Podíl na politickém vzestupu Okamury má i Česká televize, říká Šídlo

Tomia Okamuru poslanci zvolili do čela Sněmovny, a to k velké nelibosti politiků z řad dosluhující vládní koalice. Jeho zvolení předcházely desítky emotivních projevů na půdě Sněmovny, kterou bude řídit. Padala obvinění z rasismu, z podněcování k nenávisti vůči menšinám i z proruských postojů člověka, který bude zastávat třetí nejvyšší ústavní post v zemi. Jaký příběh za ním stojí?

Středeční volbě šéfa SPD do předsednického křesla Sněmovny předcházely desítky projevů. Dosluhující premiér Petr Fiala (ODS) třeba varoval, že za Okamuru se budou lidé stydět. Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) pak zmínil, že ve Sněmovně dosud „nebyli nikdy předsedové, kteří by pohrdali Parlamentem“. Celkově bylo resumé vystupujících jasné: Třetí nejvyšší ústavní post v zemi by neměl zastávat člověk jako on, protože je nejen reputačním, ale i bezpečnostním rizikem pro Česko.

Sám Okamura ale projevům po většinu času osobně přítomen nebyl. Promluvil jen krátce v první části mnohahodinové rozpravy a ve svém vystoupení se omezil na slib, že pokud dostane důvěru, bude nestranným předsedou všech bez ohledu na to, zda jejich hlasy dostal, nebo ne.

Nakonec šéf SPD v tajné volbě obdržel 107 hlasů ze 197 odevzdaných (pro jeho soupeře Jana Bartoška z KDU-ČSL hlasovalo 81 zákonodárců), a stal se tak historicky desátým předsedou Poslanecké sněmovny v historii samostatné České republiky. Bezprostředně po volbě se také ujal řízení schůze.

„Takový člověk ještě v čele Poslanecké sněmovny nestál,“ říká v podcastu 5:59 komentátor Seznam Zpráv a tvůrce satirického pořadu Šťastné pondělí Jindřich Šídlo.

Jak připomíná, dosud jen třikrát stanul v čele parlamentní dolní komory zástupce jiné než vítězné strany a pokaždé to byl zástupce té druhé nejsilnější. Tentokrát se ale v osobě Tomia Okamury třetí nejvyšší ústavní funkce ujal zástupce sněmovní frakce, která má jen 15 členů a je tak jednou z nejmenších. Ovšem je to také člen vznikající vládní koalice, byť v ní SPD nebude mít své zvolené zástupce, ale jen tzv. nezávislé odborníky.

„Je to člověk, který do voleb šel jako trestně stíhaný, byť já si myslím, že to trestní stíhání je nesmysl, ale dobře. Člověk, který se v minulosti několikrát dopustil zpochybnění holokaustu. Člověk, jehož slovník vůči Ukrajině často hraničí s tím, že to slyšel den předtím na Sputniku,“ popisuje Šídlo průřez Okamurovými vyjádřeními, na která ve sněmovní debatě opakovaně upozorňovali i poslanci končící vládní koalice.

Komentátor Seznam Zpráv také připomíná, že role šéfa Sněmovny zahrnuje i aktivní účast na parlamentní diplomacii, kdy dotyčný často reprezentuje stát při návštěvách zahraničních státníků a hodnostářů nebo při vlastních cestách do zahraničí.

Ve Sněmovně Tomio Okamura dosud strávil 12 let, v minulosti už byl jejím místopředsedou. Jeho politická kariéra ale začala už v roce 2012, kdy byl zvolen jako nezávislý kandidát do Senátu za Zlínský kraj, odkud pochází jeho matka (otec je Japonec částečně korejského původu).

Předtím se živil jako podnikatel v cestovním ruchu a gastronomii a pečlivě si budoval svůj mediální obraz jako častý host ochotný kdykoli okomentovat záležitosti týkající se cestování (dlouho byl členem prezidia a mluvčím Asociace českých cestovních kanceláří a agentur), ale nikoli nutně jen toho.

„Česká televize má, myslím, na jeho vzestupu velký podíl a to je celkem pikantní vzhledem k tomu, jaký on má dnes vztah k České televizi,“ vzpomíná Jindřich Šídlo na dobu před 20 lety, kdy veřejnoprávní televize spouštěla svůj zpravodajský kanál ČT24, na kterém byl Okamura častým hostem.

„Já jsem v tu dobu v České televizi pracoval a byla jistota, že ať se stane cokoliv kdekoliv na světě, tak do půl hodiny bude před Kavčími horami stát jeho vůz a Tomio Okamura bude na kameru říkat, že je všechno v pořádku a že turisté mohou jet do kterékoli země, byť tam právě vypuknul vojenský puč nebo vybuchla sopka,“ vypráví s mírnou nadsázkou někdejší šéf domácího zpravodajství České televize a také její bývalý hlavní politický analytik.

Kromě zpravodajství se ale účastnil i dalších pořadů. Během let byl hostem ve Všechnopárty Karla Šípa nebo v Hobby naší doby Jiřiny Bohdalové. Zároveň působil i jako porotce v televizním pořadu Den D.

A už o rok později ho voliči poslali do Sněmovny, tehdy ještě za Úsvit přímé demokracie. Poté, co se za dramatických okolností se spolustraníky rozešel, založil hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), které své poslanecké mandáty na rozdíl od Úsvitu v příštích volbách obhájilo.

Jeho přechod z jednoho uskupení do druhého znamenal i posun v rétorice. Prvky nacionalismu, rasismu a xenofobie se v jeho politické rétorice začaly výrazněji objevovat zhruba před deseti lety, kdy se s příchodem syrských válečných uprchlíků do Evropy stalo z tématu migrace velké politické téma. „Tomio Okamura je cynik, který je ochoten říkat kdykoliv cokoliv, a to se na tomhle tématu, myslím, dobře ukázalo,“ komentuje to Jindřich Šídlo.

Nyní, když SPD utrpěla oproti minulým volbám značné ztráty, vyšplhal Okamura paradoxně na svůj dosavadní mocenský vrchol. Jeho strana bude tvořit součást vládní koalice a on povede Poslaneckou sněmovnu.

Dostojí svému slibu, že bude předsedou všech poslanců, nejen těch z řad vznikající koalice, jejichž hlasy byl zřejmě zvolen?

„Já jsem si všiml, jak se snaží vystupovat jako smířlivý státník, a možná že to tak i bude. On byl schopen v životě sehrát různé role s různými tvářemi – od evropského liberála až po vůdce těch nejtvrdších proruských nacionalistů –, tak možná že teď dokáže sehrát důstojně i roli předsedy Sněmovny,“ přemítá Jindřich Šídlo. A dodává: „Možná že se udrží a že si za pár let řekneme, proč s tím vlastně byl takový problém. Ale já si myslím, že sama postava Tomia Okamury a jeho možné závazky jsou natolik toxické, že tomu nedávám úplně největší šanci.“

V podcastu 5:59 také uslyšíte, proč Jindřich Šídlo považuje „hru na stranické odborníky (za SPD) v politické vládě“ za falešnou a v čem jsou si podle něj Andrej Babiš a Tomio Okamura velmi podobní. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.