Poslední mise Emmanuela Macrona. Připravuje zemi na nástup krajní pravice

Francouzské krajně pravicové Národní sdružení (RN) stojí před důležitou zkouškou.

Strana Marine Le Penové dlouhodobě dominuje volebním průzkumům a její šance na získání prezidentského křesla jsou značné, byť sama zakladatelka možná nebude smět kandidovat.

Už výsledky druhého kola komunálních voleb, které budou známy v neděli večer, naznačí, v jaké kondici uskupení je. Jde o poslední významný test nálad před ostře sledovanými prezidentskými volbami v příštím roce.

Podle serveru Politico to po prvním kole komunálního klání nevypadá, že by se Národní sdružení mohlo dočkat rozhodujícího průlomu, v jaký doufalo.

Dosavadní výsledky a odhady nicméně naznačují, že krajně pravicová partaj má šanci ovládnout několik významných francouzských měst, včetně metropole na Francouzské riviéře Nice a možná i druhého největšího města v zemi, Marseille.

„Zaznamenají postup, jak ale mnozí odhadují, nezažijeme vlnu starostů Národního sdružení,“ odhaduje pro Seznam Zprávy francouzský politolog a přední expert na pravicový extremismus Jean-Yves Camus.

Z dílčích úspěchů by ale podle něj krajně pravicové sdružení mohlo těžit. „Pokud získají velká města, pravděpodobně se stanou přijatelnějšími pro širokou veřejnost. Alespoň pokud se ve vítězných městech do roku 2027 nedopustí žádných závažných chyb,“ zmiňuje Camus termín prezidentských voleb.

Současná hlava státu Emmanuel Macron, který odsloužil dvě funkční období, už znovu kandidovat nemůže. Největší šance momentálně průzkumy přisuzují právě kandidátovi Národního sdružení. Není ovšem dosud jasné, zda jím bude opět Le Penová nebo mladý předseda strany Jordan Bardella.

O tom, zda bude moci krajně pravicová politička kandidovat, rozhodne v červnu soud v Paříži. Ten prošetřuje její odvolání proti verdiktu, který ji uznal vinnou ze zpronevěry peněz určených na europarlamentní asistenty a zakázal jí ucházet se po dobu pěti let o volené veřejné funkce.

Otázkou zůstává také, kdo se stane hlavním vyzyvatelem krajní pravice. Jako o nejpravděpodobnějším kandidátovi středopravého proudu se v tuto chvíli mluví o bývalém premiérovi Édouardu Philippovi, který podle předpokladů v komunálních volbách obhájí křeslo starosty přístavního města Le Havre.

Podle politického experta Camuse stojí za nárůstem podpory Národního sdružení zejména zklamání voličů z francouzského politického mainstreamu.

„Ve francouzské společnosti panuje značná nespokojenost. Ti, kteří mají v úmyslu volit Národní sdružení, rozhodně nesouhlasí se všemi jeho politickými postoji, ale mají dost současné politické třídy,“ vysvětluje.

„Chtějí reálnou alternativu. To je ale velmi nebezpečné, jelikož Národní sdružení, alespoň dle mého názoru, nemá kapacitu vést tak velkou zemi, jako je Francie. Nemá dostatek lidí a chybí mu zkušenosti,“ tvrdí Camus.

Podle něj je krajně pravicová strana pro Francii z mnoha důvodů hrozbou. „V oblasti zahraniční politiky se víceméně přiklánějí k Rusku. Co se týče hospodářské politiky, jejich opatření nejsou rozumná. Nemají prostředky na financování reforem, které chtějí prosadit. A navíc jsou proti EU a já nevidím pro Francii žádnou budoucnost mimo EU,“ vyjmenovává.

List Politico nedávno s odvoláním na své zdroje z francouzské vlády a diplomacie napsal, že Macron se ještě před svým odchodem snaží zemi zabezpečit před možným příchodem krajní pravice.

Do vlivných pozic urychleně dosazuje loajální osoby ve snaze ochránit francouzské instituce a zabránit Národnímu sdružení v realizaci svého populistického programu.

Oba potenciální kandidáti krajně pravicové strany dali jasně najevo, že pokud stanou u moci, budou usilovat o zvrácení Macronových ekonomických reforem a omezení závazků Francie vůči Evropské unii i Severoatlantické alianci.

„(Macron) se obává budoucích nebezpečí a chce upevnit své dědictví,“ uvedl pod podmínkou zachování anonymity bývalý diplomat oslovený zmíněným listem.

Francouzský prezident již - navzdory obviněním ze střetu zájmů - jmenoval do čela Účetního dvora svou blízkou spojenkyni Amélii de Montchalinovou.

Rozsáhlá personální obměna probíhá i na ministerstvu zahraničních věcí. Nové velvyslance bude mít podle odhadů v následujících měsících více než 60 ambasád, včetně té ve Washingtonu, v Londýně, v Berlíně nebo v Kyjevě.

„Všechno bude vyřešeno před prezidentskými volbami v květnu 2027,“ prozradil serveru Politico nejmenovaný francouzský velvyslanec.

Prezidentových obranných manévrů si všímá i Národní sdružení, které proces sleduje se značnou nelibostí. „Prezident Macron se snaží uzamknout naše instituce v naději, že nad nimi udrží kontrolu a rozšíří svůj vliv,“ vzkázal v reakci na jeho kroky z poslední doby Bardella.

Macronův vliv na politické dění v zemi je ovšem čím dál omezenější, s ohledem na rychle se blížící konec jeho funkčního období a brzký start předvolební kampaně. Podle politických expertů je prezident už dnes tím, co i politologové označují jako „lame duck“ neboli „chromá kachna“.

„Moc toho nezmůže. Nemá dostatečnou parlamentní většinu, takže nemůže prosadit žádný významný zákon. Snaží se proto hlavně upevnit postavení země v oblasti zahraniční politiky, avšak bez většího úspěchu, protože skutečným pánem zahraniční politiky je samozřejmě prezident Spojených států,“ vysvětluje Camus.

Politolog odkazuje na Macronovy snahy posílit nezávislost Evropy na Spojených státech. Dlouhodobě prosazuje například to, aby kontinent v oblasti zbrojení spoléhal na vlastní zbraně a technologie a méně dovážel ty z USA.

„Jediné, co může dělat, je snažit se ze všech sil zabránit tomu, aby země sklouzla do jednoho či druhého extrému,“ dodává expert s odkazem na krajně pravicové a krajně levicové politické síly, které se budou ucházet o prezidentský post.

První z nich bude zastupovat Bardella nebo Le Penová, druhou pak dlouholetý výrazný lídr Nepoddajné Francie Jean-Luc Mélenchon.