia.

Na vlastní kůži to už pocítila italská premiérka Giorgia Meloniová, která před časem v referendu utržila klíčovou porážku, či dlouholetý maďarský premiér Viktor Orbán, jemuž podle politoložky předvolební podpora ze strany Trumpovy administrativy zasadila „polibek smrti“.

Stejná hrozba teď visí i nad francouzským Národním sdružením, které se chystá na zásadní volební klání.

Strana sice stále neví, zda bude moci do boje o prezidentské křeslo vyslat dřívější kandidátku Marine Le Penovou (viz infobox níže), nebo dá šanci mladému předsedovi strany Jordanu Bardellovi. Rizik, která „faktor Trump“ představuje, jsou si ale v RN dobře vědomi.

„[Orbánovu] porážku nelze přičítat pouze únavě voličů,“ uvedl pro bruselský list Politico pod podmínkou zachování anonymity jeden z vysoce postavených členů strany Fidesz. „Maďarským voličům se v současném kontextu nelíbila přílišná blízkost s USA,“ dodal.

Francouzské Národní sdružení postupovalo poměrně opatrně už při Trumpově znovuzvolení. Zatímco krajně pravicoví lídři napříč Evropou, včetně Viktora Orbána v Maďarsku či Geerta Wilderse v Nizozemsku, jeho návrat hlasitě oslavovali, Le Penová reagovala střízlivěji.

Už tehdy bylo jasné, jak moc nepopulární Trump je mezi Francouzi, a to i mezi voliči její vlastní strany.

„Od útoku na Kapitol si Marine Le Penová uvědomuje, že není dobré se k němu příliš přibližovat. Je velmi opatrná a udržuje si odstup,“ řekl serveru Politico bývalý představitel konkurenčního krajně pravicového hnutí.

Podle francouzského politologa Jeana-Yvese Camuse je za tím mimo jiné snaha Národního sdružení získat si důvěryhodnost. „Mnoho voličů zpochybňuje její schopnost vládnout Francii. A Trump je velmi nepředvídatelný, jeho plány mohou voliče odradit. RN proto považuje za rozumnější se od Trumpa distancovat,“ vysvětlil pro Seznam Zprávy.

„Jeho chování není to, na co jsou Francouzi zvyklí. Chtějí prezidenta, který sjednocuje, a ne rozděluje,“ nastínil, proč by mohlo být spojení s Trumpem pro francouzskou krajní pravici v prezidentských volbách překážkou.

Z březnového šetření společnosti YouGov vyplynulo, že pozitivní názor na současného šéfa Bílého domu má pouhých 14 % francouzských voličů, zatímco dalších 78 % jej vnímá negativně.

K nárůstu protitrumpovského sentimentu přispěla celní válka, výhružky Grónsku a zejména odstartování války proti Íránu. Spolu s tím zesílila i potřeba francouzské krajní pravice distancovat se od Washingtonu.

Le Penová v březnovém rozhovoru pro francouzský list Le Parisien kritizovala Trumpa za to, že údery proti Íránu provedl „naslepo“, aniž by dopředu promyslel, jak katastrofické mohou být jejich dopady. „Ve skutečnosti se ukazuje, že přípravy byly velmi nedostatečné,“ vymezila se.

Na dubnovou schůzku s poslanci RN pak přišla s jasným vzkazem. „Musíme si udržovat odstup,“ apelovala na ně podle zdroje zevnitř strany, se kterým pod podmínkou zachování anonymity mluvili novináři serveru Politico.

Na rozdíl od některých jiných lídrů to pro ni zřejmě nebylo tolik složité. „Le Penová se s Trumpem nikdy nesetkala. Snažila se o to, ale jediným představitelem krajní pravice, o kterého má zájem, je Meloniová,“ řekl Camus.

Připomněl také, že uvnitř Národního sdružení dlouhodobě existuje „silná skupina, která se staví proti tomu, co Amerika reprezentuje, tedy proti kulturní, vojenské, finanční a obchodní hegemonii USA“.

Podobně špatně, a dokonce ještě hůř než ve Francii, si Donald Trump stojí u obyvatel dalších evropských zemí, včetně Německa, Británie a Itálie.

Čím dál více krajně pravicových a populistických stran, které původně doufaly v to, že je Trumpův návrat do Bílého domu posílí, dnes volí stejnou taktiku jako Národní sdružení a od Washingtonu se opatrně distancují.

Vztah s americkým prezidentem začala v poslední době přehodnocovat i italská premiérka Meloniová, která dlouho platila za jednoho z nejvěrnějších spojenců na starém kontinentu.

První větší kritika z její strany Bratři Itálie přišla společně s válkou v Íránu, jejíž ekonomické dopady Evropa silně pocítila a stala se tudíž pro ni i řadu dalších ideologických spojenců Trumpa zlomovým bodem.

Poslední kapkou pak zřejmě byla Trumpova ostrá kritika papeže Lva XIV., který zůstává pro řadu italských voličů nedotknutelnou figurou.

Trumpovi se začaly vzdalovat i krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD) nebo britská Reform UK v čele s Nigelem Faragem, který přitom na obdivu k republikánskému politikovi původně stavěl, v poslední době mu ale začal být na obtíž.