148 útoků na novináře za tři dny. Někteří přišli o zrak, jiní byli zatčeni

Se zjištěním přišel britský list The Guardian ve spolupráci s investigativní skupinou Bellingcat. Média poznamenala, že v zónách ozbrojených konfliktů či na autoritářských územích jsou novináři v nebezpečí soustavně. A že jim viditelné označení „press“ (tedy média) nebo vybavení třeba v podobě kamery na bitevním poli v Sýrii nebo třeba v ulicích Hongkongu poskytují jen malou ochranu.

Tento trend se teď ale dostal i do Spojených států, v nichž se rozhořely protesty proti rasismu a policejnímu násilí vyvolané smrtí Afroameričana George Floyda v Minneapolisu. Demonstrace sice nemají v řadách novinářů oběti na životech, ani nečelí soudnímu řízení, za svou přítomnost ale 148 z nich zaplatilo – někteří zrakem, jiní byli zbiti, odvlečeni nebo zatčeni. Případů je ale ve skutečnosti mnohem více – analýza Guardianu a Bellingcat se zabývá protesty ve dnech jednatřicátého května až druhého června. Protesty ale vypukly šestadvacátého května a trvají dodnes.

„Ta šíře násilností nás všechny šokovala,“ řekl v pátek listu The Guardian zástupce výkonného ředitele neziskové organizace Výbor pro ochranu novinářů Robert Mahoney. „Za poslední týden jsme zaznamenali více než 300 případů porušení svobody tisku, většinou jde o útoky, fyzické útoky,“ specifikoval Mahoney. „Nerad používám slovo bezprecedentní, ale jde skutečně o něco, čeho jsme nikdo nebyl svědkem od šedesátých let, kdy to byla hnutí za občanská práva a docházelo k násilnému potlačování protestů, což zasáhlo i novináře,“ dodal.

K útokům podle The Guardian docházelo v sedmi případech z deseti i tehdy, když měli novináři jasně viditelné označení, že jsou ze sdělovacích prostředků. Anebo když se tak policistům jasně představili.

Jedním z nejvážnějších útoků byl ten na Lindu Tiradovou, fotografku, kterou v Minneapolis trefili policisté minulou sobotu do obličeje gumovým projektilem. Na levé oko už nikdy neuvidí. Reportér serveru VICENews Michael Adams ležel na zemi, jak mu policisté přikázali, a držel nad hlavou svůj novinářský průkaz. I přesto k němu přišel policista a nastříkal mu pepřový sprej do obličeje.

K nejvíce útokům došlo v první dny protestu, přičemž třetina z nich se odehrála právě v Minneapolisu, kde demonstrace propukly. Násilí ze strany policie vůči novinářům se ve velkém dělo i ve Washingtonu DC, Denveru, Coloradu a Los Angeles.

Například ve Washingtonu DC, když se šel v pondělí prezident Donald Trump pěšky z Bílého domu vyfotit ke kostelu svatého Jana s biblí v ruce, policisté rozehnali slzným plynem klidný protest. Ten se totiž konal na cestě mezi Bílým domem a svatostánkem. Policie tehdy zaútočila obušky nejen na demonstranty, ale i na žurnalisty.

Mezi zasaženými nejsou jen reportéři z amerických médií. S násilnostmi a zatýkáním mají zkušenosti i novináři z Velké Británie, Švédska, Norska, Německa, Francie a Kanady a dalších zemí. Celkem čtyřicet procent novinářů se dostalo pod palbu „méně smrtících“ prostředků, jak se označují gumové nebo pěnové projektily.

V desítkách případů šlo o vyloženě fyzický kontakt, kdy členové bezpečnostních složek na novináře zaútočili pěstmi, nebo je třeba povalili na zem. Podle Guardianu se většiny z útoků dopustili policisté z tamní oblasti, asi v 15 případech ale útočila i státní policie.

Podle zastánců svobody tisku tyto incidenty ukazují na rozšiřující se neúctu vůči svobodným médiím v demokratickém systému. „Novináři byli vždy terčem kritiky, v šedesátých letech se stali i terčem pro policii. Všichni ale chápali, že média jsou nezbytná a že je úkolem právě policie, aby jim umožnila vykonávat jejich práci. To se změnilo,“ uvedl Robert Mahoney.

Svůj podíl na tom jistě má i rétorika Donalda Trumpa. Ten se do médií pravidelně strefuje už celé roky. Na svých předvolebních shromážděních si za démonizaci médií vždy vyslouží potlesk a jeho slovník (tedy že některá média jsou fake news, nepřátelé lidu nebo spodina) pak přebírají i jeho příznivci.

Podle výkonného ředitele Nadace svobodného tisku Trevora Timma ale útoky na novináře jako takové Trumpa předcházejí. Při nepokojích ve Fergusonu v roce 2014 bylo více než dvanáct novinářů zatčeno, nebo se stali terčem pro slzný plyn a gumové projektily.

„Velký problém je militarizace policie. To je institucionální problém a utváří se tu už dvě desetiletí. Fakt je, že ministerstvo obrany doslova prodává toto vybavení, které je určené pro válku, místním policejním jednotkám,“ uvedl pro Guardian Trevor Timm.