Výzvy k vraždě novinářky? Rajchl podle expertů kreslí ženám terč na záda

„Představuji vám rádoby investigativní novinářku, ale ve skutečnosti pouze amatérskou aktivistku a profesionální bonzačku.“

„Utrápená žurnalistka trpící spasitelským syndromem.“

„Nedostatek svých znalostí dohání tupým žurnalistickým aktivismem.“

Toto jsou citace z některých příspěvků poslance Jindřicha Rajchla (PRO) o novinářkách, které publikoval v posledních měsících na svých sociálních sítích. Všechny mají podobný charakter: Upozorňují na konkrétní osoby, které „představuje“ svým sledujícím. Nešetří při tom kritikou ani urážkami vůči jejich práci či intelektu.

Za to zpravidla sklízí podporu od svých fanoušků, mnohdy v podobném duchu. Pod fotografií a kritickým textem o novinářce Zuzaně Černé se ale objevily i velmi nebezpečné komentáře: „Zabte někdo tu svi*i“ nebo „Proč ta m*dka nevisí?“.

Právě kvůli těmto výhrůžkám smrtí podal analytik Pirátů Janusz Konieczny trestní oznámení. Uvedl, že výzvu k vraždě novinářky nemůže jen tak přejít. „Rajchl vychovává kolem sebe skupinu agresivních lidí a je zcela reálným rizikem, že někdo svá slova promění ve fyzický útok,“ napsal na svém facebooku.

Jindřich Rajchl na dotazy Seznam Zpráv uvedl, že jakékoli výzvy k násilí odmítá. „Pokud takový komentář zaregistruji, tak ho mažu. Já rozhodně žádné násilí nepodporuji, to je naprosto jednoznačný fakt. Ale fascinuje mě to, že vždycky novináři píší o tomto tématu až v momentě, kdy se to týká jich. Kde jste byli, když mně a mé rodině bylo vyhrožováno smrtí?“ reagoval.

Dodal však, že změny ve své komunikaci na sociálních sítích neplánuje: „Absolutně ne. Já v tom nevidím jeden jediný problém, protože já píšu fakta. Když se podíváte na celý ten příspěvek, tak tam nevyvrátíte jednu jedinou věc.“

Spolek Ženy v médiích jeho výroky odsoudil a Zuzany Černé se zastal. „Poté, co ji poslanec SPD Jindřich Rajchl veřejně dehonestoval na svých sítích, se strhla lavina nenávisti. Výsledek? Výzvy k vraždě a výhrůžky smrtí v komentářích,“ stojí v jejich reakci.

Podle nich tento styl komunikace vytváří prostředí strachu a vede k umlčování žen ve veřejném prostoru prostřednictvím autocenzury. Zároveň přímo ohrožuje svobodu slova a zvyšuje bezpečnostní rizika.

„Poštvávání ze strany veřejně činných osob, typicky jsou to politici, je z mého pohledu poměrně nový fenomén,“ myslí si Marína Urbániková z Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity, která ve spolku také působí.

Mechanismus je podle ní jednoduchý: Politik se tímto způsobem snaží znevěrohodnit novináře, zejména ty, kteří jsou vůči němu kritičtí. Místo věcné reakce na kritické otázky je před svými příznivci vykreslí jako zaprodané, zkorumpované nebo hloupé, čímž odvede debatu od podstaty problému.

„A zároveň, co je nebezpečné, tím obrazně řečeno kreslí terč na záda dotyčných novinářů a novinářek. Politici mají své fanoušky, podporovatele, někdy i velmi oddané. A tím pádem se ta vzbuzená nenávist dostane do rozhodně mnohem širších kruhů, než kdyby k tomu veřejnému dehonestování nedošlo,“ dodává expertka.

V prostředí sociálních sítích jsou navíc útoky častější. Lidé na nich mnohdy píší i to, co by se protějšku neodvážili říct do očí při osobní interakci.

Do jaké míry jsou ale tyto veřejné příspěvky legální? Svoboda projevu obecně chrání i výroky, které jsou nepříjemné, provokativní nebo expresivní. Platí to zvlášť u veřejně činných osob, mezi něž patří i novináři komentující témata veřejného zájmu. Ti musí snést vyšší míru kritiky než běžní soukromí lidé.

„Klíčové je rozlišení, zda se jedná o kritiku novinářské práce, byť vyjádřenou i expresivní formou, či nikoli, přičemž i takto vyhrocená kritika zpravidla zůstává v mezích svobody projevu. Naopak personalizovaný útok, výzva k násilí či konkrétní výhrůžka směřovaná vůči určité osobě již tyto meze překračují a do rámce přípustné svobody projevu nespadají,“ vysvětluje advokát Štěpán Ciprýn.

Každý navíc odpovídá zásadně za vlastní jednání. Autor příspěvku (v tomto případě Jindřich Rajchl) tedy zpravidla nenese trestní odpovědnost za to, co pod jeho obsahem napíší jiní uživatelé.

Ciprýn ovšem zmiňuje rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z roku 2023 ve věci Sanchez proti Francii. „Dle tohoto rozhodnutí politik zřizující veřejně přístupný účet pro politické účely na sebe bere zvýšenou odpovědnost za prostor pro diskuzi, který otevírá,“ podotýká advokát. Tento přísnější standard však neplatí univerzálně na všechny uživatele sociální sítě.

Jiná je situace pro autory komentářů typu „zabte ji“ nebo „měla by viset“. Ty mohou hranici zákona překročit a naplnit znaky trestných činů, jako je nebezpečné vyhrožování, podněcování k trestnému činu či nenávisti, schvalování trestného činu, stalking nebo pomluva.

Zda už jde skutečně o trestný čin, ale vždy posuzuje policie a následně případně soud.

Útoků na novináře obecně přibývá. Podle Maríny Urbánikové jsou navíc čím dál závažnější. Odkazuje se přitom na data české pobočky Mezinárodního tiskového institutu. Z těch vyplývá, že zkušenost se slovními útoky mají téměř všichni novináři a novinářky v Česku - 97 procent.

„Je to bohužel běžná součást výkonu profese. To je dost hrozné, protože snad s výjimkou politiků není další profese, která by byla spojená s tím, že vám na pravidelné bázi někdo píše nenávistné e-maily nebo vám vyhrožuje,“ říká odbornice.

Dále 70 procent novinářů a novinářek zažilo vyhrožování, 40 procent různé specifické formy online obtěžování. Tím může být zveřejňování nepravdivých informací, kyberstalking nebo třeba doxing, tedy úmyslné vyhledání a zveřejnění soukromých osobních údajů o osobě či organizaci na internetu bez jejich souhlasu.

S fyzickým útokem má za svou kariéru osobní zkušenost každý desátý, častěji jde o muže. Ženy naopak častěji čelí útokům na jejich inteligenci, gender či vzhled.

„To je taková klasika: Žena je příliš mladá, příliš stará, ošklivá, moc hezká, nikdo by o vás neopřel kolo, když jste svobodná, je to špatně, když máte děti, ještě horší. Na tom je vidět, že útoky vůči ženám jsou osobnější a tím pádem mají mnohem větší potenciál se vás osobně dotknout a zranit vás,“ vysvětluje Marína Urbániková.

Policie loni evidovala celkem pět trestných činů, jejichž obětí byl člověk, který uvedl, že pracuje jako novinář. Ve třech případech šlo o nebezpečné vyhrožování. V roce 2024 policie zaznamenala sedm takových případů, letos zatím jeden.

„Nenávistné komentáře na sociálních sítích sledujeme, nicméně dlouhodobě upozorňujeme, že není v našich personálních a ani technických kapacitách monitorovat všechna diskuzní fóra na všech platformách,“ uvádí policejní mluvčí Ondřej Moravčík.

Policisté pak navíc nerozlišují povolání osob, kterých se vyhrožování týká. Že je daný člověk novinářem, tedy musí konkrétně uvést. „Pokud to neuvede, tak v našich statistických evidencích tento skutek není dohledatelný a vykáže se v klasické kategorii ,nebezpečné vyhrožování‘,“ dodává Moravčík.

Dopady útoků přitom mohou být velmi výrazné. Ženy je podle výzkumu spolku Ženy v médiích pociťují častěji a intenzivněji téměř ve všech sledovaných oblastech – od emoční zátěže, strachu či úzkosti až po zásahy do samotného výkonu profese, například nadměrnou opatrnost, vyhýbání se některým tématům nebo dokonce zvažování odchodu z oboru. Nejvíce pak oceňují podporu kolegů a nadřízených, důležitá je ale i odborná pomoc. Oporu mohou najít také v iniciativě Bezpečná žurnalistika.