Aura neporazitelnosti se bortí. Meloniová zažila první velkou porážku

Italská premiérka Giorgia Meloniová si po nástupu do čela země kolem sebe vybudovala auru neporazitelnosti.

Zprvu obávaná radikálně pravicová politička si na světové scéně i v Bruselu, který v minulosti ostře kritizovala, získala respektovanou pozici.

Daří se jí navíc řídit nejstabilnější vládu za poslední roky. Její kabinet brzy délkou mandátu překoná poslední vládu Silvia Berlusconiho z let 2008 až 2011 a pak už si připíše poválečný rekord.

Nyní, po více než třech letech u moci, se zároveň Meloniová dočkala první významné porážky a dojem neporazitelnosti se v očekávání dalších parlamentních voleb začal bortit.

Italové řekli v pondělí končícím referendu „ne“ soudní reformě, kterou se premiérka snažila dlouhodobě prosadit a označovala ji za  „historickou příležitost změnit Itálii“.

Meloniová se snažila dopředu zdůraznit, že v hlasování jde o spravedlnost, nikoli o ni samotnou. Opozice ale z referenda - částečně kvůli složitosti navrhovaných změn - úspěšně udělala neoficiální plebiscit o jejím dosavadním počínání v čele země.

Proti soudní reformě se vyjádřilo 54 % hlasujících. Meloniová přitom propadla ve třech největších městech. V Římě se proti „její“ reformě vyjádřilo 57 % obyvatel, v Miláně 54 % a v Neapoli dokonce 71 %.

Vyhlášení výsledků referenda provázely na některých místech spontánní oslavy, upozornil list Politico. V Neapoli se sešlo padesát státních zástupců a soudců, aby si za zvuků hymny antifašistických partyzánů Bella Ciao připili šampaňským. Aktivisté a studenti v Římě zase vyrazili na náměstí Piazza del Popolo a skandovali hesla za odstoupení Meloniové.

„Výsledek ústavního referenda o soudnictví nepochybně oslabuje vládu Giorgie Meloniové,“ říká Seznam Zprávám italský akademik Carlo Berti, který momentálně působí na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

Premiérčiny porážky se okamžitě chopila i roztříštěná italská levice.

Lídryně středolevé Demokratické strany Elly Schleinová vzkázala, že voliči se v referendu vymezili proti „aroganci této vlády, která chtěla změnit ústavu zcela sama“. Verdikt přivítala jako signál slábnoucí pozice Meloniové a vzpruhu pro své snahy v parlamentních volbách v nadcházejícím roce.

Berti nicméně upozorňuje, že situace v takzvaném progresivním táboře, kam se řadí Demokratická strana, Hnutí pěti hvězd a Aliance Zelení a Levice, zůstává chaotická. „Pokud bude opozice rozptýlena vnitřními problémy, mohla by promarnit příležitost, kterou jí nabízí dočasná slabost vlády, tedy zasadit jí významnou ránu,“ míní.

Sama Meloniová reagovala zdrženlivě. Vzkázala, že Italové se vyjádřili „jednoznačně“ a ubezpečila, že jejich rozhodnutí respektuje, s „hořkostí“ ovšem sleduje, jak země promeškala šanci na modernizaci.

Zástupci její vlády mezitím hlásí, že verdiktu nehodlají přisuzovat politický význam. Berti nicméně namítá, že jeho politická váha je obrovská, a to pro všechny vládní strany.

Premiérčina strana Bratři Itálie se dlouhodobě drží v čele volebních průzkumů. Nad Demokratickou stranou, druhou nejsilnější v zemi a největší na levici, vede o zhruba sedm procentních bodů.

Referendum se týkalo změn ve způsobu řízení italských soudců a státních zástupců a jejich disciplinárních postihů. Reforma měla do italské ústavy zakotvit jasné oddělení soudců a státních zástupců, na které v současnosti dohlíží jediný orgán. Navrhovala zřízení samostatných orgánů i vznik nového disciplinárního soudu.

Vláda Giorgie Meloniové reformy prezentovala jako příležitost k nápravě systému, který umožňuje „zpolitizovaným“ právním frakcím zabraňovat kabinetu v prosazování klíčových opatření v oblastech, jako je migrace a bezpečnost. Změny přitom označovala za nezbytný krok k posílení nezávislého soudnictví.

Oponenti vlády viděli reformy přesně opačně. Podle nich by krok přispěl ke zvýšení politického vlivu nad soudnictvím a koncentrování moci.

„Mnozí vnímali pokus o reformu soudnictví jako první krok k podkopání liberální demokracie v Itálii,“ popisuje Berti.

„Pokud by tomu tak skutečně bylo, výsledek referenda naopak prokázal pozoruhodnou odolnost italské demokracie, a to díky zapojení občanské společnosti, žurnalistiky, celé politické sféry a samozřejmě i samotného referenda,“ dodává. Výsledek je podle něj krátce před maďarskými volbami důležitým signálem pro Evropu.

Spor, který dal vzniknout referendu, má za sebou dlouhou politickou historii. Jeho začátek se datuje do devadesátých let, kdy soudy začaly masivně postihovat politickou korupci. Pro tehdejší tažení se vžil název Mani Pulite (česky čisté ruce) nebo také revoluce soudců.

Akce vedla k zániku řady politických stran a zůstaly po ní narušené vztahy mezi politiky a zástupci soudní moci. Zejména pravicové síly soudce od té doby opakovaně obviňují z toho, že proti nim vedou levicovou „vendettu“.

Giorgia Meloniová si téma vzala za své po tom, co se její vláda opakovaně dostala do střetu se soudní mocí a premiérka si stěžovala na to, že soudci maří její iniciativy v boji proti migraci a kriminalitě - oblastech, které jsou pro ni od nástupu k moci zásadní.

Před referendem vznesla dramatické varování. Pohrozila, že pokud věci zůstanou, jak jsou, Itálie bude „čelit ještě mocnějším zájmovým skupinám, ještě nedbalejším soudcům, ještě absurdnějším rozsudkům, přičemž budou propouštěni imigranti, násilníci, pedofilové a drogoví dealeři, kteří budou ohrožovat vaši bezpečnost.“

Jak premiérka s prohrou naloží, zůstává otázkou. Meloniová dopředu vyloučila, že by v případě neúspěchu odstoupila z funkce, podobně jako to v roce 2016 učinil bývalý premiér Matteo Renzi, který v referendu neuspěl se soudními reformami.

Podle Renziho, se kterým po zveřejnění výsledků letošního referenda mluvila italská média, nelze prohru jednoduše přejít. „Prohrát a odejít si pískajíc prostě nepřichází v úvahu,“ vzkázal s tím, že premiérka „přišla o tah na branku“ a měla by více naslouchat voličům.

Porážka pro Meloniovou přichází v nelehkou chvíli. Na domácí úrovni premiérka čelí rostoucí frustraci kvůli zvyšujícím se cenám energií.

Na mezinárodní půdě mezitím přichází o pověst političky, která dokáže „zkrotit“ amerického prezidenta Donalda Trumpa a spojenectví s jeho nevyzpytatelnou administrativou jí v poslední době přináší spíše minusové body. Distancovala se například od války Spojených států a Izraele proti Íránu.