Článek
Mikroplasty zamořují přírodu, v tělech je mají zvířata i lidé, dnešní děti už se s nimi rovnou rodí. Není ještě jasné, jaký to má dopad na zdraví, ale vědci začínají být zajedno v tom, že je dobré snažit se situaci ještě nezhoršovat. A zbytečné zdroje ve svém okolí vyhazovat.
Čím začít? Jednoduchá rada zní následovně: v kuchyni – a nejdříve se zbavte rizikových plastových věcí, které přicházejí do styku s teplými a mastnými pokrmy, obojí přispívá k vyššímu uvolňování mikroplastů.
Nejproblematičtější bývají levné černé plasty nejasného původu a starý poškozený teflon. Za bezpečnější se naopak považují kvalitní silikon, nylon a polypropylen od ověřených značek, pokud nejsou poškozené.
Zaměřte se tedy na černé plastové vařečky, naběračky nebo obracečky, zejména pokud jsou staré a vy ani nevíte, kde jste je koupili. Vyhoďte také všechny pánve s umělými povrchy, které jsou odřené. A pro příště si odpusťte také hotovky v jednorázových obalech, případně je v nich alespoň neohřívejte. Stejně jako byste neměli ohřívat jídlo v plastových krabičkách.
Nejen mikroplasty, ale i další chemie
Z levného černého kuchyňského náčiní nejasného původu, kde není uvedené složení, se navíc při odírání a zahřívání neuvolňují jen mikroplasty. „Černý plast často pochází z recyklované elektroniky, která obsahuje zpomalovače hoření – látky spojované s rakovinou, hormonálními poruchami nebo vývojovými problémy u dětí. Studie z roku 2024 našla tyto látky v naprosté většině testovaných černých plastových výrobků, včetně kuchyňského náčiní. Při vaření se z nich mohou uvolňovat do jídla,“ uvedla Karolína Brabcová, odbornice na toxické látky ve spotřebním zboží z organizace Arnika, která se mimo jiné zaměřuje na znečištění životního prostředí. Šedivé pomůcky do kuchyně nebyly podle Brabcové samostatně zkoumány, takže nelze říct, že jsou bezpečnější.
„Nejjistější je přejít na nerez, dřevo nebo silikon,“ doporučuje Brabcová. Na rozdíl od běžných plastů z ropy je silikon vyrobený z křemíku tepelně stabilní a chemicky odolný, takže se z něj ani při kontaktu s vroucí vodou či kyselými potravinami neuvolňují rizikové malé částice. Zároveň se mechanicky neobrušuje.
Co může být při vaření a ohřívání nebezpečné a proč
Plastová prkénka: Při krájení se z povrchu odštěpují mikroskopické plastové částice. Je pravda, že z dřevěných prkének se mohou při krájení uvolnit malé kousky dřeva, ale je to bezpečnější, než když jde o plast.
Ohřev jídla v plastových krabičkách: Vysoké teploty v mikrovlnce zvyšují uvolňování mikročástic a nanoplastů do pokrmu.
Kelímky na kávu: Papírové kelímky mají zevnitř tenký plastový potah (zpravidla polyethylen), který brání prosakování. Kontakt horké kávy s tímto povrchem urychluje pronikání mikroplastů i chemických látek do nápoje.
Obaly na jídlo s sebou: Polystyrenové a plastové boxy v kontaktu s horkým a mastným jídlem uvolňují mikroplasty i chemické přísady rychleji než za studena.
Levné černé plastové náčiní nejasného původu: Mikroplasty se z něj uvolňují odíráním i působením tepla a tuku. U levnějšího náčiní z recyklovaného plastu je navíc větší riziko přítomnosti dalších chemických příměsí, protože se vyrábí z recyklované elektroniky, která obsahují zpomalovače hoření. Míra uvolňování se liší podle materiálu a stupně opotřebení.
S jednorázovými obaly, i když vypadají jako vyrobené čistě z papíru, je to podobné. Většinou jsou potažené vrstvou z plastu. „Uvolňují se z nich jak mikroplasty, tak takzvané věčné chemikálie PFAS, které výrobci do papírových obalů přidávají, aby odolávaly mastnotě a vlhkosti. Obojí se uvolňuje výrazně více při zahřívání a v kontaktu s tučným nebo kyselým jídlem. PFAS jsou nebezpečné i ve stopových množstvích a v těle se prakticky nerozkládají, takže se v organismu postupně hromadí,“ vysvětluje Karolína Brabcová.
Z vyhozených obalů se pak dostávají do prostředí a zpět do potravinového řetězce. Od srpna 2026 začne v EU platit zákaz PFAS v obalech přicházejících do styku s potravinami, protože mohou přispět ke vzniku rakoviny ledvin či varlat, škodí játrům, narušují hormonální systém a plodnost.
Polyester, akryl a polyamid
Dalším velkým zdrojem mikroplastů je oblečení. A to i takové, o kterém si myslíme, že přispívá k záchraně planety, protože je z recyklovaných plastů. „Velmi dobře to jde například s PET lahvemi. Ale když z nich vzniká oblečení, drolí se a vznikají z něho mikroplasty, které pak doma dýcháme, nebo oblečení pereme a posíláme mikroplasty do řek,“ říká vědec Tomáš Cajthaml z Mikrobiologického ústavu Akademie věd.
Rizikové je zejména oblečení z polyesteru, akrylu či polyamidu. Příkladem třeba fleecové mikiny, které se dělají z polyesteru, a často právě z toho, k jehož výrobě posloužily PET láhve. Vyhnout se polyesteru při nákupu oblečení není vůbec snadné, je z něj většina oblečení.
Riziko je to určitě
Více o tom, co všechno v lidském těle mohou způsobovat mikroplasty a jaká opatření je dobré udělat, abyste jich kolem sebe měli co nejméně, vysvětluje vědec Tomáš Cajthaml v rozhovoru, který s ním udělal Pavel Baroch. Podle něj je namístě se mikroplastů bát, protože tyto částečky způsobují buněčnou toxicitu.
„Jenže zatím nevíme, co to následně vyvolá v celém organismu. Náznaky, že by tyto částečky mohly být do budoucna nebezpečné, jsou ale jednoznačné,“ řekl odborník z Mikrobiologického ústavu Akademie věd. Mohou podle něj mít například vliv na rozvoj autoimunitních chorob. Mezi ně patří třeba roztroušená skleróza nebo revmatoidní artritida.
