Článek
Charles Mwesigwa se podle svých slov dříve živil jako řidič autobusu v Londýně. Reportérovi BBC, který vystupoval pod falešnou identitou, nyní nabízel ženy na sexuální večírky. Ceny začínaly na 1000 dolarů, tedy přibližně na 21 tisících korun. Prý mnohé z nich dokážou splnit prakticky cokoliv, co si klienti přejí.
O divokých sexuálních večírcích v Dubaji se spekuluje už léta. Videa s hashtagem #Dubaiportapotty, v překladu dubajská přenosná toaleta, mají na TikToku více než 450 milionů zhlédnutí. Upozorňují na influencerky, které svůj zdánlivě přepychový styl života financují plněním extrémních sexuálních přání bohatých klientů.
Reportéři BBC se spojili s mladými ženami z Ugandy, které jim řekly, že nepočítaly s tím, že budou muset poskytovat sexuální služby. Domnívaly se, že jedou do Dubaje pracovat například v hotelech nebo supermarketech. Jeden z klientů podle nich například požadoval, aby se na ženy mohl vykálet. Pak měl chtít, aby jeho výkaly snědly.
Podle BBC zemřely nejméně dvě ženy napojené na Mwesigwu poté, co spadly z balkonů výškových budov v Dubaji. Přestože úřady případy uzavřely jako sebevraždy, jejich rodiny a přátelé žádají důkladnější vyšetření.
Jednou z obětí byla také Monic Karungiová, mladá žena z Ugandy, která věřila, že v Dubaji najde práci v supermarketu. Podle svědectví své spolubydlící sdílela byt s desítkami dalších žen, které Mwesigwa využíval. Po několika měsících v Dubaji spadla z balkonu svého bytu a zemřela. Podobně tragicky skončila i Kayla Birungiová, další Uganďanka spojená s Mwesigwou.
Rodiny obou žen mají za to, že jejich smrt nebyla řádně vyšetřena. Podle zjištění BBC byly ostatky Karungiové pravděpodobně uloženy v části dubajského hřbitova určené pro neidentifikované cizince.
Mwesigwa jakákoliv obvinění odmítá. Tvrdí, že pomáhá ženám najít si ubytování. Ty ho pak samy od sebe následují na večírky kvůli jeho kontaktům na bohaté lidi v Dubaji. Úmrtí dvou žen komentovat nechtěl a odkázal na dubajskou policii. Ta se pro BBC nevyjádřila.
Propojení s dubajskými kluby
Jiné ženy popsaly, že extrémní fetiš klientů, kteří byli většinou bílí Evropané, má i rasový podkres. „Pokaždé když jsem řekla, že něco neudělám, vypadalo to, že o to víc je to zajímalo. Chtěli někoho, kdo bude plakat, křičet a utíkat. A ten někdo měl mít černou kůži,“ řekla redakci jedna ze žen.
Když chtěly ženy skončit, Mwesigwa je podle jejich svědectví vydíral s tím, že mu dluží peníze – za letenky, vízum, ubytování i jídlo.
Celá síť podle výpovědí fungovala kvůli propojení s dubajskými kluby, kam měl Mwesigwa své „pracovnice“ dostávat i pomocí úplatků ochranky. „Slyšel jsem o druzích sexu, které jsem v životě neviděl. Pokud jsou jeho bohatí muži spokojení, ženy nemají žádnou únikovou cestu,“ popsal pod příslibem anonymity jeden z Mwesigwových bývalých spolupracovníků.
Uganda se dlouhodobě potýká s vysokou nezaměstnaností mladých. Odchod za prací do zemí Perského zálivu se tak stal běžným jevem – a zároveň příležitostí pro zneužívání. Aktivistka Mariam Mwizaová uvedla, že pomohla zachránit více než 700 lidí, kteří se dostali do podobné situace.
