Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém redaktoři SZ Byznys každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Centrální banka vydala v uplynulém týdnu pravidelnou jarní várku aktualizovaných soudů o tom, co se děje v ekonomice. A při pohledu na ně se skoro zdá, že nic.
Může to být legitimní taktika. Raději nikoho neplašit, ať se lidé ani firmy na rizika moc neupnou a panickým chováním nevyrobí inflaci sami. Ale vzhledem k tomu, co se ve světě odehrává na trhu s ropou a doma se státní kasou, by se nejmocnější ekonomická instituce v zemi přece jen ozvat mohla. Respektive její šéf, nechce-li v druhé polovině mandátu přijít o pracně budovanou image inflačního spasitele.
V dnešním rozhovoru pro Seznam Zprávy sice Aleš Michl mluví o tom, že centrální banka musí být „jestřábem navždy“ a inflaci bude hlídat „velmi přísně“. Ale dál už v konkrétnostech ani v reakcích na aktuální dění nešel. Na začátku roku, kdy ceny nafty začínaly dvojkou a inflace jedničkou, by to odpovídalo. Jenže teď?
- Inflace je opět v pohybu. V dubnu povyrostla na 2,5 procenta (nejvýš od voleb) a mezi ekonomy je shoda, že do roka půjde až k trojce.
- Důvody jsou zjevné, uzavírka Perského zálivu trvá už třetí měsíc. Výpadek dodávek je velký (svým způsobem největší v historii), takže cena musí nahoru, aby odpadla i část poptávky. To je zákon trhu.
- Ropa ovlivňuje inflaci hodně. Svět zatím žije ze strategických rezerv a z tankerů, vypravených ještě před válkou v Íránu, to ale už nepotrvá dlouho.
- Donald Trump zoufale potřebuje situaci uklidnit, jinak kvůli drahému benzinu přijde v listopadu o většinu v Kongresu. Funkční příměří ale pořád nikde.
Do toho se otevírá druhá inflační fronta doma. Není vidět hned, ale výhledově může mít dalekosáhlejší dopady než ropný šok:
- Babišova vláda bez obalu přiznává, že chce víc utrácet. Příští rok plánuje větší schodek než letos a v dalších letech to vzhledem k nabitému programu sotva půjde jinak.
- Sněmovna za tímto účelem právě v těchto týdnech rozvolňuje fiskální pravidla. A brzy z vlády dorazí další bod stejného ražení, týkající se demontáže penzijní reformy.
- Národní rozpočtová rada, opozice i mnozí ekonomové bijí na poplach, že veřejné finance opět míří do neudržitelného stavu.
- Dokonce i ČNB – byť trochu mimoděk, bez aktivního komentáře, uprostřed mnoha čísel v tabulkách – přišla v pondělí s odhadem, že tempo zadlužování příští rok vyskočí nad doposud svatá tři procenta HDP.
Hlavní pákou ČNB jsou úrokové sazby. Zdražení peněz brzdí jejich oběh, tlumí úvěrování a motivuje ke spoření. Je to historicky prověřený nástroj proti inflaci a mezi ekonomy se teď debatuje, kdy je ČNB zvedne.
Nikdo nečeká, že hned, tím se Hormuzský průliv neotevře a nafta nezlevní. Pokud se ale kvůli cenám u pump roztočí spirála sekundárních efektů, kdy si k cenám přisadí každý své, od pekaře po dopravce, pak už centrální banka zakročit musí. Zvlášť když vláda bude současně do ekonomiky pumpovat další stovky miliard na dluh.
Je zvláštní, že neslyšíme od jinak ostražité banky žádné důrazné upozornění. Sazby minulý týden zůstaly beze změny a dotazy na budoucí zvýšení Michl odbyl překvapivým akcentem na to, že úroky by mohly jít klidně i dolů, kdyby hrozila recese.
Do autu zahrál i otázky na rozpočtovou nekázeň, na tiskové konferenci i u nás v rozhovoru. V oficiálním zápisu z jednání bankovní rady minulý týden je o státním dluhu jen jedna okrajová zmínka.
Dá se dohledat, že v druhém bodě ČNB měří dvojím metrem. Za Fialovy vlády v oficiálních prohlášeních pravidelně označovala expanzivní fiskální politiku za „hlavní proinflační riziko“. Přitom tehdy existovaly objektivní těžkosti (dozvuky covidu, energetická krize) a snaha šetřit byla ústředním bodem vládního programu.
Teď z vlády zaznívá opak. Inspirací jsou okolní země se schodkem od čtyř do šesti procent HDP a Michl je zticha. „Snižování zadlužení, respektive snižování deficitu veřejných financí, je dobrá věc v boji proti inflaci. To podporujeme. Ostatní nekomentujeme,“ říká a dál se nechce k vládní politice vyjadřovat. Ani k čerstvým výzvám Andreje Babiše, že by ČNB měla sazby naopak snížit.
Pro příští rok věští ČNB inflaci jen na úrovni 2,4 %. To vypadá v porovnání s jinými prognózami jako hodně optimistické, možná až naivní číslo. Právě z něj ČNB dovozuje, že na sazby není třeba sahat. Byť třeba v Evropské centrální bance je letos možná zvednou i dvakrát.
Jedním vysvětlením může být už zmíněná rafinovaná zdrženlivost. ČNB ví, že přituhuje, ale nechce veřejnost plašit a pobízet k inflačním očekáváním vlastní zbrklostí a naléhavostí.
To může do určité míry zabrat. Rizika by se ale pojmenovat měla. Když už si bankovní rada objednává u svých expertů různé alternativní scénáře, proč nevyrobit jeden o tom, co s ekonomikou udělá další vládní utrácení? To je informace, na kterou má Česko vzhledem k velikosti současného obratu rozpočtové politiky nárok.
Druhé vysvětlení je prostší, Michl má s Babišem zkrátka svou historii. Býval jeho poradcem i pomocníkem v kampani. Za práci v ČNB možná vděčí Babišově přímluvě. Nikdy s ním nešel do konfliktu. Škodit vládě ostrou kritikou rozpočtu nebo zvedáním sazeb (tedy zdražováním hypoték i státního dluhu) by teď vyžadovalo novou úroveň autonomie a odolnosti.
Možná ji Michl – i s medailí za nejlepšího guvernéra světa – vůči starým známým teprve hledá. Uvidíme na dalších jednáních bankovní rady, příští je na programu 18. června.
Zajímají vás akciové trhy, energetika nebo plány českých podnikatelů? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
