Starobní důchod

Starobní důchod je jedním ze čtyř druhů důchodů českého důchodového systému. Pro nárok na starobní důchod je třeba splnit dvě podmínky - dosáhnout stanoveného důchodové věku a získat potřebnou dobu důchodového pojištění ze zaměstnání či podnikání, která nyní musí být alespoň 35 let.

Důchodový věk se zvyšuje. Donedávna byl zastropovaný na 65 letech, důchodová reforma přijatá v roce 2024 ale tuto hranici posunula na 67 let. V tomto věku půjdou do důchodu ale až ročníky 1989 a mladší. V současnosti tak chodí do důchodu lidé ve věku 60 až 64 let, liší se ještě věk mužů a žen a počet vychovaných dětí.

Před dosažením důchodového věku je možné požádat o takzvaný předčasný starobní důchod s tím, že je třeba získat potřebnou dobu důchodového pojištění, která činí minimálně 40 let. Do důchodu můžete jít ale dříve o maximálně tři roky (pokud nepatříte mezi rizikové profese) a je potřeba myslet na to, že doba, o kterou odcházíte do důchodu dříve, výši důchodu sníží. A toto snížení je trvalé.

Starobní důchod se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra, pevně stanovená zákonem a jednotná pro všechny, bude v roce 2026 činit 4900 korun měsíčně. Tato výše odpovídá deseti procentům průměrné mzdy pro daný rok, přesnou částku stanovuje nařízení vlády. Procentní výměra se odvíjí od příjmu a počtu odpracovaných let a valorizuje se tak, aby průměrný důchod vzrostl o součet procenta inflace a třetiny růstu reálné mzdy.

Valorizace důchodů je zvyšování penzí podle inflace a růstu průměrných mezd. Jde o ochranu před snižováním kupní síly důchodců, tedy zachování jejich životní úrovně. Bez pravidelného zvyšování by reálná hodnota penzí klesala a lidé by si za ně koupili stále méně věcí a služeb. Pravidelná lednová valorizace daná zákonem se týká nejenom starobních důchodů, ale i invalidních, vdovských, vdoveckých a sirotčích.