Nová scéna se bude opravovat. Kavárna Nona zavírá, legendární sedačky se vydraží

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Budovy Nové scény Národního divadla projdou od podzimu 2025 rozsáhlou rekonstrukcí. Změny budou velké, týkají se zejména přeměny hlavního sálu na prostor s víceúrovňovým vstupem a variabilním hledištěm. Zásadními změnami projdou i místa návštěvníkům běžně nepřístupná – tedy zákulisí a technické zázemí.

Vnější vzhled kontroverzní brutalistní stavby, která je předmětem mnoha názorových rozepří již od svého vzniku v roce 1983, zůstane zachován. Rekonstrukce také respektuje a uchová architektonicky hodnotné interiérové prvky – mezi ně patří například obklady ze zeleného serpentinu nebo točité schodiště.

Nová scéna ale přesune místo pro kavárnu, kde doteď sídlila oblíbená Nona. V prvním patře vznikne nový vstup do sálu, který se po rekonstrukci dočká také navýšení kapacity o zhruba 100 míst. Nová zkušebna a ateliéry pro doprovodné edukační programy ND+ budou postaveny v prostřední provozní budově. Tam se přesune i bar a místo na kávu.

„V prostřední, původně restaurační budově otevřeme novou dvoupatrovou kavárnu s přesahem na náměstí Václava Havla, která bude zároveň umožňovat nejrůznější kulturní akce. Plánujeme tam pořádat besedy s inscenátory a umělci, malé koncerty, výstavy,  literární večery,“ říká Tomáš Staněk, mluvčí Národního divadla, který Seznam Zprávy při příležitosti konce poslední divadelní sezony před rekonstrukcí provedl.

Prohlídku jsme zahájili spolu s Tomášem Lorencem, který v divadle dělá průvodce, přímo na náměstí Václava Havla – venkovním prostoru obklopeném čtyřmi budovami Národního divadla. Jednou historickou z roku 1883 a zbylými třemi budovami Nové scény z roku 1983. Právě datum výstavby tří novějších budov Národního divadla je jedním z důvodů, proč musí nyní projít rekonstrukcí.

„Dokončení tehdy probíhalo pod silným časovým tlakem. Komunisté trvali na tom, aby se Nová scéna otevřela přesně sto let po slavnostním otevření historické budovy, tedy v listopadu 1983. Na termínu trvali naprosto nekompromisně,“ vysvětluje Lorenc.

K současné podobě Nové scény vedla trnitá cesta. „Budova trpí nedostatkem prostoru – jak v hledištní části, tak v provozní. Už od začátku jejího fungování se mluvilo o tom, že se s tím něco musí udělat,“ vysvětluje Lorenc potřebu dostavby Nové scény.

Stavba Nové scény začala jako projekt architekta Bohuslava Fuchse, který v 60. letech navrhl budovu se skleněným pláštěm směrem k Národní třídě. Po roce 1968 a Fuchsově smrti v roce 1972 projekt ztratil podporu. Nahradil ho návrh Pavla Kupky se třemi samostatnými budovami, z nichž jedna měla sloužit pro komunistické kongresy.

Projekt odstartoval, komunisté se ale nakonec se stranickými srazy přesunuli do nového Kongresového centra na Pankráci a z Kupkova projektu zbyly jen rozestavěné budovy s nejistým využitím. Tehdy scénograf Josef Svoboda navrhl, aby v něm byla umístěna Laterna magika. Jeho návrh v čele s architektem Zdeňkem Kunou ale vyžadoval prodloužení stavby, což bylo kvůli pevně danému termínu otevření v listopadu 1983 podle režimu nepřijatelné. Stavbu tak převzal Karel Prager, který ji dokončil včas – za cenu kompromisů, včetně zkrácení budovy a omezeného zázemí, což má nyní vyřešit plánovaná rekonstrukce.

Prohlídka pokračuje ve vybydlené prostřední budově, původně určené jako restaurační zóna. „V devadesátých letech jsme o tento objekt přišli kvůli chybě v restituci. Před několika lety jsme ho odkoupili vybydlený zpět do majetku státu,“ vysvětluje Staněk. Budova byla téměř nevyužívaná a poměrně zdevastovaná. „Akce v proskleném přízemí byly tak trochu punk. Když jsme organizovali něco na náměstí Václava Havla a pršelo, přesunuli jsme se sem. Po rekonstrukci ale prostory dostanou nové poslání a smysl,“ říká Staněk.

Restaurační budovu Nové scény totiž po roce 1989 v restituci získal Řád Voršilek. Řádovým sestrám se ovšem vrátil nejen pozemek, ale chybou v zákoně i budova postavená na místě původních domů. Sestry nemovitost prodaly společnosti Themos, která Národní divadlo vyzvala k vystěhování. Parlament tehdy navrhoval vyvlastnění a Národní divadlo vedlo soudní spory s majitelem. Když se firma v roce 2013 dostala do insolvence, koupilo Národní divadlo restaurační budovu v dražbě.

V příštích letech se právě tento prostor zásadně promění. V přízemí a prvním patře vznikne dvoupatrová kavárna s přesahem na náměstí Václava Havla, určená nejen k posezení, ale i pro kulturní setkání. V rámci rekonstrukce totiž Nová scéna upraví prostory současné kavárny Nona, a to kvůli hlavnímu bodu přestavby – variabilnímu sálu, do kterého povede na místě nynější kavárny nový vstup. Ve stejném prostoru se navíc propojí obě budovy, tedy hlavní a ta původně restaurační. Průchozí by po rekonstrukci měly být všechny.

Další část trasy vede do samotného divadelního sálu, kde dnes kromě ostatních souborů sídlí i Laterna magika. „Velkou devízou bude variabilní rozložení hlediště a jeviště. Rekonstrukcí se snažíme splnit původní přání Pragera a Svobody a vytvořit v centru hlavního města skutečně multifunkční sál,“ říká Tomáš Staněk. Do sálu bude vytvořen dvojúrovňový přístup. Sedačky bude možné postavit do tvaru arény nebo úplně odstranit, aby šlo sál využít například pro koncerty. Nová scéna půjde nově „spojit“ v komplex několika sálů a dalších veřejných prostor pro různé eventy, jako jsou konference nebo festivaly.

I z toho důvodu ze sálu zmizí současné sedačky. „Některé půjdou do benefiční dražby, některé si necháme jako artefakty – třeba v kavárně nebo ve foyeru. Počet míst v novém hledišti se zároveň navýší asi o sto,“ vysvětluje Staněk.

Rekonstrukce se týká i míst, která jsou návštěvníkům Nové scény neznámá. Jedná se hlavně o zákulisí, kam Staněk vede dál. „Tady za scénou máme dva tři metry – a konec. Není tady dostatečné zázemí. Budova měla být původně delší, ale kvůli skleněnému odhlučňovacímu plášti ji museli ustřihnout, a divadlu tak chybí prostor v zákulisí,“ vysvětluje. Jedním z řešení tak bude i jevištní výtah, proměnou by také měly projít šatny pro umělce a celé herecké zázemí.

Rekonstrukce neřeší jen proměnu sálu, ale také obnovu infrastruktury – od topení přes elektroinstalace až po bezbariérovost a logistiku. Obě budovy projdou významnou technologickou modernizací, která by měla přinést energetické úspory a snížení provozních nákladů i zátěže životního prostředí. „Zpracováváme například teplo, které se kumuluje v hledišti z velkého počtu sedících diváků,“ vysvětluje Staněk.

Národní divadlo totiž spustilo rozsáhlý projekt zaměřený na modernizaci systémů vytápění a chlazení a celkové snížení energetické spotřeby. Do poloviny roku 2026 plánuje vyměnit většinu technologií za nová úsporná zařízení. Investice ve výši 302 milionů korun bude z větší části financována z prostředků Národního plánu obnovy, zbytek pokryje Ministerstvo kultury.

Přestože změn bude mnoho, charakter budovy zůstane stejný. Rekonstrukce zachová všechny památkově chráněné prvky: stěny ze skla, dřevěné a kamenné obklady i ikonický zelený kámen – ve skutečnosti kubánský serpentinit, který je velice choulostivý a například se nesmí čistit vodou. Venkovní skleněný plášť z tvarovek vážících 40 kilogramů se celý rozebere, vyčistí a znovu zavěsí. Změní se i některé technologie – v ikonickém lustru na velkém hlavním schodišti se například nahradí původní výbojky novými LED zdroji.