Zelenského seznam žaluje. Rusové vyrábí zbraně i díky českým firmám

Protahují válku a podporují Rusko – tak se ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj opřel do firem ze spojeneckých zemí, které v rozporu se sankcemi dál vyvážejí svoje zboží do Ruska. Mezi nimi je prý i osm českých firem. Ukrajinský seznam v minulém týdnu dostaly i české úřady, které nyní situaci kolem nich analyzují. A známé jsou už i podrobnosti.

Více než tři roky po začátku ruské agrese na Ukrajině a zároveň po zavedení řady sankcí některé evropské firmy stále obcházejí zavedená pravidla a vyvážejí do Ruska zboží, které je mimo jiné možné využít i k výrobě zbraní. Nejčastěji přitom přeposílají zásilky přes třetí země, jako je třeba Turecko, Ázerbájdžán nebo Kyrgyzstán.

Podle seznamu, který koncem června novinářům představil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, jde kromě některých německých, tchajwanských nebo japonských společností i o osm českých firem. Ty mají do Ruska dodávat třeba obráběcí stroje, jako třeba soustruhy, které patří mezi zboží tzv. „dvojího užití“. To znamená: Využívají se pro výrobu civilních strojů i zbraní.

„Volodymyr Zelenskyj ho ale jen tak zmínil bez toho, aby buď předem, nebo i poté proběhla nějaká komunikace směrem k českým úřadům. (…) Úředníci, diplomaté se pak v následujících dnech snažili zjistit, o jaký seznam jde,“ popisuje v podcastu 5:59 redaktor Deníku N Michal Tomeš, který se dlouhodobě věnuje vývozu zakázaného zboží českými firmami do Ruska.

Česká vláda se k němu nakonec dostala až o více než 14 dní později, 9. července. Až pak se tuzemské úřady začaly souhrnem zaobírat a analyzovat situaci kolem firem, které na něm figurují. Zejména je podle Tomeše zajímá, zda se skutečně zboží těchto podniků dostalo do Ruska, posléze jak k tomu došlo a jestli to byl záměr.

Přestože jména osmi společností české úřady v čele s Ministerstvem průmyslu a obchodu a také resortem zahraničí neprozradily, jejich jména pronikla na veřejnost.

Deník N se pak podrobně věnoval popisu jedné z nich: Brněnské společnosti Pilous, která vyrábí listové pily sloužící k obrábění kovu a dřeva a jejíž výrobky skončily v ruské společnosti Pilous Rus. Tu ze 70 procent vlastní právě brněnský podnik. „A my jsme zjistili, že tyhle české výrobky se do Ruska dostaly skrze Srbsko, což je v posledních letech oblíbená destinace pro reexportování zboží do Ruska,“ říká Tomeš.

Jednatel společnosti Pilous Karel Doubrava nicméně popřel, že by ruskou pobočku jakkoli firma ovládala, a ve svém vyjádření napsal, že pokud nějaké jejich zboží do Ruska zamířilo, neví o tom.

Proti tomu ale mluví důkazy, které se reportérům podařilo vypátrat později. Na telegramovém účtu firmy Pilous Rus, který slouží ke komunikaci se zákazníky, se totiž loni v listopadu objevila fotografie, na níž právě Karel Doubrava večeří se zástupci ruské pobočky v Petrohradě.

„Je zajímavé, že český podnikatel, který nám tvrdil, že nemají s ruskou pobočkou už nic společného, stále jezdí na jednání do Ruska,“ vysvětluje Tomeš. A to navíc není vše: „A zároveň v prosinci, měsíc poté, co proběhla tahle schůzka, skutečně do Ruska dorazily stroje české výroby, čímž se ta firma sama pochlubila.“

Tomeš popisuje, že z fotografií na telegramovém kanálu vyplývá, že šlo o velký stroj obalený igelitem a oblepený lepicí páskou s logem brněnské společnosti Pilous. „Takže to vypadalo jako originálně zabalené zboží, které mířilo přes Srbsko do té ruské pobočky. To je prostě spousta červených praporků, které nám říkají: No, ten příběh je možná jinak, než jak ta firma tvrdí,“ říká novinář.

Jestli skutečně firma Pilous porušila pravidla týkající se vývozu zboží do Ruska, prověřují stejně jako v dalších případech české úřady. Za porušování sankcí případně hrozí fyzickým osobám trest nejméně pět let odnětí svobody a právnickým osobám zákaz činnosti.

Podle současných právních předpisů nicméně policisté musí společnosti prokázat, že vyvážela zboží přes třetí země účelově, se záměrem dostat ho až do Ruska. To je ale podle Tomeše složité: „Prokázat, že český jednatel komunikoval přímo s ruským byznysmenem a psali si natvrdo: ‚Podívej se, já ti teď dovezu ten stroj a ty mi za to zaplatíš tolik set tisíc dolarů a půjde to přes Turecko, abychom obešli sankce.‘ No, to se prostě neděje. Nebuďme naivní.“

Zákony by se ale už začátkem příštího roku měly změnit. Může za to evropská směrnice, která počítá s tím, že by společnosti v členských státech měly prokázat určitou opatrnost při obchodu zejména s firmami v zemích, přes které se zboží často reexportuje do Ruska.

„Nicméně i to je velmi těžké prokázat, protože typicky už dneska si ty firmy nechávají od obchodních partnerů podepsat dokumenty, ve kterých jim tvrdí, že to zboží v Rusku nekončí. A dokážu si představit, že takový dokument si nechá podepsat i firma, která ví, že to tak nebude,“ upozorňuje Tomeš.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jestli je v obecné rovině možné, že čeští majitelé firem o zakázaném vývozu do Ruska nevědí, nebo do jaké míry mohou značné meziroční nárůsty českého vývozu do zemí jako Kyrgyzstán nebo Ázerbájdžán souviset s reexportem zboží do Ruska. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.