Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
I nadšeným příznivcům Donalda Trumpa již musí být jasné, že na Ukrajině mír neprosadí. Nepíše se mi to snadno, protože ač nepatřím mezi jeho zastánce, také jsem od něj čekal víc a konkrétní výsledky. Je ale zásadní uvědomit si, že situaci nevyřeší posměšné komentáře vůči americké administrativě a jejímu neúspěchu. To válku nezastaví.
A protože nevidím konkrétní představu alternativního postupu ani u nás v Česku, rád bych vyzval kompetentní politiky a ústavní činitele, aby začali konat. A nejen vládní, nejen ministra zahraničí, premiéra a předsedy obou komor, a nejen Hrad. Týká se to rovněž opozice, kde jsme slyšeli nejvíc zastání a aplausu Donaldu Trumpovi. Týká se to rovněž s Ruskem kolaborující SPD a komunistů. Nikdo z nich zatím nedal nic na stůl.
Neúspěch Američanů otevírá odpovědnost Evropanů, kteří jsou na řadě. My také, a v první linii. S výbornými výsledky vlády v muniční, diplomatické a bilaterální podpoře Ukrajiny přichází moment pravdy a odpovědnosti. Ukrajina totiž viditelně očekávala, že Trump bude postupovat s tahem na výsledky a bude je mít, jak tomu bylo v případě „nerostné“ bilaterální smlouvy. Ukrajinci jsou zklamáni a v jistém smyslu proti Rusku osamoceni. Ukrajinské únavě a poklesu morálky se nelze divit, nejenže bojují čtvrtý (!) rok, ale jsou objektem stále brutálnější bombardovací kampaně, která stupňuje své ničivé úsilí. A její dopady si patrně neumíme představit.
Pokud Ukrajina poleví nebo přistoupí na kapitulaci, budeme mít barbary za vraty. A nepochybujme, že je zkusí otevřít. Testování pevnosti článku 5 atlantické spojenecké smlouvy a soudržnosti NATO přijde nepochybně a budeme bojovat. Nepředstavitelné? Tak asi jako ruský útok v únoru 2022 byl (ne)představitelný v roce 2014, kdy mi premiér Bohuslav Sobotka na návrh navyšování obraných výdajů odvětil, že má jiné priority a vojákům peníze nedá. Dnes je dáváme na výzbroj i vojáky, ale vojáků máme málo, protože nadále trpíme zaostalou personalistikou Armády ČR stojící pouze na mzdách a finančním přetahování, bez ohledu na kvalitu a bojové schopnosti.
Tvrzení o tom, že Evropa nemá svaly a možnosti, jsou výmluvy. Máme svaly jak vojensky, tak sankčně. Proč nedat Moskvě ultimátum v poskytnutí raket delšího doletu Kyjevu? Proč Rusku zcela nezaškrtit finanční transfery? Proč nepředložit vlastní evropsko-ukrajinský mírový plán tvrdě podpořený ultimátem? Odhadl bych, že pak se přidají i Američané.
To hlavní ale je vůle konat a přestat jen kibicovat nebo vyhrožovat. Vůle k použití všech prostředků je to, nač Kreml slyší. Po celou dobu konfliktu se vyhýbáme tvrdší nebo totální informační ofenzivě proti Rusku, které nás informačně bombarduje neustále. My křesťansky nastavujeme druhou tvář. Z lenosti nebo strachu, což se týká i všech našich zpravodajských služeb. Ale nebylo toho již dost? Zdá se mi stále víc, že nepracujeme cílevědomě. Smějeme se Trumpovi, ale co jsme dali na stůl my?
Polsko bude po víkendových volbách k dispozici, Slováci a Maďaři jsou vyřízení, Německo váhá, potřebuje spojence. Není čas nahodit polsko-český motor tvrdého mobilizování evropských schopností? Jistě, máme za rohem summit NATO, kam přijede i Donald Trump, ale není právě to příležitost, kterou třeba využít, ne se jí bát? Nemáme partnery ve Skandinávii, mezi Balty?
Přiznám se, že jsem nějakou iniciativu čekal od konzultací prezidenta s předsedy stran i od schůzky ústavních činitelů. Zatím ale nic. Rád bych zdůraznil, že je nejvyšší čas, protože Donald to nedal.
