„Už nejsme naivní,“ zní z Ukrajiny po Trumpově návrhu snížit tlak na Rusko

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Válka Ruska proti Ukrajině se neodehrává jen na bojištích, ale i v zákulisí zákonodárné bitvy ve Washingtonu. Sankce, které Spojené státy uvalily na ruský režim, patří k nejúčinnějším nástrojům Západu v úsilí oslabit Kreml a jeho schopnost vést agresivní válku.

Tlak na zmírnění navrhovaného dalšího sankčního balíčku teď nicméně nepřichází z Moskvy, ale přímo z Bílého domu. Administrativa Donalda Trumpa se totiž podle informací deníku The Wall Street Journal snaží oslabit nový návrh zákona, který by výrazně zpřísnil postihy za pokračující ruskou agresi.

Součástí tohoto balíčku, který v Senátu hromadně podpořili jak republikáni, tak demokraté, jsou nejen sankce vůči klíčovým ruským představitelům, ale i zavedení 500% cla na zboží dovážené ze zemí, které nakupují ruskou ropu. Právě prodej fosilních paliv představuje zásadní část příjmů ruského státního rozpočtu.

Zatímco více než 80 senátorů podpořilo tento tvrdší postup vůči Kremlu, Bílý dům usiluje o zařazení výjimek a o rozšíření pravomocí prezidenta při rozhodování o sankcích.

V posledních týdnech se několik členů administrativy neoficiálně obrátilo na kancelář senátora Lindseyho Grahama s požadavkem, aby návrh zmírnil. Podle zdrojů ze Senátu chtěli prosadit úpravy, které by umožnily prezidentovi rozhodovat, koho nebo co bude možné sankcionovat. Jedním z návrhů bylo i nahrazení závazného slova „musí“ méně striktním „může“ – čímž by se z povinných sankcí stalo jen doporučení.

„Tyto snahy představují vážné riziko pro efektivitu sankční politiky, která je klíčovým nástrojem tlaku na ruský režim. Opatření navržená Bílým domem by mohla vytvořit nebezpečný precedent a otevřít cestu k ústupkům, které oslabí dopad mezinárodních sankcí,“ uvedl pro Seznam Zprávy nejmenovaný zdroj z okolí ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a člen expertní skupiny Yermak-McFaul Sanctions Group.

Od února 2022 zavedly západní země v čele s EU a USA bezprecedentní sérii sankcí s cílem ekonomicky izolovat Rusko. Evropská unie přijala již 16 sankčních balíčků, zaměřených na ruské společnosti, oligarchy, klíčové průmyslové sektory a další zdroje příjmů režimu.

V současnosti je přibližně 70 % aktiv v ruském bankovním systému pod sankcemi, Evropská unie zablokovala aktiva Ruské centrální banky v hodnotě 300 miliard eur a zmrazila majetek více než 1500 jednotlivců v celkové hodnotě přes 20 miliard eur.

Striktní embargo skupiny G7 navíc připravilo ruskou ropu o přístup na klíčové světové trhy. USA i EU rovněž zakázaly jakékoli nové investice do ruského energetického sektoru – tedy hlavního zdroje financí pro ruskou armádu.

Přesto Rusko dokazuje, že je schopné se sankčnímu tlaku částečně přizpůsobit. „Bohužel v boji proti obcházení sankcí stále prohráváme,“ uvedla pro The Brussels Times vedoucí programu sankcí v Kyiv School of Economics Institute Julija Pavytská.

Podle ní Moskva neustále hledá a nachází nové způsoby, jak obejít sankční režim – ať už prostřednictvím zprostředkovatelů ve třetích zemích, kryptoměnových transakcí nebo složitých námořních obchodních schémat.

Zastánci Ukrajiny i proto poukazují na to, že sankční režim je nutné nejen zachovat, ale dále zpřísňovat, zacelovat mezery a zefektivnit jeho vymáhání. Výjimky, o jaké usiluje podle informací amerického deníku Bílý dům, by Moskva pravděpodobně okamžitě využila.

„Americké sankce jsou klíčovým pilířem západní jednoty vůči Rusku. Mají výrazný dopad nejen přímo, ale i prostřednictvím sekundárních sankcí, které vnímají třetí země. Jakékoli oslabení by Moskva okamžitě využila jako příležitost k prolomení izolace. Byla by to špatná zpráva pro Evropu i Ukrajinu, zvlášť v situaci, kdy se Rusko aktivně snaží rozmělnit tlak Západu a narušit mezinárodní soudržnost,“ komentuje situaci pro Seznam Zprávy analytik a expert na Rusko Pavel Havlíček.

Podle oficiálních vyjádření má jít podle Bílého domu o snahu uchovat prostor pro diplomatická jednání s Moskvou. Trump však postupuje v rozporu s tím, co ještě nedávno prezentoval médiím a veřejnosti.

Není to tak dávno, co americká hlava státu ruskému prezidentovi Putinovi veřejně pohrozila vysokými sankcemi, pokud bude nadále blokovat mírová vyjednávání. „Mám ekonomickou zbraň a nebojím se ji použít,“ řekl Trump před třemi týdny.

Stejný vzkaz směrem k ruskému prezidentovi Putinovi vyslali také členové americké delegace, když nedorazil do Istanbulu na schůzku s prezidentem Zelenským.

„A najednou tady máme obrat, další nesmyslné nároky a vstřícný krok vůči Rusku. Na Ukrajině už nejsme naivní, že se nám Amerika snaží pomoct,“ říká redakci Seznam Zpráv zdroj z blízkého okolí prezidenta Zelenského.

Připomíná, že Trump dokonce naznačil, že by mohl do budoucna zavést sankce také vůči Ukrajině. „Až uvidím, že to nemá konce, budeme velmi tvrdí. A může to být vůči oběma zemím,“ uvedl americký prezident.

Senátor Graham, který na návrhu zákona o sankcích pracuje, připustil, že se ještě může změnit. Plánuje přidat výjimky pro státy, které pomáhají Ukrajině – aby na ně nedopadly tvrdé sankce, jako třeba clo až 500 % na dovoz zboží ze zemí, které dál obchodují s ruskou ropou, plynem nebo uranem.

Graham ale zatím veřejně nepodpořil další změny, o které v zákulisí usiluje Trumpova administrativa. Ty by zákon oslabily a daly prezidentovi větší volnost rozhodovat o výjimkách bez souhlasu Kongresu.

„Jde to správným směrem, spolupracujeme s Bílým domem, demokraty i Sněmovnou,“ řekl Graham ve čtvrtek. Podrobnosti ale nekomentoval.

Trump byl konkrétnější a v Bílém domě řekl novinářům, že zákon by se neměl schválit bez jeho souhlasu. „Bude to podle mě. Tak to má být,“ řekl minulý týden vedle německého kancléře Merze, který podporuje Ukrajinu. Dodal, že všichni čekají, až se rozhodne, co s tím zákonem dál.

Z dostupných informací vyplývá, že Trumpova administrativa preferuje přísné sankce proti Rusku pouze za předpokladu, že prezident bude mít plnou kontrolu nad rozhodováním o výjimkách a dalších detailech. Zatímco Senát usiluje o zákon s jasně definovanými pravidly a závazky, Bílý dům tlačí na zmírnění těchto ustanovení ve prospěch větší prezidentské svobody, což vede ke značnému napětí mezi zákonodárci a exekutivou.