Západ čekal, že zchudnou a zatlačí na Putina. Místo toho bohatnou na válce

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Znám pár ruských oligarchů, kteří jsou velmi milými lidmi,“ prohlásil americký prezident Donald Trump, když představoval program, který by umožňoval zakoupení občanství USA za pět milionů dolarů.

Se smíchem pak potvrdil, že i ruští oligarchové by mohli zelenou kartu získat. Jeho postoj nabourává snahy předchozí administrativy Joea Bidena uvrhnout sankce na ruské oligarchy, a oslabit tak i režim ruského diktátora Vladimira Putina.

Jednotlivci, kteří seskupili nevídané bohatství, se těšili v zemi dlouhodobě i politickému vlivu. Propojení úspěšných podnikatelů s Kremlem se ve vlnách prohlubovalo a zase zmírňovalo, nikdy však úplně nezmizelo. Řada oligarchů využívala svůj vliv na politiku, média a klíčová průmyslová odvětví, přičemž stírali hranice mezi byznysem a politikou. Své obchodní závazky ovšem měli také v zahraničí.

Západní instituce proto očekávaly, že po přerušení vazeb, zmrazení majetku a uvalení sankcí se něco uvnitř Kremlu otřese. Přestože oligarchové zchudli, k ničemu takovému nedošlo. Někteří Rusko opustili a našli útočiště v neutrálních zemích, jiným se úspěšně daří obcházet sankce skrze osvědčené vzorce.

A jak ukázal letošní žebříček ruského Forbesu, který shrnuje status nejbohatších lidí v zemi, za poslední dva roky si ti na vrcholu finančně přilepšili, aniž by museli rozvazovat vazby s režimem.

Naopak investigativní servery odhalily jejich vazby na válečnou mašinerii. Téměř polovina nejbohatších lidí v Rusku vydělala podle webu Proekt na zapojení do ruské invaze na Ukrajinu. Společnosti, na které mají vazby, dodávají komponenty, vybavení nebo pohonné hmoty buď ruským ozbrojeným silám, nebo zbrojním továrnám.

Z války logicky těží miliardáři, kteří svůj majetek nashromáždili díky osobním vazbám na Vladimira Putina. Patří mezi ně Gennadij Timčenko, bratři Arkadij a Boris Rotenbergovi a Jurij Kovalčuk.

Napojením na Putina se ale netají ani veřejně. Na špičce žebříčku nejbohatších se dnes blýská Vagit Alekperov, který se na konci roku 2023 vydal s ruským prezidentem na Blízký východ, kde se setkal s lídry Spojených arabských emirátů a Saúdské Arábie. Už dříve se ale často objevoval na fotografiích s Putinem a byl mezi velkou skupinou oligarchů, kteří byli koncem února, ve dnech předcházejících invazi na Ukrajinu, předvoláni do Kremlu.

Druhý v současnosti nejbohatší Rus Alexej Mordašov (spolu s rodinou) získal za pomoc při „upevňování míru“ medaili od ministra zahraničí Sergeje Lavrova. Krátce po začátku války ho zařadila Evropské unie, Spojené království a USA na své sankční seznamy.

„V Rusku vždy existovalo hluboké propojení mezi státem, nebo přinejmenším Putinem, a oligarchy. Nejde o dvě oddělené buňky, jeden bez druhého by nebyli tam, kde jsou. Většinu novějších oligarchů tak tvoří lidé, které Putin dosadil do mocenských pozic, které mají. Rozdíl je pak u těch, kteří se vybudovali sami v 90. letech, ti mají menší napojení na současný Kreml,“ popsala pro Seznam Zprávy Stefanie Ortmannová, odbornice na Rusko z britské University of Sussex.

Text pokračuje pod grafikou.

Přesto se pozorovatelé shodují, že ruský prezident dnes už oligarchům nijak zvlášť nenaslouchá.

„Oligarchové bohatnou se svolením a z jeho vůle. Kdykoli a z jakéhokoli důvodu se může rozhodnout, že jim vezme peníze, svobodu, život. Udělal to s lidmi už několikrát a mezi oligarchy to vyvolalo šok. Nikdo z nich nemá odvahu se mu jakkoli postavit,“ řekl serveru Business Insider britský finančník se zkušenostmi z Ruska Bill Browder.

Namísto toho se Putin snažil během své vlády přelít moc do jiných struktur – k tzv. silovikům. Jde o muže z bezpečnostních kruhů, ke kterým má Putin dlouhodobě blízko i kvůli své minulosti v KGB.

Spíše než nezávislí aktéři, kterými dříve byli, působí dnes oligarchové jako pěšáci v Putinově snaze rozšířit ruský vliv.

Za více než tři roky od propuknutí invaze se oligarchům, stejně jako samotnému režimu, dařilo nacházet způsoby, jak západní sankce obcházet. Využívali fiktivní firmy, síť nastrčených vlastníků, neprůhledné dary i služby lobbistů, kteří jim pomáhali chránit majetek a udržovat vliv. A teď by jim Trump mohl opět otevřít náruč.

Velká část peněz přitom zůstává skryta v zahraničí – v zemích, jež prakticky neumožňují dohledat jejich původ. Dlouhodobě oblíbeným cílem byl například Kypr, kde oligarchy lákaly příznivé daně. Ostrov si proto získal i přezdívku „Moskva ve Středomoří“.

Po začátku války začaly unijní úřady majetek oligarchů, včetně luxusních jachet, uměleckých děl i nemovitostí, na svém území zmrazovat. Přestože se pak řada těchto rozhodnutí Evropské unie dostala před soud a v některých případech padlo rozhodnutí ve prospěch bohatých mužů, většina prozatím svůj majetek jen tak neuvidí.

Blok ale stále nepřišel s jasnější vizí, jak by se mělo se zmrazeným majetkem naložit. Některé státy, zejména ty pobaltské, se vyslovují pro zabavení a využití peněz na podporu Ukrajiny. Jiné upozorňují, že by tak mohl vzniknout precedent, který by mohl být nebezpečný do budoucna.

Někteří se pak snažili podle zjištění agentury Bloomberg přesunout svůj majetek zpět do Ruska. Neodradila je ani hrozba znárodnění, o které se v zemi opakovaně mluví.

Ve výsledku se mohou zdát bezzubé i sankce ve formě odebrání víz a zákazu cestování do unijních zemí. V realitě ale existují způsoby, díky nimž se podle investigativy serveru Politico daří oligarchům i jejich rodinám nadále navštěvovat svá oblíbená místa v Evropě. Nadále jim zůstávají také destinace za hranicemi Unie, které odjakživa vyhledávají – například Turecko nebo Spojené arabské emiráty.

Ruské politické a obchodní elity, stejně jako jejich přátelé a rodiny, mohou navíc již léta cestovat do zahraničí s diplomatickými pasy, zjistil zpravodajský server The Insider z úředních dokumentů, které získal.

Ruský zákon výslovně neumožňuje osobám bez diplomatického statusu získat diplomatické pasy, ale i tak je lze vydat komukoli „na základě rozhodnutí ruského prezidenta“, což vytváří mezeru v legislativě.

Na západě známý oligarcha Roman Abramovič, který se proslavil mimo jiné koupí fotbalového klubu Chelsea, získal izraelské občanství. To mu umožňuje vrátit se do milovaného Londýna, přestože mu britská vláda – která ho považuje za člena ruského oligarchického systému – odmítla prodloužit vízum.

Mezitím se další oligarchové, kteří dosud nebyli sankcionováni, snaží dokázat, že jsou od režimu velmi vzdáleni. Miliardář Michail Fridman, který vedl úspěšný byznys v Rusku i na Západě, se po začátku ruské agrese na Ukrajině objevil na sankčních seznamech EU kvůli svým údajným vazbám na Kreml.

Podnikatel se pak bránil tím, že invazi označil za „tragédii“ a prohlásil, že válka „nikdy nemůže být řešením“. Odmítl nicméně proti Putinovi vystupovat důrazněji a naznačil, že by se za to mohl dočkat odvety, která by uškodila jeho podnikání. Později se přitom podnikatel podle listu Financial Times do Ruska vrátil.

Jiní oligarchové, jako například Oleg Děripaska, vyzvali k zahájení mírových jednání, ale větší kritiky režimu se zdrželi.

Existují ale výjimky, které se dokonce otevřeně vyjadřují proti režimu. Podnikatel Oleg Tiňkov, který sám odmítá označení oligarcha, otevřeně kritizoval ruskou agresi vůči Ukrajině a vyzval další nejbohatší muže v zemi, aby nebyli zbabělci a odešli ze země. Později se vzdal ruského občanství a začal se skrývat.

Jenže balancování mezi loajalitou režimu a vlastním názorem lemuje historii oligarchů v Rusku už dlouhodobě – a nadále bude. Odstrašujícím příkladem se stal i Michail Chodorkovskij, který se z Putinovy blízkosti dostal na deset let do vězení, protože ideály obou mužů se vzdálily. Ze země poté uprchl a dnes je jedním z nejhlasitějších kritiků režimu v zahraničí.