Článek
/Od zvláštní zpravodajky v Moldavsku/
Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.
„A můžu se já na něco zeptat vás?“ říká mi rusky Anastasia, která v šusťákové bundě prodává jahody u silnice – všechny perfektně poskládané jedna po druhé v kufru auta. „Jak se žije vám pod nadvládou Evropské unie? To musí být hrozné,“ dívá se podezřívavě a zároveň lítostivě.
Postáváme nedaleko centra Komratu, hlavního města Gagauzské autonomní oblasti, které je součástí Moldavska. Tento region ovšem působí, jako by patřil k jiné zemi.
Většina lidí zde mluví rusky, na což poukazují i veškeré nápisy ve městě, jen málokde se objevuje rumunština, která je v Moldavsku oficiálním jazykem.
Neutuchající propojení s velmocí a její rusifikace z dob, kdy bylo Moldavsko součástí Sovětského svazu, jako by bylo cítit i z atmosféry ve městě. V centru stojí zlatý ortodoxní kostel, který svou pompou příliš nezapadá mezi okolní trhy a stánky u silnice.
Nedaleko něj se pak tyčí skromná socha Vladimira Iljiče Lenina. Na první pohled není nijak výrazná, dokonce v jejím okolí nenajdete ani žádný nápis, který by nesl jeho jméno. To ale není vůbec potřeba.
Tohle má být lepší než SSSR?
Nostalgii po Sovětském svazu cítí řada lidí, které potkávám. „Vážně ráda vzpomínám na to, jak jsme se měli tehdy. Nemusela jsem tolik počítat peníze, měla jsem celou rodinu, nikdo neodcházel za prací daleko. A všichni nám tvrdí, jak tohle má být to lepší,“ říká mi téměř osmdesátiletá Irina.
Během konverzace je srdečná a opakuje, jak nic nikomu nevyčítá, jen by se chtěla mít zase lépe. Když říkám, že jsem z Česka, usmívá se a prohlašuje, že v Československu jsou dobří lidé.
Nedělní setkávání u hlavního kostela v Komratu.
O lepších časech mluví i Anastasia. „Takhle špatně jsme se nikdy neměli. Ať si o Rusku říká kdo chce co chce. Já díky němu měla hezký život. A moje děti, které tam teď žijí, ho mají taky,“ říká mi přesvědčeně 65letá prodavačka jahod.
Opatrně se ptám i na to, kdo nese podle ní vinu za válku na Ukrajině. „Já chci mír. Žádná válka by neměla být. Kdyby všichni nechali Rusko být, nic by se nestalo,“ odpovídá rázně a končí s tím i náš rozhovor. Na další otázku, zda není Moskva opravdu agresorem v invazi, kterou rozpoutala, jen kroutí hlavou.
Většina věcí, které zazní, se velmi podobá tomu, jak prezentuje současnou válku a roli Moskvy v ní ruská propaganda. Ostatně v Gagauzii se dají bez problémů naladit přední ruské státní kanály nebo stanice. Vzhledem k jazykové výbavě jde pro velkou část lidí o jeden z předních zdrojů informací.
V o to ostřejším kontrastu pak působí snahy Evropské unie o spolupráci s takto naladěným regionem. Nedaleko sochy známého diktátora je cedule oznamující projekty, které byly dokončeny s finanční pomocí bloku, ať už jde o infrastrukturu, nebo příspěvky do školství.
„Evropská unie nepracuje pro parlamenty, vlády a politiky, ale především pro lidi. To je velmi důležité. Síla Evropské unie je v rozmanitosti kultur a jednotě, a proto je důležité vážit si kultury etnických menšin,“ vysvětluje evropská komisařka pro sousedství a rozšíření Marta Kos během debaty se starosty z Gagauzie.
Gagauzie
Gagauzie po rozpadu Sovětského svazu vyhlásila na Moldavsku nezávislost, ale poté se vrátila k Moldavsku jako autonomní region. Spory s vládou v Kišiněvě ale přetrvávají, region ji viní třeba z nerespektování svých autonomních práv a svobod.
Tématem je také spor o práva ruskojazyčných obyvatel Gagauzie, neboť moldavská vláda zavedla opatření, jako je zákaz vysílání ruských televizních kanálů a nucený přechod z ruštiny na rumunštinu při obchodování.
Ruština je v autonomní oblasti přitom hlavním jazykem, včetně školského systému, a 68,2 procenta Gagauzů – převážně pravoslavné křesťanské turkické etnické skupiny – nemluví rumunsky, tedy úředním státním jazykem.
Mapa Moldavska.
„Pocházím ze Slovinska. Víte, když řeknu dobrý den, v mém slovinském jazyce to bude dobro utro. Mnozí z vás mluví rusky a můžeme si rozumět. Vždycky mluvím o zvláštním, silném spojení, o blízkosti srdcí a duší lidí, kteří mluví slovanskými jazyky, slovanských lidí,“ dodala.
V posledních letech EU a zejména sousední členský stát Rumunsko investovaly do infrastruktury Gagauzie miliony eur.
Přestože u stolu vládne vesměs pozitivní atmosféra a konstruktivní debata o tom, jaké iniciativy může Unie před vstupem Moldavska poskytnout i Gagauzii, mimo zdi a mezi většinou lidí, se kterými mluvím, je povědomí spíše mizivé nebo kritické.
Když se pak ptám 45leté Marie, jestli si všimla nějakých věcí financovaných z Evropské unie a zda to nemůže být pro region také cesta do budoucna, mračí se. „Nevím, proč bych něco takového měla chtít. Snaží se nás stejně jen koupit,“ odpovídá mi žena, která pracuje jako učitelka.
A přiznává, že stejně jako dalších 95 procent lidí i ona hlasovala proti v podzimním referendu o zakotvení snah Moldavska o přistoupení do Evropské unie do ústavy. Za hlavní důvod udává mimo jiné to, že nechce „stát na špatné straně, které nevadí pokračovat v hrozné válce“.
Právě Gagauzie stála v popředí snahy odmítnout směřování Moldavska do EU. Dokonce i v separatistickém a na Moldavsku fakticky nezávislém regionu Podněstří, kde už více než 30 let působí ruská vojska, více než třetina voličů vstup do EU podpořila.
„Asi 25 procent občanů se stále dívá na Východ, směrem k Rusku. Ale je to menšina moldavských občanů a ani mezi nimi nejsou všichni skutečně proruští. Někteří z nich byli ovlivněni politickými aktéry, kteří jednali ve prospěch ruských narativů,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy ředitel think-tanku IPRE a bývalý moldavský diplomat Iulian Groza.
Podle něj má část lidí prostě strach z války. „Ruská propaganda často využívá válku, aby v lidech vyvolala nejistotu z eskalace války. Rusko a proruští zmocněnci se snažili prezentovat moldavský přístupový proces do EU jako proces, který má vyprovokovat Rusko a eskalovat stejnou válku, jakou vede na Ukrajině,“ dodal.
Kritika vlády i životních podmínek
S vysokou úspěšností ruské propagandy v regionu se pak pojí také rozšířený odpor vůči současné proevropské vládě a její výrazné tváři, prezidentce Maie Sanduové.
„Máme se opravdu špatně a je jasné, že za to může tahle vláda. Naši vlastní lidé se k nám chovají hrozně, o nás Gagauzy se vůbec nestarají. To Rusko je jiné,“ vypráví jeden z dvojice starších mužů, kteří sedí na cigaretě před kavárnou u hlavní silnice v Congazu.
Zmiňuje, že jeho důchod je teď asi 2000 moldavských lei, což je v přepočtu asi 2500 korun. Takový měsíční příjem znamená život na hranici chudoby. Gagauzie je přitom ekonomicky slabší oblast s vyšší nezaměstnaností a nižší životní úrovní ve srovnání se zbytkem země.
„Takže když sem pak nechal (proruský politik Ilan) Šor poslat autobus, který nás pak odvezl do úplně úžasného obchodu, ve kterém byly jen kvalitní věci a za málo peněz, bylo to krásné. Pak ho zatkli a my teď nemáme ani tohle, žádný autobus už znovu nepřijel. Jen neustálý strach z policie,“ vypráví Oleg.
Olegův důchod vychází na 2000 moldavských lei, což je částka, se kterou se dá jen těžko vyžít. Pomoc mu podle jeho slov nabídl pouze Ruskem sponzorovaný oligarcha Ilan Šor.
Jméno oligarchy Ilana Šora, který kvůli obviněním ve své rodné zemi nyní žije v Moskvě, padá často a vždy s vřelým podtónem. Na jeho zapojení do rozsáhlé snahy o ovlivňování podzimních prezidentských voleb, jejichž první kolo bylo spojené se zmíněným referendem o EU, poukázala řada investigativních textů a zabývala se jimi i policie.
V Gagauzii pak kauza rezonovala o to víc kvůli kauzám kolem baškanky regionu (tedy předsedkyně autonomního regionu – funkce podobná hejtmanovi, ale s většími pravomocemi a významem v rámci autonomie) Evghenie Guțulové, kterou moldavské úřady loni obžalovaly kvůli údajnému převádění ruských finančních prostředků nyní zakázané proruské straně ŠOR. Když ji pak před dvěma měsíci zatkly, zastal se jí Kreml, na nějž se také baškanka obrátila.
Kdo je Ilan Šor?
Oligarcha Ilan Šor stojí podle moldavských úřadů v centru snah Ruska o vměšování se do tamní politiky. Vzhledem k jeho aktivitám (zpronevěra státních peněz i korupce) byl v domácím vězení. Později ale uprchl a dnes podle moldavských médií žije v Rusku, kde už měl získat i občanství.
Sama Moskva ho označuje za „vlídného dlouhodobého partnera“, a přestože už v Moldavsku nežije, jeho vliv je v zemi nadále přítomný. Minulý rok ho tak moldavská policie obvinila, že ve spolupráci s jednou ruskou bankou převedl vybraným Moldavanům před volbami miliony dolarů, aby nakoupil jejich hlasy.
V roce 2015 byl Šor zvolen starostou malého moldavského města Orhei, které leží asi jen 40 kilometrů od hlavního města Kišiněva, a tuto funkci zastával do dubna 2019. Šorovo zapojení do bankovních podvodů nicméně jeho voliče neznepokojovalo a podle průzkumů veřejného mínění byl pravidelně hodnocen jako třetí nebo čtvrtý nejoblíbenější moldavský politik.
Ilan Šor.
Obrátit se na Kreml zůstává i podle některých jiných lidí jediným schůdným řešením.
„Kdo jiný by nás měl zachránit? Evropa, naše vláda? Vždyť se na to podívejte,“ říká Marie s tím, že se za poslední roky její situace jenom zhoršuje. Její dcera žije v Turecku, syn našel zázemí v Rusku.
Odcházení mladých z regionu dokládají i obrazy na ulicích. V kavárnách i v parku sedí většinou starší lidé, o rozmanitosti se nedá mluvit.
Shodou náhod pak jedna z mladých žen, kterou potkávám, líčí úplně jiný pohled než většina Gagauzů. „Moc bych si přála v Gagauzii zůstat, je to můj domov, mám tu rodinu. Věřím tomu, že Evropská unie nám může pomoct. Ale ano, je to těžké tu o tom vůbec mluvit,“ přiznává mi 26letá Valeria, která pracuje u policie.
Už nyní zde také rezonuje kampaň před nadcházejícími parlamentními volbami, u nichž se očekává, že budou mít zásadní vliv na budoucí směřování Moldavska, které je nyní na cestě ke vstupu do EU.
„Budeme hlasovat pro kohokoliv, kdo se bude o Gagauzy opravdu starat a kdo udrží válku co nejdál od nás. Ale na politiku se mě moc neptejte, mně jde jen o tyhle dvě věci,“ říká s úsměvem Irina.
