Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Lidé v bytové tísni mají stále větší potíže získat stabilnímu bydlení.
Seznam Zprávy na trend upozornily na příkladu matek s dětmi, které musí kočovat mezi azylovými domy. Nejsou schopné se uchytit u soukromých pronajímatelů a obecních bytů je nedostatek.
Pomoc a systémovou změnu přitom slibuje zákon o podpoře v bydlení, u kterého se aktuálně vypořádaly připomínky a jehož účinnost je plánovaná na červenec 2025.
Řada změn má pozitivně motivovat obecní i soukromé vlastníky, aby každý rok pronajali 3200 volných bytů – 2000 soukromých a 1200 obecních -, které mají přednostně sloužit lidem v bytové nouzi.
Podle Anny Hájkové z Oddělení koncepce dostupného bydlení na Ministerstvu pro místní rozvoj, které ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí zákon připravuje, jsou odhady zapojených bytů realistické.
„Je to jedno procento každoročně nově pronajímaných soukromých bytů. Pro lidi v bytové nouzi je to podstatné zvýšení nabídky, ale není to tak velký objem, aby měl významné dopady na nabídku bytů pro ostatní nájemce na trhu,“ přibližuje odbornice, která se podílí na přípravě zákona.
Až 60 tisíc ročně
Ministerstvo si podle ní mezi majiteli prázdných bytů udělalo průzkum, co by je motivovalo k tomu začít nemovitosti pronajímat a čeho se naopak obávají.
„Nejčastěji zmiňovali obavy z neplacení nájmů a z poškození bytu a obecně starosti se správou nemovitosti. Kdyby existovaly mechanismy, kde se za nájemce někdo zaručí, tak více než polovina uvedla, že by byla byty ochotná pronajmout,“ říká Hájková.
Právě to má nově připravovaný zákon vlastníkům nabídnout. Pro soukromé majitele může být výhodou i to, že jim během podporovaného období odpadne starost o správu bytu.
„Jde o významné množství práce, která je na trhu standardně placená. A garant tu správu udělá pro vlastníka zadarmo, protože na to čerpá státní příspěvek. Vedle toho získá garant ještě příspěvek na to, aby mohl vlastníkovi ručit za úhradu nájemného a případné poškození bytu,“ uvádí Anna Hájková.
Státní příspěvek pak představuje i pozitivní motivaci pro obce, aby své byty samy dávaly k dispozici pro ohrožené lidi. V Praze a Brně má jít o zhruba 58 tisíc korun ročně za jeden uvolněný byt, v ostatních městech o 48 tisíc. Vedle toho pronajímatel vybírá standardně nájemné.
Kdo může být garant a co může čerpat?
Zákon o podpoře v bydlení přichází se systémem pozitivních motivací pro takzvané garanty, kteří budou za nájemníky vlastníkům ručit. Garantem se může stát obec, kraj nebo další právnické osoby, které poskytují sociální služby nebo se věnují realitní činnosti. Každý garant musí ovšem žádat krajský úřad o udělení pověření.
A za své záruky budou moci čerpat příspěvky:
Odškálovaný je například příspěvek na poskytování garancí. V Praze a Brně jde o 40 tisíc korun ročně za domácnost, pro zbytek Česka 30 tisíc korun.
Na získání bytu do systému - tedy na jednání s majitelem, zasmluvnění a další práce - získávají garanti jednorázový příspěvek průměrně 16 500 korun.
Příspěvek na správu se pohybuje v průměru kolem 15 tisíc ročně.
Pokud je za klienta něco hrazeno, garant po něm plnění vymáhá.
Cesta z azylového domu k bytu
S bytovou nouzí se potýká například Adéla, která se dvěma syny bydlí od června v pražském azylovém domě. Kvůli exekuci má u soukromých pronajímatelů zavřené dveře. Její jedinou nadějí aktuálně je, že uspěje ve velké konkurenci a bude jí přidělený obecní byt.
„Nevím, co budu dělat, když mi ten byt nepřidělí. To už asi obrečím a budu hledat další azylový dům,“ popisovala Seznam Zprávám koncem října.
Právě v podobných situacích má chystaný systém pomoci. „Jeví se typickým vhodným klientem připravovaného systému garantovaného bydlení,“ říká k Adélině případu Anna Hájková. A popisuje na něm, jak by zafungoval připravovaný zákon.
Prvním krokem by bylo, že se člověk v nouzi vydá na některé z kontaktních míst pro bydlení, která vzniknou ve všech obcích s rozšířenou působností, a to nejčastěji jako nová agenda sociálních nebo bytových a majetkových odborů.
Na tomto místě pracovník posoudí, zda je dotyčný skutečně v bytové nouzi a navrhne vhodnou pomoc. „V tomto případě by to mohlo být bytové podpůrné opatření. Pracovník kontaktního místa propojí matku z azylového domu s poskytovatelem bydlení s garancí,“ líčí odbornice z MMR.
Bezdlužnost u tohoto typu bydlení přitom není podmínkou. „Paní by takto dostala smlouvu na rok ve standardním bytě, kde by měla zastropovanou výši nájmu podle cenových map. Po roce kontaktní místo přezkoumá, zda domácnost stále potřebuje podporu, protože část lidí se stabilizuje už v tomto období. V takovém případě se podpora ukončuje, v opačném případě je možné podpůrné opatření využívat až tři roky,“ pokračuje Hájková.
Podobně by měl systém kontaktních míst zafungovat v případě člověka bez domova. Ten může zajít na obec, kde má trvalé bydliště, ale i obec, kde je místně příslušný a kde v posledních dvou letech žije.
„Je víc způsobů, jak příslušnost u lidí bez přístřeší prokázat. Například spolupracuje s terénními sociálními službami, potravinovými bankami, noclehárnami nebo azylovými domy, které to nejméně dvouleté pobývání potvrdí. Může využít i doklady o ošetření ve zdravotnickém zařízení,“ zmiňuje Anna Hájková.
V případě lidí bez domova přitom bude kromě bytového opatření často doporučena i další podpora v podobě asistence v bydlení, která má za cíl pomoci domácnosti s udržením bydlení.
„Pracovníci asistence v bydlení budou pomáhat domácnosti najít příjmy, aby byla schopná platit výdaje za bydlení, případně řešit zadlužení. Budou pomáhat s tím, aby byt byl užívaný řádně a nedocházelo k nadměrnému opotřebení,“ nastiňuje odbornice, podle které bude asistence v bydlení pomáhat domácnosti řešit i sousedské spory a případné stížnosti, nebo pomáhat s vyřizováním dodávek energií.
Podle předkládací zprávy má zákon mířit na pomoc široké škále lidí, kteří jsou v bytové nouzi. Těch je 154 tisíc. Preventivními opatřeními míří i na domácnosti ohrožené bytovou nouzí, s nadměrnými náklady na bydlení nebo v energetické chudobě, kterých má být až 1,6 milionu.
Zákon je potřebný
Podle oslovených odborníků je systémová změna velmi potřebná. „Pro nás bylo klíčové, aby to bylo i pro ohrožené domácnosti, které jsou aktuálně ve stavu, že potřebují systém prevence. Dopadají na ně nadměrné náklady a energetická chudoba. A to se nám podařilo do zákona zahrnout,“ říká ředitelka Platformy pro sociální bydlení Barbora Bírová.
Pozitivní podle ní je i samotné nastavení, že zapojení majitelů bytů a obcí se má dotyčným vyplatit. A chválí, že jeden z hlavní pilířů – tedy kontaktní místo pro bydlení je pro obce s rozšířenou působností povinný.
„Náročná věc bude, jakým způsobem se budou zabezpečovat kvalitní kapacity především na kontaktních místech. Kdo reálně bude vykonávat obsah na jednotlivých úřadech. Bude důležité nastavit standardy kvality a rozvoje zaměstnanců,“ podotýká Bírová.
Jakub Dutka, hlavní metodik charitativní organizace Naděje, popisuje rostoucí problém: „Evidujeme u lidí, kteří chtějí opustit azylový dům, že se jim čím dál víc snižují možnosti, jak se dostat do standardního bydlení.“ Návrh zákona prý nepovažuje za špatný, i když z pohledu poskytovatele bydlení tam podle něj mohou být třecí plochy.
Hned 30 míst využilo možnost a poslalo k zákonu připomínky. Například Sdružení místních samospráv upozorňovalo na to, že návrh představuje vysokou administrativní náročnosti pro obce s rozšířenou působností.
„Vznik kontaktních míst pro bydlení na obcí s rozšířenou působností dává smysl z pohledu struktury obcí, nicméně ORP nejsou identická, s tím je třeba počítat. V kontaktních místech budou zaměstnáni pracovníci centra, kteří pravděpodobně nebudou sociální pracovníci, což by bylo jistě vhodnější,“ říká Jindra Tužilová ze Sdružení místních samospráv.
Z toho pohledu je podle ní třeba vnímat zákon jako prvotní nástroj, který nastavuje systém na zelené louce a není samospásný. „Pro dostupné bydlení je primární dostatečný počet bytů, což je něco, co zákon nezabezpečí. I v této chvíli se spoléhá na bytový fond obcí a krajů, po naší připomínce i na bytový fond ve vlastnictví státu, který není nezanedbatelný,“ dodává.
