Vánoční zastavení: „Drží nás naděje a důvěra, že bude lépe a zla ubude“

Blíží se Štědrý den, a tak jsme se, navzdory tragickým událostem ze čtvrtečního odpoledne, i letos rozhodli naplnit tradici bilančních rozhovorů s trojicí našich spoluobčanů, jejichž příběhy nás už několik let inspirují a nabízejí zajímavou reflexi doby. I letos přinášíme zkušenosti a postřehy studentky, dobrovolnice a penzisty. Povídali jsme si s nimi ještě před střelbou na filozofické fakultě v Praze. Jaký byl rok 2023 jejich očima? A co čekají od toho příštího?

Antonín Hurych žije v obci Chmelík na Svitavsku. V podcastu 5:59 jsme se s ním v době adventu spojili i loni, kdy nám vyprávěl o tom, jak v okolí svého bydliště stlouká a umisťuje lavičky, aby se i cizí lidé, které svede cesta dohromady, spolu mohli posadit a povídat si. Chová králíky, stará se o včely a sází třešně. Těší ho totiž, že své okolí může svými činy měnit k lepšímu.

Také rád píše. Je autorem pětisetstránkové knihy o historii obce, ve které žije, a vyšlo mu i několik útlejších svazků. Do jednoho z nich napsal, že „život je krásný“. V poslední době na to prý často vzpomíná. „I přes ty problémy, těžkosti a nemoci, tak je to věta, která mě udržuje vyrovnaným člověkem,“ říká Antonín Hurych.

„A je to náročné, tu krásu musí člověk hledat, aby mohl říct, že ten život je krásný. Já vím, že spousta těch událostí světových i v okolí brání tomu, aby člověk tato slova plně pochopil. Ale musí se snažit. Myslím si, že to je úkol každého, kdo na této planetě žije, aby tu snahu měl,“ dodává.

Letos oslavil Antonín Hurych osmdesáté narozeniny. Už loni se těšil, jak se na oslavu sejde celá početná rodina. Přál si voliéru s hrdličkou, protože si vzpomněl, že se o jednu takovou jako dítě staral. Hrdličky nakonec dostal hned čtyři. Spolu s dalšími ptáčky na obsypaném krmítku umístěném v zahradě mu dělají radost a povídá si s nimi.

„Často k nim chodím a oni otvírají zobáčky a něco hezkého mně říkají. Já si to zatím neumím přeložit, ale možná příští rok, až se budete ptát, tak už to budu vědět,“ uzavírá penzista a patriot obce Chmelík Antonín Hurych.

Už počtvrté se se svými zážitky z uplynulého roku svěřila podcastu i Dobroslava Sehnalová, která sedí ve správní radě několika neziskových organizací a pracuje jako dobrovolnice pro více projektů.

„Jedna z činností je, že dělám lektorku jógy, a to jednak v komerčním jóga centru a jednak jako dobrovolník pro Život 90 pro seniory,“ vypráví Dobroslva Sehanlová a dodává, že právě jóga se seniory ji letos naplňovala nejvíc. „Já z těch lekcí odcházím nabitá energií, ti lidé jsou úplně úžasní a jsem strašně šťastná, že u nich vidím takovou pozitivitu,“ dodává.

Právě pozitivní přístup k životu i práci Dobroslava Sehnalová podle svých slov tento rok potřebovala. Třeba pro svoji práci v nadaci Pohoda, která se zabývá zkvalitňováním života mentálně postižených dospělých.

„S ohledem na inflaci a celkově hospodářskou situaci bylo letos docela těžké některé věci provozovat. Nadace Pohoda provozuje třeba kavárnu, ve které klienti obsluhují. Nečerpáme žádné dotace, a tak je pro nás velice těžké konkurovat ostatním gastro podnikům,“ říká Dobroslava Sehnalová, která bedlivě sleduje i situaci na Ukrajině. V loňském roce u ní bydlela část jedné kyjevské rodiny utíkající před válkou.

Při rozhovorech s nimi je prý patrné, že optimismus spojený s ohlášenou ukrajinskou protiofenzivou se už vytrácí. „Určitě bych jim přála, aby se ta situace zlepšila, ale nějak nevidím konec tunelu,“ uzavírá Dobroslava Sehnalová.

Svůj pohled na rok 2023 podává i studentka třetího ročníku střední školy Sofia Serbáková. Letos si vybírala semináře k maturitě, která ji v příštím školním roce čeká. Díky plnoletosti si mohla udělat řidičský průkaz, a tak je teď mnohem méně závislá na rodičích než dřív.

Loni vyprávěla o tom, jak její život ovlivnila válka na Ukrajině. Letos přibyl konflikt na Blízkém východě. „Přivedlo mě to k většímu uvědomění si toho, jak moc je válka reálná, protože jsme se o tom vždycky jenom učili ve škole a bylo to takové abstraktní. Najednou je to hodně reálné, až z toho člověka mrazí,“ popisuje studentka Sofia.

„Sobě i všem lidem bych do nového roku přála klid, lásku a mír a vidinu toho, že to vždycky nakonec dobře dopadne,“ uzavírá Sofia Serbáková.