Článek
Ministr práce Aleš Juchelka (ANO) umí okouzlit svou bezelstností. Naposledy v neděli, když na obrazovce České televize komentoval výchozí finanční situaci pro chystané přilepšování v důchodech.
Jeho úřad přišel s čerstvým odhadem, že letos na státním důchodovém účtu zbude až dvacet miliard. Jde o předvídaný a dočasný jev. Už ale běží přípravy, jak peníze utratit.
Náklady ministra netrápí. „Věkově podmíněné valorizace jsou v řádu stovek milionů korun v tuto chvíli. To znamená, že to bude exponenciálně růst až později,“ uvedl Juchelka na vysvětlenou k jednomu z chystaných bodů - příplatkům pro lidi nad 80 let.
Juchelka má pravdu, že tak požehnaného věku se nedožije každý (dnes zhruba půl milionu lidí) a že v systému spravujícím přes 700 miliard nebude věkový bonus sám o sobě zničující položkou. Kouzelná je ale ministrova logika – výdaje naskočí „až později“, a to už není náš problém. Máme přebytek, pojďme si ho užít, po nás potopa.
Bohužel nejde o jedno uřeknutí, ale o výrok vystihující celkový přístup, jaký tato vláda k důchodovému systému má. Úsporná opatření, zavedená před volbami, chce rušit. A naopak hodlá zavádět jiná, s přesně opačným efektem.
Ano, tak jsme si to ve volbách objednali. Ale vážně to takto chceme? Výsledkem je vládní program, který slibuje v různých obměnách krátkodobé přilepšování bez ohledu na to, že dlouhodobě směřuje penzijní systém k bankrotu. Program, který se právě teď začíná realizovat. Co je jeho součástí?
- Věkové valorizace by mohly fungovat už od příštího roku. Podstata je jednoduchá – kdo se dožije osmdesátky, dostane další rok v lednu při pravidelném lednovém navyšování penze o 500 korun navíc. Bonus není jednorázový, lidem už zůstane a po každých pěti letech se zvedne o dalších 500 korun. Stoletým se přidá rovnou tisícovka.
- Rozšířit se má okruh nároků na plnou předčasnou penzi. Zatím se toto zvýhodnění týká jen horníků, hasičů, záchranářů a dalších vybraných profesí. Strany současné vládní koalice ale před volbami při nastavování těchto pravidel bojovaly za širší seznam. Tlačí na něj i odbory. Včera kvůli tomu jednala tripartita – protentokrát bez jasného výsledku, ale Juchelkovo ministerstvo předtím představilo tři varianty řešení, které naznačily, že s ústupky je možné počítat.
- Platí slib, kterému každý rozumí, a sice zrušit nedávno schválené navyšování důchodového věku na 67 let. Sice mělo jít o postupný proces, který by začal nabíhat až po roce 2030 a naplno by se projevil až v roce 2056 (pro lidi narozené v roce 1989), tedy rozhodně ne v tomto volebním období. Ani to ale současná vláda nechce a slibuje vrátit do zákona pevný strop na úrovni 65 let.
- Ve vládním prohlášení je také explicitně napsáno, že se zruší druhý velký úsporný bod reformy týkající se vzorce určujícího závislost mezd a důchodů. Teď po reformě se důchody každý rok valorizují o inflaci a třetinu růstu reálných mezd. Nová vláda chce vrátit dřívější koeficient, tedy inflaci plus polovinu růstu reálných mezd.
To vše v situaci, která sice krátkodobě vypadá dobře, ale dlouhodobě už byla tisíckrát popsaná a nedá se přechytračit. Důchody se v Česku vyplácejí de facto z ruky do ruky metodou průtokového ohřívače – jedni platí pojistné a druzí peníze obratem dostávají na účet. A protože populace stárne, poměr mezi plátci a příjemci se už brzy začne hroutit. Z dnešních zhruba 3:1 na 2:1 během jedné generace.
Je velký rozdíl, jestli na jednoho důchodce připadají tři nebo dva lidé v ekonomicky aktivním věku. Finanční dopady každoročně počítá Národní rozpočtová rada a její projekce říkají to, co si domyslí každý gramotný občan – že jedinou cestou z demografické tísně jsou úspory. Anebo dluhy na úrovni kolem 200 procent HDP, tedy mezi Řeckem a Japonskem.
Za normálních okolností by se šlo utěšit tím, že demografická krize neudeří hned a že existuje ještě pár let na přípravu. Právě proto je tu již zmíněný letošní přebytek. Vědělo se o něm, jen se nyní zdá, že by mohl být o něco větší (možná největší v historii, pokud skutečně dosáhne slibovaných 20 miliard, viz graf).
Přebytek je daný souhrou několika faktorů na straně příjmů i výdajů. Potrvá více let a nové vládě doslova spadl do klína. Rozhodně by neměl být chápán jako bonus či povel k utrácení, nýbrž jen jako předplacená rezerva na vlnu, která přijde poté.
Dočasně – a navzdory všem dlouhodobým projekcím – ubylo lidí, kteří důchod pobírají, mezi roky 2019 a 2025 o 63 tisíc (2,6 procenta). Kvůli velké úmrtnosti v covidu, ale také kvůli demografii (ročníky 1960–65 nejsou tak silné). A také kvůli tomu, že hodně lidí uteklo do zvýhodněné předčasné penze před rokem 2022, takže jen předběhli v čase.
Dále je tu postupné navyšování důchodového věku (skončí na 65 letech v roce 2030) a 214 tisíc pracujících Ukrajinců (čísla, kolik státu vydělávají, stát letos přestal zveřejňovat). Od letošního roku také začal platit o něco přísnější vzorec pro výpočet nových důchodů – jediná část penzijní reformy, kterou nechala nová vláda potichu v platnosti, protože šetří peníze a není (na rozdíl od důchodové hranice 67 let) tolik na očích.
Tento příznivý souběh okolností samozřejmě nepotrvá věčně. V příští dekádě se zlomí, jakmile si o penzi začnou říkat silné ročníky „Husákových dětí“, narozených v 70. letech minulého století. S nimi spadne systém zpátky do deficitu, který půjde – při rozebrání celé penzijní reformy, prosazené za Fialovy vlády – do stovek miliard ročně.
Tolik – v kombinaci s dalšími nákladnými položkami, jako je obrana, zdravotní péče či investice v energetice a dopravě – nikdo Česku nepůjčí. Takže se stejně bude muset na důchodech šetřit, jen šlo náklady rozprostřít lépe a spravedlivěji v čase napříč více generacemi, jak to zamýšlela v rámci reformy minulá vláda.
Jenže – jak říká Juchelka – negativní dopady se dostaví „až později“. Účet přijde, vláda to ví, ale teď jsme v přebytku, tak proč se stresovat? Možná se nakonec dozvíme i něco v tom smyslu, že letošní přebytek je výsledkem šikovnosti této koalice a že právě ona tím zajistila nové zdroje, z kterých může lidem přilepšit.
Možná díky tomu příště zas vyhraje volby a pojede se dál. Jen my mladší pořád nevíme, s jakým důchodem můžeme počítat. To zjistíme „až později“.















