Jídlo k nezaplacení. Kde zdražovali výrobci a kde si přisadili obchodníci

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Roste hlad po jasné odpovědi na to, kdo je hlavním viníkem drahých potravin. Je to zemědělec, zpracovatel nebo obchod?

Seznam Zprávy se zaměřily na ceny jedenácti položek v celém dodavatelském řetězci od farmářů po řetězce. Za zdražení mléka, vepřové kýty a hovězího zadního masa z největší části mohou zemědělci. Ceny sýru eidam vyšponovali zpracovatelé (sýrárny). Obchodní řetězce si nejvíc ze všech přirazily k cenám cukru, vajec, másla, mouky, rohlíků a šunkového salámu.

Vyplývá to z redakčního srovnání výkupních cen od zemědělců, průmyslových cen výrobců potravin a maloobchodních cen, které zveřejnil Český statistický úřad.

Rozdíly v inflaci konkrétních potravin na různých úrovních dodavatelského řetězce byly loni až v desítkách procent. Například neustále zmiňovaný cukr během dvanácti měsíců uplynulého roku cukrovary meziročně zdražily v průměru o 26 procent, zatímco obchod si přisadil 55 procent. Do maloobchodních cen jsou zahrnuty i slevové akce.

Celkové skóre vybraného vzorku (v první grafice) vychází v neprospěch obchodních řetězců. Nejvíce si přisadily u šesti z jedenácti položek. Někteří obchodníci mohli využít situace spojené s panikou a vysokým inflačním očekáváním.

Na druhou stranu nebylo by fér házet veškerou vinu na obchodní řetězce, jak mají ve zvyku někteří politici či zájmová sdružení. Stejně jako není fér paušálně tvrdit, že za potravinovou „drahotu“ může Agrofert nebo kdokoliv jiný. Data na úrovni konkrétních firem nikdo zatím neanalyzoval a bez náhledu do účetnictví to ani není možné.

Statistická data, s nimiž operují nejen ministerstva, je nutné brát s rezervou. Důvodů je celá řada. Firmy spíš než jednotlivé marže sledují zisk, případně kumulovanou marži, a to v případě tisíců potravin v regálech obchodů nemůže obsáhnout žádný monitoring cen. Český statistický úřad sleduje regálové ceny pouze u 86 potravin, což je zlomek tržní nabídky.

Počet potravin, kde je možné dosledovat marže, je však nižší, protože ceny některého zboží v různých úrovních vertikály chybí. Úřad například sleduje ceny salámu Vysočina v masokombinátech, ale už ne v obchodech. V průmyslové výrobě chybí data o cenách lahvového piva apod.

Problém s nedostatkem dat zmínil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který bude kvůli velkému zájmu veřejnosti i politiků prověřovat marže u čtyř potravin. Výsledky však bude mít až za několik měsíců, v době, kdy už možná inflace odezní.

„V řadě případů je dat nedostatek a někdy nelze ověřit jejich spolehlivost, případně je obtížné je porovnávat, neboť jsou například v různých veličinách,“ vysvětlil předseda ÚOHS Petr Mlsna redakci SZ Byznys. Podle něj je obtížné monitorovat ceny potravin, protože se běžně mění podstata produktu. Například z nakoupeného mléka se nevyrábí pouze jeden druh sýru, ale také tvarohy, jogurty a další produkty.

„Zemědělci oznamují některé ceny orgánům příslušným v oblasti společné zemědělské politiky, avšak následně se produkt zpracuje do jiného výrobku a tam už je prodejní cena neporovnatelná, neboť již nejde o stejný výrobek,“ říká Mlsna. Stát má podle něj nesrovnatelná data i z maloobchodu.

Zmínil také problematiku „neskladebnosti“ dat: „Získaná individuální data různé orgány agregují na jinou jednotku agregace. Lze například uvést data v databázi Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (agreguje podle klasifikace FADN) a proti tomu data dostupná v databázi Českého statistického úřadu (klasifikace CZ-NACE)“

Ministerstvo financí v současnosti kontroly cen potravin neprovádí. Uvedlo, že k tomu momentálně nemá dostatečné zákonné oprávnění. Podle resortu, který skrze Specializovaný finanční úřad může nahlížet do účetnictví firem, statistikům chybí data k cenám zboží.

„ČSÚ nesbírá úplné informace k cenám zboží. V případě vyhodnocení, zda má MF k regulaci cen přistoupit, bylo by nutné získat informace od celého nebo téměř celého trhu. Takové kontroly by tak s ohledem na rozsah zboží v potravinářství byly pravděpodobně administrativně velmi nákladné,“ uvedla mluvčí Gabriela Krušinová.

Jasnější pohled na to, co se děje s cenami zboží na cestě ke spotřebiteli, by dal pohled do účetnictví firem. Každá firma a podnikatel v různé úrovni dodavatelského řetězce (farmář, zpracovatel, distributor, obchod) bude mít jiný podíl nákladů k ceně a jinou motivaci zdražovat. Náklady v čase se navíc mění.

Větší podniky by z logiky věci měly snadněji vyjednat navýšení cen. Z praxe však nevyplývá že by to bylo univerzální pravidlo. Pivovarnická skupina Asahi, vlastník Plzeňského Prazdroje, ovládá kolem 40 procent trhu dodávek piva, které ovšem oproti jiným položkám v nákupním koši zdražilo méně. Cukrovary Tereos TTD vyrobí přes polovinu tuzemského cukru, ale bílé zlato podle dat ČSÚ prodražili zejména obchodníci.

Svaz obchodu a cestovního ruchu (SOCR), hájící zájmy obchodních řetězců, namítá, že data nelze srovnávat. „Průmyslové ceny jsou vážený průměr za různá balení, od 1 kg pytlíků přes vaky až po cukr volně ložený. Průmyslová cena pouze 1 kg balení je výrazně vyšší. Ta data prostě nejsou jednoduše srovnatelná,“ odmítá vinu za „drahotu“ prezident svazu Tomáš Prouza.

Podle něj dodavatelská cena 1 kilogramu balení cukru loni na podzim v tendrech vzrostla zhruba o sto procent, zatímco velká balení, určená pro lihovary, potravináře a pekaře, zdražila méně.

Nejen někteří ekonomové, ale také SOCR ve sporu o drahé potraviny tvrdí, že hlavní problém vysokých cen je chybějící konkurence mezi dodavateli. Svaz cituje z průzkumu agentury GfK, podle kterého například trh s margaríny a melanžemi ze 70 procent ovládá společnost Upfield (výrobce margarínu Flora) a z 15 procent mlékárna Olma z koncernu Agrofert. Na trhu s vodami má podíl 43 procent nápojářská skupina Mattoni 1873. V sycených nápojích dominuje Coca-Cola s podílem 34,3 procenta, následována Kofolou (27,2 procenta). Na pivním trhu kraluje Asahi (42,4 procenta).

„Přímo dominantní postavení jednotliví obchodníci nemají, zemědělci téměř také ne. Částečně to platí v potravinářství. Tady bych řekl, že je nejdominantnější světová potravinářská jednička Nestlé, ale nedá se říct, že by nějak zásadně rostly ceny cukrovinek,“ myslí si zemědělský analytik Petr Havel.

A jako snad ve všem, ani tady se strany sporu neshodnou. Potravinářská komora tvrdí, že konkurence při zpracování potravin v ČR nechybí. „V rozhodujících sektorech, jako je maso, mléko, pekaři, mlynáři, pivo, ovoce a zelenina a další, je situace na českém trhu naopak velmi konkurenční,“ reagovala prezidentka komory Dana Večeřová. Uváděná data podle ní převážně produkují nadnárodní společnosti a často navíc mimo Českou republiku.

Uvedená čísla rozporuje také společnost Upfield. „Považujeme se za součást širšího trhu „žlutých tuků“, mezi které patří také klasické máslo, a náš podíl v této kategorii je tak mnohem menší,“ podotkl ředitel komunikace Sebastian Tołwiński.

Sám antimonopolní úřad však připustil, že v potravinářství jsou některé firmy s dominantním postavením nad 40 procent. To však samo o sobě podle šéfa úřadu Petra Mlsny nevadí.

„Nemáme tvrdá data, která bychom mohli poskytnout k nějaké velké skupině, ať už je to Agrofert, nebo někdo jiný. Ale je celkem zjevné, že u některých komodit tyto potravinářské podniky mají dominantní postavení,“ řekl nedávno v rozhovoru pro SZ Byznys.

Ani obchodní řetězce nejsou žádnými outsidery. Velmi silné je v tuzemsku zastoupení nadnárodních hráčů, kteří se zčásti spoléhají na centrální nákupy v zahraničí. Osm největších řetězců ovládá podle Gfk 82 procent trhu. Dva největší (Kaufland a Lidl) patří stejnému majiteli, německé skupině Schwarz a zaujímají dohromady 29 procent trhu. Třetím největším hráčem je Albert (13 procent). Stejného majitele, společnost REWE, má také Billa a Penny Market. Dohromady mají 23 procent. Nejmenší z největších mezinárodních obchodníků je Globus.