Další čtyři zlaté pro kanadskou teenagerku. Může stíhat i Phelpse

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Svou první kočku pojmenovala po Michaelu Phelpsovi, dětský pokoj měla vyzdobený plakáty Katie Ledecké. Není to až tak dávno. Teď však přichází doba, kdy kanadská teenagerka Summer McIntoshová bude s největšími ikonami plavecké historie stále častěji srovnávána. A řazena do stejné kategorie.

S Ledeckou se už pár sezon utkává v bazénu a každou další medailí se blíží k jejím úžasným statistikám.

S Phelpsem bývá poměřována na dálku. Jako ta, která má naději vyrovnat některé jeho milníky. Nebo je aspoň napodobit.

„Je první v éře po Phelpsovi, kdo na jedné olympiádě získal tři zlaté medaile“ – psalo se loni v Paříži (než ji předstihl francouzský šampion Leon Marchand).

„Je první po Phelpsovi, kdo na jedné akci vytvořil tři světové rekordy“ – psalo se letos při národní kvalifikaci na MS.

Minulý týden mohla být pro změnu první po americké legendě, kdo si ze světového šampionátu odveze pět zlatých medailí z individuálních disciplín. Nakonec se v Singapuru musela spokojit se čtyřmi. K páté na trati 800 metrů volný způsob jí nechybělo mnoho – ještě před poslední stovkou vedla, následně se o dvě příčky propadla. Vyhrála žena, jejíž tvář na ni kdysi hleděla ze zdi.

McIntoshová oslaví za pár dnů teprve devatenácté narozeniny, ale už bývá považována za největší hvězdu současného plavání. Tři zlaté olympijské medaile, osm titulů mistryně světa, tři světové rekordy. Solidní bilance pro nedávnou středoškolačku z Ontario Virtual School.

Není divu, že novináři i fanoušci pečlivě počítají, kam až její cesta může vést. Získá na příští olympiádě pět zlatých? Nebo snad šest? Má šanci dostihnout „nedostižitelného“ Phelpse, pokud na vrcholu vydrží do roku 2036?

Paradoxem je, že voda bývala mezi kanadskými sportovci preferovaná výhradně v pevném skupenství. Slávu i úspěchy sbírali hokejisté a krasobruslaři, plavání dlouho zůstávalo okrajovou disciplínou. Až v roce 1984 to změnil Alexander Baumann, který v Los Angeles vybojoval dvě olympijská zlata. První pro svou zemi po 72 letech.

Tedy pro svou zemi… Narodil se v Praze a pro rodiče byl pořád Sašou. Evropu opustil ve třech letech, neboť jeho otec Bedřich, jeden ze zakladatelů Katedry sociologie na FF UK, směl díky politickému tání 60. let odletět i s rodinou na stáž na Nový Zéland.

Domů se však nevrátili. Když 21. srpna 1968 do Československa vpadla sovětská vojska, rozhodli se v zahraničí zůstat. Požádali o azyl v Kanadě a tam se Baumann stal jedním z mnoha čs. rodáků, kteří v časech reálného socialismu dosahovali sportovních úspěchů pod cizí vlajkou.

Další výraznou postavou kanadského plavání je Penny Oleksiaková. Až do léta 2016 byla především mladší sestrou Jamieho Oleksiaka, obránce NHL, pak ale začala pilně sbírat olympijské medaile. Má jich zatím sedm, byť „pouze“ jednu zlatou.

Oba už však stihla zastínit Summer McIntoshová. Stačilo jí k tomu loňské představení v Paříži, kde získala tři zlaté, což se do té doby na letní ani zimní olympiádě žádnému Kanaďanovi nepodařilo. Po zásluze ovládla také domácí anketu o sportovce roku. Nechala za sebou i hokejistu Connora McDavida, jemuž nepomohlo ani to, že na zádech donesl Edmonton do finále Stanley Cupu a v play off si připsal výjimečných 42 bodů.

McIntoshová pochází ze sportovní rodiny, ostatně její matka byla Baumannovou reprezentační kolegyní na losangeleské olympiádě. Nikdy však nebyla považovaná za mimořádný talent.

„Její starší sestra Brooke měla větší cit pro vodu. Ale dala se na krasobruslení,“ porovnávala Jill Horsteadová své dcery v rozhovoru pro Toronto Star. „Summer je však hodně soutěživá, od malička v ní hoří ten oheň. A hlavně má posunutý práh bolesti. V tréninku zvládne více než jiní.“

S plaváním začala doma v Etobicoke, na předměstí Toronta. Až do jejích dvanácti let, kdy se prvně prosadila na celostátní úrovni, ovšem málokdo předvídal, že může mít před sebou tak zářivou budoucnost.

Kuriózně jí k výkonnostnímu posunu pomohla covidová pandemie. Zatímco hodně dětí najednou nemělo kde sportovat, její rodiče přestavěli garáž na posilovnu, aby na sobě mohla dál pracovat. Navíc se po čase s matkou přestěhovaly na Floridu, kde nepanovaly tak přísné restrikce, a byly tam tudíž lepší podmínky k tréninku.

Především se však olympijské hry v Tokiu o rok posunuly. V létě 2020 by nejspíše neměla šanci se kvalifikovat, teď se mohla pyšnit dvěma čtvrtými místy a národním rekordem na 400 metrů volný způsob. Bylo jí 14 let a 11 měsíců.

O necelého půl roku později brala první medaile mezi dospělými, když ze světového šampionátu v krátkém bazénu přivezla zlato ze štafety na 4 × 200 metrů volný způsob a přidala dvě stříbra. Od té doby se nikdy nevracela s prázdnou.

McIntoshová vyrostla ve hvězdu zvláštního ražení. Navzdory věku vyznává zdánlivě staromódní přístup, že za sportovce mají mluvit především výkony, nikoli příspěvky na sociálních sítích a silácká slova. Má sice účty na Instagramu nebo TikToku, ale téměř výhradně se tam věnuje tématům bezprostředně souvisejícím s plaváním.

Pečlivě si hlídá soukromí a není spojena s žádnými kontroverzemi. Pokud už vzbudí větší pozornost, tak maximálně tím, že v cíli vítězného závodu dá najevo zklamání z dosaženého času. „Nepotřebuji být lepší než ostatní. Potřebují být lepší, než jsem byla včera,“ vysvětluje svůj vztah ke sportu.

Mladou generaci tím však dokáže oslovit. V Kanadě je mimořádné oblíbená (také proto, že hymnu na stupních vítězů poctivě odzpívá v angličtině i francouzštině) a plavecké oddíly po celé zemi registrují zvýšený zájem dětí.

Rovněž firmy ji zahrnují zajímavými nabídkami. Letos se dokonce stala první kanadskou reprezentantkou, jež směla mít na plavkách logo osobního sponzora – díky dohodě Red Bullu se svazem.

Píle, skromnost, zarputilost. To jsou hodnoty, které se snaží předávat dál.

„Nepatří však k těm, kdo sportem žijí v režimu 24/7. Asi by to také vedlo k úspěchům, ale jen krátkodobým,“ upozorňuje matka Jill. „Když má po sezoně volno, dokáže se rychle proměnit v obyčejnou teenagerku. Možná bych řekla, že v docela bláznivou teenagerku.“

V individuálních medailích se může Phelpsovi vyrovnat

Vydržet u plavání co nejdéle, to je i McIntoshové hlavní cíl. Proto je k sobě přísná, proto se v tréninku věnuje každému detailu. „Hodně lidí chce mít úspěch a získávat medaile. Musíte však být ochotni pro to udělat všechno. Když jsem třeba překonala světový rekord na 400 metrů volný způsob, řekla jsem si, že čas 3:54,18 je skvělý, ale mohlo to být 3:53,“ tvrdí. „Jen s takovou mentalitou můžete podávat ty nejlepší výkony.“

A stát se nejlepší plavkyní historie. Na tuto pozici ji už s předstihem pasuje řada expertů, včetně kondičního trenéra Verna Gambetty. „Summer to v sobě má. Je generační talent. Pracoval jsem i s Michaelem Jordanem nebo Edwinem Mosesem – a ona mi je hodně připomíná,“ svěřil se listu Toronto Star.

Zatím je královnou bazénu Katie Ledecká se čtrnácti olympijskými medailemi, z toho devíti zlatými. Je jí 28 let a rozloučit by se chtěla při OH v Los Angeles, před domácími fanoušky. I teď na šampionátu v Singapuru brala zlato na 800 a 1500 metrů volný způsob. Na delší trati je neporažená už 15 let, na osmistovce prohrála za tu dobu jedinkrát – právě s McIntoshovou, loni na závodech v Orlandu.

Otázkou je, jestli mladším konkurentkám dokáže vzdorovat i za tři roky.

„Když budeme počítat individuální medaile, má jich Ledecká osm. To by jednou McIntoshová mohla překonat,“ tvrdí torontský trenér Byron MacDonald, který komentuje plavecké závody pro CBC.

Navíc při srovnávání obou hvězd hraje pro Kanaďanku skutečnost, že je všestrannější. Zatímco Ledecká je kraulařskou specialistkou, McIntoshová má doma i medaile z polohovky a motýlka. Tedy se může pochlubit podobným rozsahem disciplín jako Phelps.

Rovněž s ním by se za ideální konstelace mohla poměřovat. Samozřejmě 23 zlatých medailí z OH se zdá být nedosažitelnou metou pro kohokoli. Ale když odečteme deset ze štafet (v tomto směru si McIntoshová jako Kanaďanka nemůže dělat velké naděje), tak 13 individuálních titulů nezní jako úplná fantasmagorie.

Ano, pořád chybí deset zlatých medailí – a kromě Phelpse a Ledecké jich nikdo nezískal více než pět (bez štafet). Jedna věc by však McIntoshové mohla pomoct. V plaveckých kruzích se začíná opatrně diskutovat, jestli není na čase zrušit semifinále na tratích 200 metrů a stejně jako u delších závodů nemít po rozplavbách hned finále. Tím by se docela snížil její zápřah.

Kanadská šampionka zatím o podobných metách nemluví. Aspoň ne nahlas.

Ale první krok na cestě k ještě výraznějšímu zápisu do sportovní historie udělala. Po šampionátu v Singapuru se rozloučila s trenérem Fredem Vergnouxem a už tento měsíc se bude v Texasu hlásit u Boba Bowmana, který z Michaela Phelpse udělal nejlepšího plavce všech dob.