Článek
Prezidentské volby čekají Francii až v příštím roce. O tom, kdo Emmanuela Macrona vystřídá v Elysejském paláci, se ovšem vedou zanícené debaty už teď.
Největší šance průzkumy veřejného mínění dlouhodobě přisuzují krajně pravicovému Národnímu sdružení - bez ohledu na to, zda jej do voleb povede dlouholetá lídryně Marine Le Penová nebo mladý předseda strany Jordan Bardella.
Středové strany nyní usilovně přemýšlí nad tím, kdo má největší šance kandidáta Národního sdružení porazit a zabránit nástupu krajní pravice k moci.
Současný prezident Macron po dvou funkčních obdobích kandidovat nemůže. Jako jeho nejpravděpodobnější nástupce v čele středového tábora a vyzyvatel krajní pravice se už delší dobu jeví bývalý francouzský premiér Édouard Philippe, který o víkendu obhájil pozici starosty v přístavním městě Le Havre.
Komunální volby byly pro Philippa, který dal už dříve najevo úmysl kandidovat na prezidenta, klíčovou zkouškou. Expremiér dopředu zdůrazňoval, že pokud volby prohraje, do boje o post hlavy státu se nezapojí.
Francouzská média jeho kandidaturu v komunálních volbách označovala za poměrně riskantní, s ohledem na volební průzkumy, které slibovaly napínavý souboj. Volební hazard se ale Philippovi nakonec vyplatil. S 47,71 % hlasů porazil komunistického soupeře.
Francouzský politolog Jean-Yves Camus z institutu IRIS dopředu odhadoval „že pokud Philippe uspěje, připíše si plusové body do prezidentských voleb. „Ukáže tím přinejmenším, že má vliv na lokální úrovni, že si dokáže udržet své město, že splnil svůj úkol,“ poznamenal v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Nový Macron?
Pětapadesátiletý Philippe byl prvním mužem, kterého Macron po svém zvolení v roce 2017 jmenoval do funkce premiéra. Z celkových sedmi, kteří se pod současnou hlavou státu zatím vystřídali, patří Philippe k těm nejpopulárnějším.
Politik, který před jmenováním do vrcholné funkce, sbíral zkušenosti v regionálním a krajském zastupitelstvu i francouzském parlamentu, vládu vedl mezi lety 2017 a 2020. Zemi provedl začátky covidové pandemie a až do svého konce si udržoval silnou podporu veřejnosti.
Francouzský prezident ovšem nakonec Philippa odstavil, jelikož, jak sám tvrdil, chtěl, aby se vláda vydala „novým směrem“. Podle členů administrativy byl ale krok motivovaný zejména rostoucí popularitou premiéra, jak upozorňuje bruselský list Politico.
Když Philippe ukončil vládní angažmá, vrátil se na pozici starosty normandského města Le Havre, kterou vykonával už předtím, mezi lety 2010 a 2017. V roce 2021 pak založil vlastní středo-pravicově orientovanou stranu s názvem Horizons.
Bývalý francouzský premiér Édouard Philippe.
Rozkol mezi Macronem a jeho prvním premiérem byl patrný už od roku 2020, kdy došlo ke střídání v čele vlády. Na obrátkách nabral na podzim loňského roku, kdy se Philippe otevřeně pustil do svého bývalého spojence.
Macrona, který se snažil zklidnit politický chaos v zemi, tehdy vyzval k tomu, aby svolal předčasné prezidentské volby s tím, že jeho setrvání ve funkci až do roku 2027 „by bylo příliš dlouhé a uškodilo by Francii“.
Podle francouzského listu Le Monde byla kritika částečně motivovaná snahou se před volbami distancovat od slabého a v zemi značně nepopulárního Macrona.
Zdá může Philippe uspět v boji o nejvyšší post v zemi, zůstává v tuto chvíli otázkou. Jak podotkl politolog Camus, francouzská veřejnost je frustrovaná z politického mainstreamu, což značně nahrává krajně pravicovým a krajně levicovým silám. Právě v tom ale může spočívat Philippova šance.
„Může být tím, kdo Francouzům řekne: Na obou stranách jsou extrémisté, radikální pravice a radikální levice. A já jsem tím, kdo dokáže spojit národ okolo Evropy a principů liberální ekonomie s umírněným postojem v zásadních otázkách,“ odhaduje.
„Možná to není úplně nablýskaná platforma, ale řada Francouzů má obavy, že jeden nebo druhý extrém vyhraje a je možné, že budou preferovat bezpečnou variantu a volit muže se zkušeností s premiérským postem, který zná zahraniční politiku a ekonomiku,“ míní Camus.
Philippe čelí konkurenci nejen ze strany krajní levice - v nadcházejících volbách zastoupené Jeanem-Lucem Mélenchonem - či krajní pravice, ale také ve svém vlastním táboře.
Jako o možných uchazečích o prezidentský post se hovoří i o dalších bývalých premiérech Gabrielu Attalovi a Dominique de Villepinovi či bývalém ministrovi vnitra Brunu Retailleauovi.
Průzkumy veřejného mínění nicméně naznačují, že právě Philippe má zřejmě největší šanci kandidáta Národního sdružení porazit.
Průzkumů, které by zkoumaly preference pro rozhodující druhé kolo voleb, není tolik jako pro kolo první. Z šetření zveřejněného koncem loňského roku vyplývá, že právě Philippe představoval pro předsedu Národního sdružení Bardellu se 47 % vůči jeho 53 % největší hrozbu.
