Zpěvačka Lenny: Podařilo se mi dokázat, že nejsem dítě s protekcí

Celý rozhovor si můžete poslechnout v audiu výše.

Díky svému singlu Hell.o jsi zabodovala v Itálii. Pokračuje tam tvoje cesta?

Itálii jsem si za tu dobu zamilovala, častokrát jsme tam jeli s kapelou na nějaké promo akce nebo vystoupení a myslím si, že se to tam krásně zajíždělo, teď bohužel se ta situace špatně plánuje. Chtěli jsme tam hrát v létě a muselo se všechno zrušit, což mi je hrozně líto. Mám tam kontakty, skvělé známe z muziky, kteří mi pomohli.

Jak na tebe vlastně Italové působí v té hudební branži? Jsou stejní, jako když jsi v restauraci a baví se?

Já to miluju. Je to teda šok, když tam člověk přijede, že si musí trošku zvyknout, speciálně když děláš třeba pořady, kde jsou věci přesně načasované. Je přímý přenos a ty jsi zvyklý, že tady v rádiu sem přijdeš na čas a začíná to načas. A oni tam také začnou načas, ale mezitím mají takové šílené extempore.

Dokonce jsem viděl v Itálii trička: Just do it later. Jako že to vlastně všechno jde odložit, vždyť se nic neděje. Což v tom rádiu nejde, ale je to tam celé uvolněnější. Ale zase dobrá nálada.

No jasně. A právě proto jsem i dvakrát tak ráda, že tam ta muzika uspěla, mohli říct: „Lenny si dáme zítra.“ A už jsem se k tomu nemusela dostat.

Takže to je samozřejmě pozitivní zpráva. Jak vlastně došlo k tomu prvnímu kontaktu, že zrovna dopadla ta Itálie?

No, byla to shoda okolností, náhod, jak už to tak v životě bývá. Vydavatelství tomu řeklo malý zázrak, což v podstatě, když o tom tak přemýšlím, tak je. Mně vůbec nenapsal člověk poprvé z vydavatelství, ve kterém jsem teď, ale napsal mi nějaký člověk z úplně nezávislého malinkého vydavatelství. Napsal mi e-mail: „Jsem z Itálie, vaše muzika se mi strašně líbí, viděl jsem a slyšel jsem Hell.o a jsem přesvědčen, že to tady uspěje.“

Takhle, na přímo.

Takhle mi pán napsal. A já jsem si říkala: „Itálie, tak dobře.“ Ještě to byl e-mail, který já jsem moc nepoužívala, a náhodou jsem na něj koukla.

Takže ne, že by zavolal nějaký product manažer?

Ne, že bych si řekla, že chci uspět. To vůbec. To se prostě takhle stalo a já jsem to řekla vydavatelství, ti byli jako skeptičtí, ale říkali: „Tak to zkusíme.“ A stalo se to tak, že ti lidé, kteří to dostali na starost, ten italský tým, se do toho se nadchnul, ta písnička je tak zasáhla, že tam pro to udělali první, poslední a fakt se to zadařilo.

Hele, když jsme u tématu, některé ženy omdlévají z Italů.

Já tolik ne teda. Já samozřejmě obdivuju ten italský temperament a myslím si, že oni mají krásnou vlastnost, že mně se zdá, že nestárnou. Že jsou takoví stále mladí, krásně se oblékají, mají styl. Ale žádný Ital mě tam nezaujal. Jsou na mě možná takoví do vztahu až moc temperamentní.

Byla jsi někdy na bad boys, takové ty zlé kluky?

Já si myslím, že nějakým způsobem nemám ani vyhrazený typ. Musím si s tím člověkem rozumět a musí mít smysl pro humor. Nesmím se nudit.

Je u tebe snadné, aby ses začala nudit?

No, úplně ne, ale takové - já nemám moc ráda takové ty suchoprdy. Já nevím, jak to líp popsat.

Tady mám tabulku aktivit tento týden a na sobotu tady mám Mácháč.

Pozor, to není nuda, jako že bych musela furt jezdit, jako na koncertech se najezdím dost, ale spíš chci, aby člověk vedle mě byl jako vtipný.

Setkala ses někdy s tím, že tě vnímali jako protekčního spratka, s prominutím?

Já si myslím, že určitě, protože jako člověk má takový asi i předsudek vůči tomu, že někdo je dcera nebo syn, prostě dítě nějaké známé osobnosti. Tak asi jasně, myslí si: „Tady je to koupené, tady je protlačená.“ Tak pak jsem ráda, že se podařilo nějak dokázat, že to snad tak není.

Ty jsi také nahrála v Londýně nový singl Wake Up. Co máš ráda na Londýně? Kromě počasí.

To zrovna bych nezmínila. Atmosféru, sakra, co ještě.

Napadla mě kuchyně a krása britských žen.

No, kuchyně jako to jediné nic moc. Myslím si, že Britové nejsou zrovna, jestli se nepletu, totálně vyhlášení svojí kuchyní, takže já bych řekla asi ten pocit, co z něj mám, což souvisí samozřejmě s tou atmosférou. Ale Londýn je takový můj druhý domov, i tím, že jsem tam absolvovala studium a pak - asi tu inspiraci, co na mě dýchne.

Mě zaujalo Red Bull Studios London. Co je zajímavé kromě názvu? Jak ses tam dostala?

No v podstatě spoluprací s Red Bullem, který mě oslovil, že by mi mohl nabídnout studia v Berlíně a Londýně a že si můžu dokonce vybrat. Okamžitě jsem skočila po svém milovaném Londýnu, takže tam jsme letěli v listopadu a nahrál se tam ten singl Wake Up. A myslím si, že to byl velký zážitek už jenom kvůli tomu, že jsem si mohla zkusit nahrávání v Londýně, což jsem ještě neabsolvovala.

A v čem to bylo jiné? Ty sis část party přivezla s sebou, nahrávala jsi se svým týmem lidí, ale také tam asi byli lidé, kteří pracují pro to studio. Bylo to dopředu domluvené, že ti budou dělat to a ti to, nebo jste až na místě říkali: „Ona má svého zvukaře, ona má svého toho a potřebuji od vás jenom tohohle…“ Jak to bylo?

Já jsem si jako vezla svého producenta, potom ještě Marcela Procházku, což je zpěvák, který je takový můj guru, co se týče vokálů a cítím se komfortnější, když tam je on. Takže jsem si vezla svůj základní tým s sebou a ty role byly tímhle způsobem rozdané a pro tamějšího zvukaře to v podstatě bylo trošku překvápko, protože ten věděl jenom, co budeme nahrávat, co má jakoby připravit za nástroje, protože jsme si s sebou žádné nevezli. V podstatě to bylo takové překvápko pro nás všechny, co tam vytvoříme. Nebylo to úplně přesně dané, měla jsem kostru té písničky, nedopsaný text. Spoléhala jsem, že na mě ta atmosféra nějak dýchne a prostě to tam dopíšu, což se naštěstí stalo, takže se to povedlo.

Bylo pro tebe něco překvapivé, co se týče té práce, nebo ta práce ve studiu je standardní všude?

Určitě. Já si myslím, že jako i česká studia mají velmi dobré vybavení. Myslím si, že v dnešní době už takřka i zahraniční kapely jezdí točit do Čech, takže si myslím, že v tom to není. Tam spíš jsou rozdíly v tom, jakéhosi vybereš producenta nebo inženýra, jaký kdo má vkus, aby ses trefil do toho, jestli ti ten člověk podpoří tu tvorbu a nebude ti ji brzdit, třeba i omylem, tím, že prostě pojede proti tobě nějakým vkusem nebo žánrem nebo něčím. Takže si myslím, že tohle bylo velmi dobře vybrané a v tom Londýně se to povedlo.

Já bych kapitolu Londýn uzavřel návratem ke studiu na institutu, protože tady mám dotaz od Petra, který se ptá na to, jaké vlastně předměty studuješ, když máš obor song writing. Předpokládám, že biologie, tělesná výchova tam asi nebyly.

To nebyly. Vlastně začalo to prvním rokem nějakou teorií, aby si člověk trošku mohl zapsat to, co slyší, aby tomu porozuměl. Překvapilo mě teda osobně, že tam studovali i lidé, kteří neuměli vůbec na nástroj, což bych jako u song writingu očekávala, že to bude trošku povinnost, nicméně pak jsem se dozvěděla, že třeba umí dobře s počítačem, tak on si to vynahradil, že si programoval různé zvuky a tak. Mně se líbí, že v tomhle byla volnost v tom, že nechali člověka najít si nějaký ten svůj žánr a potom se v tom zdokonalovat.

Když jsme u toho Londýna, máš ráda ty čtvrti jako je třeba Chelsea, Soho, Camden Town, nebo si objevuješ radši další. Když jsi tam studovala, objevila sis svá nová místa?

Objevila, určitě, já jsem od Camden Townu bydlela kousek, takže jsem tam chodila poměrně často, na ty trhy a každý víkend tam bylo něco. Takže jsem se i snažila vybrat si různé akce, když se tam konaly nějaké koncerty a tak. Chtěla jsem se začlenit vyloženě do toho děje, chodila jsem ven se spolužáky a tak, takže jako ty čtvrti jsem si já objevila.

A vozíš si něco z cest? Jako já nevím, magnetky na lednici, nebo jsi taková vetešnice, že chodíš na nějaké trhy, na nějaké blešáky a tam si kupuješ nějaké vzpomínky?

Trošku něco. Jsem trošku vetešnice, magnetky jsem nově začala kupovat, tak tři roky zpátky jako suvenýry, protože jsem zjistila, od té doby, co mám tu lednici, na kterou to jde.

Kromě singlu bude nové album, víme, že vyjde, to už je tutovka, tak kdybys ho měla trošku představit. Vy jste točili také dokument…

Na dokument sbírám materiál průběžně a vždycky, když je nějaká větší událost nebo jako nějaký bod, co pokládám jako milník ve své kariéře nebo ve svém životě, tak to chci nějak s těmi lidmi sdílet a nějak třeba ten projekt i tím dokumentem uvést, což se právě stalo se singlem Wake Up, který vyšel a jeho nahrávání v Londýně jsme mapovali tím dokumentem.

Já se zeptám úplně tak jako hloupě, jaká je ta nová deska?

Já si myslím, že hodně barvitá, je zase trochu charakteristická, jak vizuálně, na čemž si jako hodně zakládám, i na té grafické stránce, tak vlastně i žánrově docela pestrá. Myslím si, že je zase o krok dál než ta předchozí. Což by tak asi mělo být.

A má to pořád ještě smysl? Nebo i třeba zvažujete, jako budeme to ještě lisovat, budou CD, nebo to vydám už jenom digitálně? Jak třeba v téhle dnešní době fungují tyhlety diskuze?

Je to trošku depresivní, že to CD je zase trošku na ústupu, co takhle vím z těch statistik od vydavatelství, třeba za chvíli budeme vydávat jenom vinyl, který je zase v módě, a pak digitálně. Nevím, zatím teda lisujeme CD a už začal předprodej.

Lenny, zas ten pocit, když máš to LP a zašoupneš to do té řady, tak je to hezké.

Je to krásný pocit. A hlavně já jsem vždycky dojatá, to je takové moje miminko. Teď mám druhé miminko, opravdu jako je to takové emoční.

Jak moc si necháváš poradit od maminky, tedy nejen v hudbě?

Já si myslím, že asi máma samozřejmě spolu s tátou jsou moji celoživotní guruové. Máme skvělé vztahy, takže určitě si poradit nechám, ale jsem po obou rodičích také tvrdohlavá, takže si z toho vždycky něco vezmu a pak se rozhodnu sama po svém.