Článek
Ústavní soud zrušil rozhodnutí vrchního soudu, který výrazně snížil odškodnění pro dívku, již mezi lety 2018 až 2023 opakovaně zneužíval její nevlastní otec. Ten ji ve spánku vystavoval nepenetračním sexuálním praktikám, přiměl ji pózovat v sexuálně vyzývavých pozicích, pořizoval fotografie a videa, jež nahrával na dark web.
Zneužívání začalo v dívčiných pěti letech a trvalo až do jejích deseti let. Kromě toho ji otčím uspával lékem velmi nebezpečným pro děti, který může při opakovaném podání ohrozit život. Muž byl nakonec odsouzen na deset let za zvlášť závažný případ znásilnění, zneužití dítěte k výrobě pornografie a přečin nakládání s dětskou pornografií.
Oběť nechápe, co se jí stalo
Dívka požadovala 600 000 korun jako náhradu za nemajetkovou újmu, soudy jí ale přiznaly jen třetinu. Dívka si podle soudů většinu událostí kvůli spánku nepamatuje, vnímala zneužívání jako hru a nešlo o „klasické“ penetrativní znásilnění.
Podle znalců navíc nevykazovala žádné psychické následky. Soudy přihlížely i k tomu, že dívka má pachatele stále ráda, tudíž nechápe, co se jí dělo. „Mělo by být jasně, srozumitelně vysvětleno, jestli skutečnost, že dívka nevnímala, co se s ní děje, hrála roli pro nezvýšení odškodnění. Což by bylo protiústavní,“ vysvětluje rozhodnutí Ústavního soudu soudce zpravodaj Zdeněk Kühn.
Ústavní soud rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil s tím, že snížení sazby nebylo dostatečně odůvodněno. „Trestní soudy by měly vzít v potaz to, že oběť se dostala do stavu bezbrannosti, do stavu hlubokého spánku v důsledku lsti pachatele, který jí podával dlouhodobě různé léky na spaní,“ říká Kühn. Soudy podle nového rozhodnutí Ústavního soudu rovněž nebraly v potaz distribuci dětské pornografie na dark web.
Soud proto rozhodnutí vrchního soudu zrušil. O výši náhrady nemajetkové újmy se tedy bude rozhodovat znovu. „My jsme nepochopili, proč vrchní soud ponechal částku na 200 tisících. Víme, že první soud rozhodl stejně – přiznal 200 000 korun, i když oběť chtěla 600 000. Takže nám chybí jasné vysvětlení, jestli se částka snižovala, nebo jen nezvyšovala. Soud sice není vázán tím, co oběť požaduje, ale měl by své rozhodnutí srozumitelně zdůvodnit,“ popisuje rozhodnutí Kühn.
Systémová nedůvěra vůči obětem
Socioložka Iva Šmídová z Masarykovy univerzity dlouhodobě upozorňuje na systémovou nedůvěru vůči obětem sexuálního násilí. „Stát a často i samotné soudy jako instituce se daleko víc pohoršují nad viditelným fyzickým násilím nebo třeba nad ekonomickými škodami, které státu vznikají. Ale u sexuálního násilí panuje vysoká míra nedůvěry vůči obětem,“ říká socioložka.
Socioložka Šmídová také zdůrazňuje problém s tím, jak soudy často přistupují k hodnocení následků u dětí, které byly sexuálně zneužity: „To, že si dítě plně neuvědomuje, co se dělo, bývá dokonce považováno za polehčující okolnost pro pachatele, což je podle mě naprostý nesmysl. Naopak by to mělo být vnímáno jako zvláště závažné. Už samotná představa, že znásilnění může u kohokoli nezanechat žádné následky, je podle mě hluboce problematická. Praxe se sice pomalu mění, ale měla by být přesně opačná,“ myslí si Šmídová.
Za alarmující považuje, že v případech sexualizovaného násilí se rozhodnutí o finančním odškodnění často odkládá do samostatného občanskoprávního řízení. „To vede k další retraumatizaci, protože oběť musí znovu vstoupit do procesu, kde se znovu otevírá to, čím prošla. Vnímám to jako výraz necitlivosti vůči tomu, co tyto oběti konkrétně zažily,“ vysvětluje Šmídová.
Upozorňuje i na mezeru v systému. Zvláště zranitelné oběti v Česku nemají automatický nárok na bezplatné právní zastoupení ani psychologickou péči, což v jiných zemích bývá standardem. „V mnoha státech je naprosto samozřejmé, že pokud jde o zvlášť zranitelné oběti, například děti, automaticky jim náleží kvalitní právní zastoupení i psychologická a zdravotní pomoc. Naše justice ani stát se o to nestarají,“ říká Šmídová.
