O převtělenci dalajlámy napoví kouř z mrtvoly či orákulum. A co Peking?

Mluví o tom, že by se rád dožil „více než 130 let“. Zároveň ale dalajláma při oslavách svých 90. narozenin vyslovil poselství důležité pro vyjasnění otázky, co bude po jeho smrti. Kontrolu nad výběrem příštího duchovního vůdce Tibetu však chce mít i Čína.

„Když se ohlédnu za svým životem, vidím, že jsem ho nepromarnil. Žiju svůj život ve službě ostatním cítícím bytostem,“ prohlásil dalajláma v neděli, v den svých 90. narozenin, před svými stoupenci. Už v sobotu vyvolala nadšený ohlas davu jeho slova o tom, že by se rád dožil „více než 130 let“.

Klíčové poselství však při oslavách v indické Dharamšale, kde více než šedesát let působí v exilu po odchodu z Čínou okupovaného Tibetu, pronesl už dříve. Tändzin Gjamccho - což je dalajlámovo občanské jméno - ve středu uvedl, že po své smrti bude mít nástupce. Ukončil tak spekulace, že by mohl být posledním duchovním vůdcem tibetského buddhismu.

„Nastal moment, kdy ujistil tibetskou komunitu, že ten proces (nástupnictví) bude pravděpodobně tradiční a standardní. A to v situaci, kdy tibetská komunita po celém světě má asi oprávněné obavy, že s odchodem této výrazné osobnosti otázka Tibetu nebude tak viditelná,“ říká odborník na Tibet z Ústavu asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Daniel Berounský. V rozhovoru pro podcast 5:59 dodává, že dalajlámovo rozhodnutí posiluje možnost, že by ke scénáři „zapomenutí na Tibet“ dojít nemuselo.

Současný 14. dalajláma dlouho dával najevo, že jsou po jeho odchodu otevřené všechny možnosti. Včetně té, že linie vůbec nebude pokračovat. Teď je však jasněji. Nástupcem nicméně podle dalajlámova úřadu nutně nemusí být muž, narodí se však ve svobodné zemi.

Tato prohlášení pak i z pohledu experta Berounského mají jasného adresáta: Čínu, která od roku 1950 Tibet okupuje a ráda by měla nad výběrem nového duchovního vůdce kontrolu. Podle Tändzina Gjamccha ale „nikdo jiný (než úřad dalajlámy) nemá autoritu do této věci zasahovat“.

Své pozice si však vymezuje i Čína. A Berounský v této souvislosti připomíná, že v minulosti už při hledání nových reinkarnací došlo ke konfliktům. Nejznámější je spor o nové zrození pančhenlamy, který představuje druhou nejdůležitější instituci převtělenců tibetského buddhismu.

Obě strany vybraly rozdílné kandidáty - a chlapec zvolený dalajlámou zmizel. Oficiálním pančhenlamou je tak ten, který odpovídá vůli Pekingu. Expert z Ústavu orientálních studií FF UK nicméně upozorňuje, že i běžní Tibeťané ho často považují za „falešného pančhenlamu“.

Dalajlámova slova z minulého týdne jsou tak podle Berounského mimo jiné snahou předejít podobnému vývoji: „To prohlášení (učiněné) předem je evidentně snahou vyvarovat se opět takové situaci, kdy by čínská strana našla jiného kandidáta a snažila by se skrze něj prosazovat své cíle.“

Odborník na Tibet zároveň potvrzuje, že dalajlámova prohlášení - včetně toho nejnovějšího - mohou být jednou z řady „nesourodých informací“, které v budoucnu poukážou, do koho se duchovní vůdce převtělil. Jsou tu ale i další indicie, které komisi vytvořené k účelu hledání mohou naznačit, kdo je dalším převtělencem.

Běžně využívaným vodítkem bývá například to, jakým směrem vane kouř při pálení těla zemřelého dalajlámy. Anebo se také konzultuje orákulum. Členové komise rovněž v minulosti putovali k jezeru Lhamo La-tso na východ od tibetské metropole Lhasa, kde pozorovali hladinu a čekali na vizi.

Výběr nového dalajlámy je zkrátka zásadní událostí, na kterou se úřad nejvyššího duchovního vůdce připravuje dlouho. To je ostatně patrné i z prohlášení, která se postupně během posledních let dostávají na veřejnost.

Důležitost hledání příští reinkarnace může podtrhovat také fakt, že samotní Tibeťané vnímají dalajlámu skutečně jako božstvo. Berounský to dokládá na tom, co zažil a mohl sledovat při svých cestách nejen do Dharamšaly, ale i do samotného Tibetu, který až do vypuknutí koronavirové pandemie často navštěvoval.

„Jeho autorita je skutečně výjimečná,“ říká expert s tím, že v dalajlámu věří i vyznavači jiných náboženských tradic tibetského buddhismu, než je nejrozšířenější škola Gelugpa v čele s dalajlámou. „V jistém smyslu je postava současného dalajlámy skutečně sjednocující - nechci říct pro všechny, ale pro většinu Tibeťanů,“ dodává tibetanista.

Navzdory výše zmíněnému nicméně Berounský upozorňuje, že nelze dalajlámu ani Tibeťany vnímat jako „nějaké levitující jedince, kteří ukrývají všechnu moudrost světa a proti kterým stojí démonická armáda“, jak tomu podle něj někdy v českém kontextu bývá.

„Tibeťané rozhodně nejsou žádní beránci. Jsou to často velmi drsní horalové, kteří nemají daleko k tomu, aby při nějaké urážce sáhli po meči. Myslím, že by si zasloužili - protože sám jsem přesvědčený o tom, že Tibeťané mnohé vytrpěli - aby došlo k nějaké změně. Ale k té se dostaneme, až když se budeme dívat na tu situaci realisticky a uvidíme Tibeťany jako živé lidi z masa, kostí a krve, ne nějaké idealizované přeludy, které neexistují,“ uzavírá Daniel Berounský.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jaká je teď situace běžných obyvatel Tibetu nebo jestli může nástupce čtrnáctého dalajlámy získat ve světě podobné uznání jako Tändzin Gjamccho. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.