Hlavní obsah

20 let od úmrtí Josefa Luxe. Zůstal by v politice, říká jeho žena Věra

Foto: Hajský Libor / Empresa Media / Profimedia, Profimedia.cz

Josef Lux, jedna z nejvýraznějších osobností české politiky 90. let. Zemřel před 20 lety, 21. listopadu 1999.

21. 11. 11:03

Rozhovor Seznamu s Věrou Luxovou. Její manžel Josef Lux, jedna z největších postav české politiky 90. let, zemřel před 20 lety – 21. listopadu 1999.

Článek

Zprvu to byl nenápadný politik z venkova, který ve vládě Václava Klause zastupoval KDU-ČSL, jednu ze dvou menších stran, jež doplňovaly v koalici ODS.

Brzy se však z Josefa Luxe stal politik, jehož jako předsedu voličsky mnohem slabší strany musel tehdy mocný vládní partner respektovat (ODS získala ve volbách 1996 přes 35 procent hlasů a hlas jí dalo přes 1,8 milionu voličů).

I jako předseda malé politické strany (lidovci měli v roce 1996 necelých 390 tisíc voličů a přehoupli se přes 7 procent) se však v roce 1997 stal tím, kdo řídil politické dění ve vládní krizi, která přišla po finančních skandálech ODS.

Nedlouho poté však do kariéry Josefa Luxe zasáhla vážná nemoc. Předseda lidovců opustil politiku a 21. listopadu 1999 zemřel. Dnes od jeho smrti uplynulo 20 let.

Jak by viděl svět a politickou scénu dnes? Mělo by jeho pojetí politiky jako „klidné síly” v dnešní době šanci uspět?

„Myslím, že by od toho neustoupil, že by šel cestou politiky jako služby pro lidi a že by ze svých principů a postojů neslevil. To určitě ne,“ říká manželka Josefa Luxe Věra, která – ač nezastává žádné stranické funkce – je stále respektovanou členkou lidovecké strany.

Foto: Profimedia, Profimedia.cz

Věra Luxová. Politika se dnes dělá jinak, než co jsme zažili my s manželem, říká v rozhovoru pro Seznam.

Sledujete stále vrcholnou politiku?

Samozřejmě sleduji. Vnímám, že se v posledních letech velmi proměnila. Spokojená s ní nejsem. Cítím, že se dělá jiným způsobem, než co jsme zažili my, tedy já a manžel.

Kde vidíte rozdíly?

Hlavně si myslím, že se z ní vytrácí slušnost, určitá důvěryhodnost, pravdivost, že zde nemáme politiky jako vzory. A myslím, že právě doba po revoluci ty vzory nabízela. Samozřejmě tím vzorem byl Václav Havel. Třicet let po sametové revoluci je velká ostuda, že tady máme vládu Andreje Babiše s podporou komunistů. Nedokázali jsme po revoluci jasně pojmenovat nepřítele a vyrovnat se s komunisty. Vnitřně se s tím nedokážu smířit.

Je tedy 30 let od pádu totality co slavit?

Určitě je. Máme svobodu a demokracii. Mnoho dobrých věcí se uskutečnilo, ani si to neuvědomujeme – jak se proměnila města, jak se proměnila společnost, jak se rozvíjejí různé aktivity neziskového sektoru. Ale je to křehké. Musíme svobodu chránit a myslím, že si to nyní také mnozí uvědomují.

Zajímal ho program

Na tento týden připadá ovšem i smutné výročí 20 let, co prohrál boj s vážnou nemocí váš manžel. Co by současnému politickému dění říkal on?

Určitě by byl aktivní a upozorňoval by na situaci kolem trestně stíhaného premiéra. Samozřejmě ANO demokraticky vyhrálo, ale ANO nemá jen jednoho muže, ANO může postavit do čela jiného člověka. K tomu by se určitě jasně vyjadřoval a snažil by se udělat cokoliv pro to, aby to změnil.

Plánoval, jak dlouho chce v politice zůstat?

V posledních měsících, kdy byl nemocný, jsme se k těmto věcem nijak zvlášť nevraceli. On se soustředil hlavně na léčbu. Připadalo mi, že by se býval chtěl věnovat spíš komentování politické situace a zapojit se víc do občanské společnosti, do neziskového sektoru. Ale jak já jsem ho znala, myslím, že by zůstal politicky aktivní v KDU-ČSL a snažil se prosazovat dál její program.

Během politické kariéry se mluvilo i o tom, že by mohl být premiérem. Lákalo by ho to?

Nebyl člověkem, který by šel po funkcích. On byl velmi rád ministrem zemědělství, protože to byl obor, který ho zajímal, který ho bavil, a věděl konkrétně, co všechno se dá prosadit. Jemu nešlo o to, mít funkci, ale o to, aby dovedl ovlivňovat politiku z pohledu KDU-ČSL a prosazovat program sociální spravedlnosti a program podpory rodiny.

Příběh Josefa Luxe

– v 80. letech vstoupil do Československé strany lidové

– v lednu 1990 byl kooptován do tehdejšího Federálního shromáždění, v září 1990 byl zvolen na mimořádném sjezdu předsedou lidové strany

– po volbách v roce 1992 se stal vicepremiérem a ministrem zemědělství v první vládě Václava Klause, stejné funkce měl i ve vládě po volbách 1996

– v roce 1997, kdy se provalil skandál s fiktivními sponzory ODS, odešli lidovci pod vedením Luxe z vlády a nechali ji padnout

– v lednu 1998 se stal vicepremiérem a ministrem zemědělství v poloúřednické vládě Josefa Tošovského

– po předčasných volbách v roce 1998 dostal od Miloše Zemana jako vítěze voleb nabídku stát se premiérem nové koaliční vlády ČSSD, lidovců a Unie svobody, ta však koalici odmítla

– v září 1998 oznámil na tiskové konferenci, že trpí leukemií a že odstupuje z funkcí

– v Česku se nenašel vhodný dárce kostní dřeně, a proto podstoupil operaci v americkém Seattlu, následovaly komplikace a 21. listopadu 1999 Josef Lux zemřel na zápal plic ve věku 43 let

Myslíte, že by jeho pojetí politiky jako klidné síly” mělo v dnešní době šanci?

Myslím, že by od toho neustoupil, že by šel cestou politiky jako služby pro lidi a že by ze svých principů a postojů neslevil. To určitě ne.

Je vůbec nyní poptávka po takových lidech v politice?

Poptávka je, ale je málo slyšet. Vyplývá to i z toho, jak se pracuje s médii, jak se pracuje s informacemi. Je to jiné, než to bylo před 20 lety.

Jak to myslíte?

Myslím, že jsme zahlceni mnoha informacemi. Orientovat se v nich vyžaduje hodně času a dá to hodně práce. Málokdo se tomu věnuje.

Sáhnu do jednoho Josefova projevu. Mluvil o nutnosti umět se orientovat v záplavě informací. A ještě říkal, že za všemi těmito věcmi stojí lidský egoismus, ten je kořenem všeho zla ve světě, které – zdá se – v nejrafinovanějších podobách roste. Musíme vzít odvahu, a je to výzva pro politiky příštího tisíciletí, a postavit se lidskému egoismu, ať má jakoukoliv formu. Vidíte, a je to tak.

Co říkáte na to, jak je česká společnost rozdělena?

Vnímám ji jako velmi rozdělenou. Rozdělují ji pan prezident a pak pan premiér. Lidé se také více soustředí na to, co mají, a ne na ostatní oblasti života. Na to, na co Václav Havel neustále upozorňoval – že musíme budovat občanskou společnost a že život se nedá vtěsnat jen do ekonomiky a ekonomických ukazatelů.

Nechápu Babišův úspěch

Jak váš muž smýšlel o Miloši Zemanovi?

Manžel vždycky svoje postoje rozděloval. Po lidské stránce se snažil mít dobré vztahy. U politických názorů dokázal jasně rozlišit, s čím může souhlasit a s čím nemůže souhlasit. Takový slušný dialog.

Protože Miloš Zeman v pozdějších rozhovorech mluvil o tom, že se nakonec s Josefem Luxem přátelili.

Lidsky si možná řekli i pěkné věci, já nevím, nebyla jsem u toho. Pamatuji si, že pan Zeman měl tehdy malou dcerku, takže možná i na toto téma si mohli rozumět, že děti jsou darem. Ale byla tady rovina lidská a pak ta politická. Tam byla jasná linka, v čem najdou shodu a v čem ne.

Proč si myslíte, že jsou Andrej Babiš a Miloš Zeman tak populární u voličů?

To já vůbec nedokážu pochopit, protože zřejmě žiju mezi úplně jinými lidmi, kteří s tím nesouzní. Myslím, že hrozí nebezpečí zhrubnutí politiky – jako kdyby do ní vůbec nepatřily žádné hodnoty jako pravda, slušnost, důvěryhodnost. Pro mě je premiér nedůvěryhodný.

Když se mě zeptají, odpovím

Sama jste vstoupila do politiky, byť do komunální. Co vás k tomu vedlo?

Byla jsem i v minulých letech v Zastupitelstvu města Choceň. Jsem člověk, který se zajímá o aktuální věci i ve městě, a tak jsem cítila, že mohu ještě přispět něčím pro obec.

A neuvažovala jste o vstupu do velké” politiky? V roce 2010 jste kandidovala do Sněmovny.

O tom jsem už opravdu nepřemýšlela. Máme dost nových, mladých politiků. Je to po třiceti letech nová generace, která nastupuje i v KDU-ČSL. Myslím, že to opravdu není potřeba.

Spojuje něco ta nejnižší patra politiky s nejvyššími?

Hlavně vzájemný kontakt, vzájemný dialog. V případě zastupitelstva je politický boj ve volbách, ale pak by měla nastoupit spolupráce. Když se prosazuje dobrá věc, tak by měla být projednaná se všemi a schválená většinou. Tak by to mělo být i v celostátní politice. Neházet si klacky pod nohy. A samozřejmě na městě a v obcích je to trošku jiné, lidé se znají a víc znají i ty problémy.

Z rozhovorů s některými lidoveckými politiky mám dojem, že vás stále berou jako neformální autoritu.

Neformální autoritu… Když se mě někdo zeptá na názor, tak určitě odpovím, ale nijak do jednání nezasahuji.

Jak si podle vás lidovci vedou?

Kdyby se člověk díval jen na procenta v průzkumu, nevypadá to, že by si vedli dobře. Ale nevím, jak dalece se dá na průzkumy sázet. Jinak je to opravdu strana nezkorumpovaná, strana lidí, kteří politiku myslí poctivě. Máme na politické scéně více menších stran, takže je tu opravdu velký konkurenční boj o voliče.

Tlak by měl pokračovat

Teď se často mluví o tom, že by pravostředové strany mohly spojit, aby netříštily hlasy. Mohla by to být cesta?

Cestou je spíš spolupráce. Nejsem příznivec velkého spojování, protože právě KDU-ČSL je strana se stoletou historií. Já si neumím představit, že by se rozplynula v nějakém velkém bloku. Ale spolupráce těch stran je důležitá. Řekla bych, že to je úplná nutnost.

Účastníte se demonstrací, které pořádá spolek Milion chvilek pro demokracii?

Samozřejmě se účastním. Byla jsem na Letné v létě, teď ne, protože jsme měli rodinné setkání k výročí manželova úmrtí. Ale každý 17. listopad jezdím do Prahy, abych si připomněla s vděčností tu atmosféru. Akce Milionu chvilek podporuji a myslím, že je to určitá cesta, jak vyjádřit nespokojenost. A myslím, že ten tlak by opravdu měl nadále pokračovat.

Uvažuje některé z vašich dětí o politické kariéře?

Tak děti neuvažují o kariéře politika. A děti už nejsou dětmi.

No právě.

Už mají své profese, pracují… Jedna dcera je starostkou. Jestli jste myslela vysokou politiku, tak to nám zatím nehrozí.

Doporučené