Unikátní lávky na Moravě: Vydejte se na výlet po tuzemských Madisonských mostech

Pokud hledáte tip na půldenní výlet vlakem, vydejte se po stopách tuzemských „Madisonských mostů“. Nenápadné technické památky nejsou žádným velkolepým turistickým Disneylandem, ale dost možná právě takové malé cíle dělají z pěších výletů něco víc než obyčejnou procházku.

Kryté mosty stavěli naši předkové zejména z toho důvodu, aby šetřili materiál, hlavně dřevo, ze kterého jsou postavené. Obyčejné lávky tak jednoduše zastřešili šindelovými střechami ve snaze ochránit mosty přes řeku Svratku před chátráním v důsledku vlhka, deště a jiných povětrnostních vlivů.

Vystupte v Nedvědici, což je městečko na trase Tišnov – Žďár nad Sázavou. Z nádraží ale nevolte cestu po frekventované žluté turistické značce na hrad Pernštejn, ten nechte davům, a zabočte po červené kolem řeky. Nenáročná trasa vede tři kilometry přímo do Černvíru.

Tamější most pochází z roku 1718 a i když prošel rekonstrukcí, patří k těm nejpůvodnějším a nejzachovalejším. Před padesáti lety tu vyměnili jen šindelovou střechu, která byla v dezolátním stavu. A také, ve snaze zabránit vzlínání vlhkosti, obalili konce trámů dehtovou lepenkou. To byla chyba, dehet dřevo před vlhkostí neuchránil a navíc zamezil jeho vysychání, takže trámy na některých místech naopak začaly ještě víc hnít.

Před dvaceti lety museli most znovu opravit, tentokrát se to už ovšem dělo s ohledem na zachování původního dřeva i dřevěných čepů, které trámy spojují. Trámy v těle mostu pocházejí z obřích jedlí a měří přes sedm metrů.

Součástí mostu je i unikátní ledolam, který chránil most před poškozením ledovými krami – když se postavíte na most a vykouknete z jednoho z okének proti proudu Svratky, uvidíte šikmý pilíř na kraji pravého břehu, to je on. Most byl navíc svědkem jedné pohnuté historické události: na konci války se přímo na něm odehrála přestřelka mezi gestapem a místními partyzány.

Na mostě dlouhém dvaatřicet metrů ale tahle vycházka zdaleka nekončí. Další podobný krytý most je odtud jen dalších pět kilometrů. Pokračujte po červené značce kolem Svratky přes Doubravník. Než dojdete do Prudké, všimněte si, jak tady úřadují bobři.

Mnoho stromů podél řeky už ochutnaly jejich bobří zuby a místní si tato zvířata natolik osvojili, že po nich pojmenovali i jedno z odpočívadel na trase. Když se sem vydáte na začátku jara, zhruba v březnu a dubnu, v podmáčených místech kolem řeky uvidíte kvést lýkovec jedovatý. Jeho květy fialově září v jinak holém lese. Svůj přídomek si nevysloužil náhodou, jedovatá je celá rostlina a z čichání její vůně může člověka slušně rozbolet hlava. Později na jaře se tu kouzelně rozvíjí kapradiny, dymnivky a na loukách, kde nestíní stromy, i rozrazil.

Krytá lávka v Prudké v údolí přírodní rezervace Sokolí skála je o něco romantičtější než ta uprostřed Černvíru, spojuje totiž dva břehy řeky uprostřed lesa. Pochází z roku 1899. Před stavbou železnice ji dal pro dělníky nedaleké papírny postavit továrník Kopřiva, zbudoval ji tesařský mistr Jan Nejez a dodnes je jedinou přístupovou cestou pro pěší, kteří jdou na zastávku na vlak. Lávka je v hlubokém údolí, kam sluneční paprsky dosahují jenom při nejvyšším postavení slunce na obloze uprostřed léta, takže i tady je hlavním nepřítelem stavby vlhkost.

Lávka v Prudké je 33 metrů dlouhá a skoro čtyři metry vysoká. V roce 2021 získal architekt Zdeněk Vejpustek z Fakulty architektury VUT za její rekonstrukci ocenění v soutěži Dřevěná stavba roku.

Zatímco v šedesátých a sedmdesátých letech byly obě lávky opravované nahodile a bez odbornosti v akci Z (za socialismu šlo o neplacenou pracovní pomoc obyvatelstva), poslední opravy už byly mnohem promyšlenější – a jak v Černvíru, tak v Prudké se kladl důraz nejenom na to, aby oprava byla funkční, ale také aby byla co nejvěrnější původnímu provedení. Odstranily se tedy poničené části a opraváři nový materiál spojili s původními starými trámy tesařskými spoji, které se používaly v době, kdy lávky vznikly.

První část trasy vede z nádraží v Nedvědici přes lávky v Černvíru a Prudké do Štěpánovic na vlak:

Na pilíře v Prudké použili původně dubové dřevo, které má pro most důležitou vlastnost – pod vodou nehnije. Vadí mu ale střídání vody a vzduchu, což se tady děje každé jaro, když ledy na Svratce tají a hladina kolísá. Proto původní dubové trámy museli během rekonstrukce vyměnit za nové, rovněž dubové, stejně opracované.

Pokud se vám nechce vracet se po červené zase zpátky, protáhněte si to malebným údolím Svratky až do Borače nebo Štěpánovic a tam nasedněte na vlak – doveze vás zpátky do Nedvědice nebo na druhou stranu do Tišnova a odtud do Brna.

Pokud jezdíte na výlety autem a nespoléháte se na vlaky, můžete sbírku krytých mostů a lávek v okolí spojit ještě s jednou zajížďkou: kousek od Štěpánova nad Svratkou leží vesnička Švařec. A v ní, zastrčená za domy, se klene nad řekou ještě jedna krytá lávka, o něco subtilnější. Pochází z roku 1873 a i ona se dočkala dvou oprav, první v roce 1982 a druhé před dvaceti lety. Vydat se sem můžete z Nedvědice i pěšky směrem na Štěpánov nad Svratkou, jen je to něco málo přes deset kilometrů chůze.

Samotná stavba je ale dost možná ještě starší, protože trámy lávky stojí na kamenných nosnících, které možná dřív podpíraly jiný most. Dvaadvacet metrů dlouhá a dva metry široká lávka se tyčí v pěti metrech nad hladinou řeky a vedou k ní nahoru schody – stála tu totiž dávno před stavbou Vírské přehrady, kdy kraj sužovaly jarní velké vody spojené s intenzivním táním ledu a sněhu, což stavba přehrady díky upouštění vody do jisté míry vyřešila.

Z nedvědického nádraží vede červená trasa a pak naučná stezka i k lávce v obci Švařec:

Lávka dřív zkracovala místním cestu do Štěpánova, měla ale ještě jednu funkci – ona a její střecha kryly takzvané rechle, známé třeba z třeboňských rybníků. Šlo o zařízení, jakési hrablo, které pomáhalo zachytávat naplavené dřevo, jež nesla jarní bystrá řeka a níž po proudu mohlo komplikovat splavnost a ucpávat koryto Svratky. Před dvaceti lety vyměnili šindele – a i když jsou nové, jsou vyrobené přesně podle starého „receptu“. A protože jsou z modřínu, vydrží tady ještě mnoho zim. A jarních tání…