Článek
Čtete ukázku z newsletteru Šťastný oběžník, ve kterém každé úterý Jindřich Šídlo a jeho tým přinášejí glosy o aktuálním politickém dění, tipy na zajímavé čtení a postřehy ze zákulisí Šťastného pondělí. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Dlouho dopředu avizované Ficovo dostaveníčko u ruského diktátora máme konečně za sebou. Přes nepřízeň Estonců, kteří slovenskému vládnímu letadlu nedovolili k cestě na propagandistickou estrádu zneužít jejich vzdušný prostor, se slovenský premiér a jeho skromná delegace s jednodenním zpožděním dokodrcali do Moskvy.
Fico do Kremlu rozhodně nejel vzdávat hold padlým rudoarmějcům, ale ukojit vlastní ego. Touží po ovacích a přijetí s otevřenou náručí. A to tak moc, že je mu úplně jedno, od koho se mu onoho vřelého objetí dostává. Zbydou na něj potom jen hodnotoví mrzáci – různí „úspěšní“ autoritáři, jejichž jediným úspěchem jsou vypleněné a často úplně zhroucené státy.
Fico se po návštěvě Moskvy už oficiálně také řadí do tohoto pánského klubu, do nějž kromě svolavatele Putina patří třeba i venezuelský prezident Maduro. Bohužel si na setkání s diktátory přibalil jako rukojmí všech pět a půl milionu Slováků.
Nemalá část slovenské populace mu exotický výlet jistě závidí. Mnoho jiných ovšem nad tímto výjezdem nejásá, právě naopak – v den Ficovy návštěvy v Rusku vyšly na Slovensku protestovat do ulic desetitisíce lidí.
Myslím si, že od nás Čechů není fér se Slovákům posmívat. A už vůbec ne z pozice vyspělejších a rozumnějších sousedů, kterým by se podobné zostuzení nikdy nepřihodilo. Mohli jsme na tom totiž být reputačně úplně stejně.
Stojí za zmínku, že i Česko letos mělo 9. května v Moskvě svého vyslance, kterého si jen – na rozdíl od Fica – nikdo nevšiml. Byl jím europoslanec Ondřej Dostál, který se k hrobu neznámého vojína vecpal spolu s velmi pofiderní skupinou kolegů z Bruselu.
Dostálova šéfová ze Stačilo! Kateřina Konečná Novinkám vzkázala, že je to jeho iniciativa, nikoliv oficiální aktivita hnutí. Když se vás v médiích zřekne osoba, která se jen pár dnů předtím ochotně a hrdě fotí s Nočními vlky a nácky ze skupiny Rusič, možná je něco skutečně špatně.
Neviditelný komunistický europoslanec ale není tak důležitý. Při přemítání o tuzemském „slovenském scénáři“ mám na mysli úplně jiného kumštýře. Kdyby Miloš Zeman zůstal v úřadě, vídáme teď na obálkách pátečních novin zamilované párové fotografie jeho a Putina.
Zeman vojenskou přehlídku v Den vítězství zbožňoval. A nevynechal by žádnou další příležitost se jí zúčastnit, kdyby se mu nějaká naskytla. Jenže teď už je k našemu velkému štěstí jen běžný nemajetný stařík bez jakékoliv možnosti odprodat Česko do ruských spárů, a tedy je Putinovi k ničemu. Odpudivou svatojiřskou mašli si naše bývalá hlava státu mohla připnout leda sama sobě na pyžamo.
Neměli bychom zapomínat, jak Zeman v Česku léta prosazoval agendu nepřátelské mocnosti na úkor zájmů země, jejíž voliči mu dali ve volbách důvěru. Stačí si vybavit, jak obšťastnil Putina „bonmotem“ o novinářích, kterých je moc a měli by se likvidovat. Nebo jak ve vší vážnosti oznamoval, že se na našem území vyráběl a testoval jed novičok, kterým ruské tajné služby vraždí své oponenty.
Jeho předchozí kroky a nadbíhání Rusku rozhodně nesmaže ani to, že po začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu připustil mýlku. Nešlo o žádný zázračný názorový obrat, ale jen o úspěšnou snahu dovládnout do konce volebního období. Dokládá to i fakt, že loni už jako exprezident přestal s přetvářkou a veřejně zpochybnil závěry vyšetřování Vrbětic. Předložené důkazy policie mu nestačí, aby uvěřil, že v českém muničním skladu zabíjeli agenti GRU.
Od stejné mezinárodní ostudy, kterou si teď „užívají“ Slováci, nás zachránila ústava, která dvakrát zvolenému prezidentovi zakazuje kandidovat znovu. Kdyby si Češi Zemana zvolili i potřetí, na oslavách 80. výročí konce druhé světové války v Moskvě by jistě nechyběl.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Šťastný oběžník líbila, přihlaste se k odběru. Každé úterý ho dostanete přímo do vašeho e-mailu spolu s odkazy na aktuální epizody Šťastného pondělí a Šťastného podcastu.
