Nový „power couple“? Merz a Meloniová přepisují politickou mapu Evropy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když se jí novinář na lednové tiskové konferenci ptal, zda nahradila francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v roli nejvěrnějšího spojence Berlína, spiklenecky se podívala na svůj německý protějšek a začala se smát.

Následně italská premiérka Giorgia Meloniová pravila, že „nechce nikomu brát místo“. Také německý kancléř Friedrich Merz tvrzení mírnil s tím, že pro Německo „neexistuje žádná hierarchie vztahů“.

Čím dál zřetelněji je ovšem jasné, že vazby mezi Itálií a Německem značně sílí a na evropské půdě se začíná rýsovat stále pevnější spojenectví Meloniové a Merze.

„Sblížení těchto dvou lídrů je přirozeným důsledkem oslabené pozice Francie,“ řekla Seznam Zprávám italská politoložka Cecilia Sottilottaová, která působí na Università per Stranieri di Perugia.

Francouzsko-německý tandem dominoval Evropě po dlouhá desetiletí. Vrcholné fáze dosáhl pravděpodobně v době, kdy se u moci setkali Angela Merkelová a Emmanuel Macron, pro něž se dokonce vžilo označení „Merkron“.

V poslední době se ale „tradiční motor Evropy“ začal zadrhávat. Pro Macrona a Merze je - navzdory deklarovaně blízkým vztahům - čím dál složitější najít společnou řeč. Do sporu se nedávno dostali například kvůli rozdílným představám o společném programu stíhacích letounů.

„Meloniová pochopila, že vzhledem k napětí ve vztazích mezi Francií a Německem by mohla proniknout k Německu a sblížit se s ním,“ uvedl pro bruselský list Politico expert na francouzsko-italské vztahy Marc Lazar, který působí na univerzitě Luiss v Římě a Sciences Po v Paříži.

Friedrich Merz a Giorgia Meloniová jsou podle médií v mnoha ohledech překvapivými spojenci. Veřejnoprávní stanice Deutsche Welle připomněla obavy, které u německých křesťanských demokratů zpočátku budil nástup italské premiérky k moci. Její strana Bratři Itálie jim nápadně evokovala krajně pravicovou Alternativu pro Německo (AfD), se kterou na domácí půdě nechtějí mít nic společného.

Meloniové se ovšem podařilo brzy obavy rozptýlit. Na mezinárodní scéně si vybudovala respektovanou pozici a stala se vyhledávanou a spolehlivou partnerkou i mezi těmi, kteří ji dříve kritizovali.

„Naše dvě země mají stabilní vlády, zejména ve srovnání s Francií,“ uvedl pro Politico Giangiacomo Calovini, poslanec Bratrů Itálie, který má na starosti parlamentní skupinu pro italsko-německé přátelství.

Ve Francii vládne politický chaos už od předčasných voleb v roce 2024. Macron je doma značně nepopulární a jeho pozice slábne. V následujících prezidentských volbách, které zemi čekají příští rok, už kandidovat nemůže, a tak pomalu vstupuje do fáze „chromé kachny“, kdy jeho schopnost hýbat děním v očekávání voleb ochabuje.

Zcela ze hry ale Francie rozhodně není, jak ostatně podotkla i Meloniová, když vzkázala, že ačkoliv německo-italský motor jede na plné obrátky, neznamená to, že je někdo další vyloučen. Paříž nadále zastává klíčovou roli v rámci jaderného zastrašování a mnoha diplomatických iniciativ.

Merz a Meloniová - čím dál častěji označovaní jako „Merzoni“ - si podle svého okolí rozumí i lidsky.

„Mají velmi podobné postoje, pokud jde o xenofobii a imigrační politiku. Jsou oddanými stoupenci Izraele, navzdory genocidě, která se odehrává v Gaze,“ uvádí Sottilottaová. (Že Izrael páchá v Pásmu Gazy genocidu, uvedla loni v září nezávislá vyšetřovací komise OSN, Izrael a jeho spojenci nařčení odmítli, pozn. red.)

„Oba jsou atlantisty a mají nebo se snaží mít dobré vztahy s USA obecně, a konkrétně s Trumpem. Sdílejí jakousi neochotu nebo nepřipravenost spolupracovat s Francií,“ pokračuje.

Možná více než sdílená ideologie je ovšem tlačí ke spolupráci nutkání semknout se ve chvíli, kdy americký prezident Donald Trump zavádí cla a nešetří výpady proti zemím Severoatlantické aliance.

„Oba se v době hluboké nejistoty snaží udržet se u kormidla svých zemí,“ komentuje politoložka motivace.

Spojenectví je navíc výhodné pro oba. Německo potřebuje na evropské scéně partnery, kteří mu pomohou Alianci dotlačit k posílení obranné kapacity a zároveň ekonomické konkurenceschopnosti - oblastí, ve kterých podle Merze sedmadvacítka zaostává. Spojení s Římem pak Berlínu umožňuje zbavit se závislosti na Francii, se kterou čím dál složitěji hledá shodu.

Itálie, která dlouhodobě usiluje o větší slovo ve vedení Evropské unie, pak díky Německu získává místo u stolu, kde padají klíčová evropská rozhodnutí. „Cokoliv, co Itálii přiblíží k centru dění v Evropě, je vítáno,“ vysvětluje Sottilottaová s odkazem na dlouhodobou frustraci Říma, že mnohdy zůstával stranou.

Výhody se podle ní týkají nejen pozice země na mezinárodní scéně, ale také Meloniové osobně. „Od svého nástupu k moci, který provázely značné obavy, velmi tvrdě pracuje na tom, aby byla uznávána a dobře přijímána, zejména ve světě,“ míní politoložka.

Poté, co se Trump vrátil do Bílého domu, se italská premiérka snažila prezentovat jako prostředník mezi USA a Evropou. Blízké vztahy s nevyzpytatelným prezidentem ji ale časem začaly být spíše na obtíž, a tak svou pozornost obrátila zpátky na starý kontinent.

„V minulosti byla vždy velmi kritická vůči EU, ale myslím si, že nyní chápe, že držet pohromadě s ostatními spojenci sedmadvacítky je opravdu jedinou cestou vpřed, i když není snadná,“ uzavírá Sottilottaová.