Nahradí umělá inteligence letušky? Pozor na žebříčky „ohrožených“ povolání

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Možná jste také viděli nějaký seznam profesí, které jsou „nejvíce ohroženy umělou inteligencí“. Na předních místech jsou: překladatelé, historici, spisovatelé, novináři, programátoři, telefonisté… a personál dopravních letadel starající se o pohodlí cestujících. Tady něco nehraje.

Abychom zjistili, jak k tomuto závěru výzkumníci došli a jak tato data vznikla, budeme se muset do tématu ponořit hlouběji. Zjistíme, že mýtů a nedorozumění kolem dopadů AI na práci je poměrně hodně. Nejčastěji pramení z toho, že se míchají dopady krátkodobé a dlouhodobé, stejně jako dopady individuální a korporátní.

Nová studie týmu výzkumníků z Microsoftu je zatím nerecenzovaná a dostupná na Arxiv. Opět otevírá palčivou otázku, jak AI změní naši práci. Na první pohled se zdá, že je metodicky docela robustní, a hlavně vychází z poměrně reprezentativního vzorku dat 200 000 náhodně vybraných a anonymizovaných konverzací. Takže místo toho, aby výzkumníci hádali nebo odhadovali, co by umělá inteligence mohla dělat, popisují to, co skutečně umí a jak ji reální uživatelé nasazují, na co se chatbota ptají. Potud tedy naprosto v pořádku.

Výzkumníci také správně rozdělili činnosti podle toho, čeho chce dosáhnout uživatel (uživatelský cíl), a jaký typ činnosti pro něj dělá umělá inteligence (akce umělé inteligence). „Například pokud se uživatel snaží zjistit, jak vytisknout dokument, je jeho cílem obsluhovat kancelářské vybavení, zatímco akcí umělé inteligence je výuka v používání kancelářského vybavení,“ uvádí autoři. Tento drobný rozdíl jim pak umožňuje podrobněji rozklíčovat, jak umělá inteligence zvládá, nebo nezvládá některé oblasti kancelářské práce.

Výzkumníci nejprve v konverzacích identifikovali všechny činnosti, které umělá inteligence (konkrétně nástroj Microsoft Copilot) za lidi dělá a se kterými jim pomáhá. Potom tyto činnosti srovnali s americkou databází zaměstnání O*NET. Ta velmi detailně rozebírá, jaké schopnosti, úkoly a činnosti se v každém povolání vykonávají.

Kromě toho vědci brali v potaz odezvu, kterou uživatelé chatbotovi posílali (pomocí palce dolů nebo nahoru) nebo hodnotili „dokončenost“ a „úplnost“ úkolu. To vše pak zkombinovali do závěrečného skóre, které vyjadřuje, nakolik je umělá inteligence užitečná v daném povolání.

To vysvětluje, proč se mezi povoláními, která mají údajně „největší překryv s generativní umělou inteligencí“, objevili stevardi a letušky. Popis jejich povolání v databázi totiž zahrnuje věci jako: získávat informace, asistovat ostatním, vyjednávat a řešit konflikty, komunikovat s nadřízenými a podřízenými, dělat rozhodnutí a řešit problémy. Což jsou samozřejmě, když to popíšeme takto obecně, věci, na které lidé často chatbota používají.

Jenže je něco jiného řešit problémy přes e-mail z pohodlí kancelářské židle a něco jiného řešit problémy s neochotnými cestujícími za letu ve výšce 10 km nad zemí. Určitě si nikdo soudný nemyslí, že letušky a stevardy nahradí chatbot.

Samotní autoři ostatně upozorňují, že by studie neměla být chápána jako cokoliv jiného než záznam toho, jak lidé používají umělou inteligenci v tomto momentu (konkrétně v období leden až září 2024).

Přímo pak varují proti tomu, aby lidé brali jejich žebříček jako nějaký seznam ohrožených povolání: „Technologie se bude dál vyvíjet a naše metrika aplikovatelnosti AI představuje pouze snímek aktuálního stavu. Pracujeme pouze s údaji o tom, jak lidé AI používají, nikoli s následnými dopady.“

Využijme této příležitosti a podívejme se na několik hlavních nedorozumění ohledně dopadů umělé inteligence na lidskou práci.

„Vědci zabývající se prací často chápou pracovní pozici jako soubor úkolů,“ poukazuje na jeden ze základních problémů Ethan Mollick, který na University of Pennsylvania studuje společenské dopady AI.

Na první pohled takový analytický pohled dává smysl. Ostatně odpovídá tomu, co se všichni učíme, když chodíme do školy a připravujeme se na svá budoucí povolání. Nebo když si jako děti představujeme, co budeme v dospělosti dělat.

Je to ale pohled nesmírně zjednodušený. Každý asi potvrdí, že skutečné pracovní pozice obvykle nejsou jen série úkolů, které se dají vyčíst z učebnice nebo zaevidovat do databáze. Namísto toho jsou to desítky různorodých jednorázových drobností, které zkrátka souvisí s tím, že svět je komplikovaný, a dohadování s ostatními lidmi je svízelné. Ale musí se udělat, protože nikdo jiný to neudělá.

Třeba v popisu práce programátora najdeme „konzultace s vedoucími pracovníky za účelem vyjasnění záměru programu“ coby jeden ze 17 typů činností. Ale tento popis zakrývá komplexnost a frustrující povahu takových konverzací, které se můžou táhnout klidně několik měsíců.

To je v této fázi největší výhoda lidských pracovníků: Jsou si vědomi své osobní zodpovědnosti. Umí si vzít úkol za svůj a dotáhnout jej do konce. To současní agenti umělé inteligence sice slibují, ale ne vždy dodrží. I do budoucna bude podle mého schopnost zodpovědně dotahovat úkoly – a s tím související důvěryhodnost – základem toho, co mohou lidé ostatním lidem nabídnout.

„Je lákavé usoudit, že profese s velkým překryvem úloh vykonávaných umělou inteligencí budou automatizovány a přijdou o práci či mzdu… Byla by to však chyba,“ upozorňují i autoři aktuální studie z dílny Microsoftu.

Připomínají příklad z amerického bankovního sektoru. S nástupem bankomatů byla činnost bankovních úředníků do značné míry automatizována. Místo úbytku bankovních úředníků jich ale v bankách výrazně přibylo a jejich činnost se proměnila. To zní pro nás lidi docela pozitivně, ale ne vždy jsou dopady automatizace takto růžové.

Další problém této studie je, že se dívá jenom na konkrétní nástroj, tedy na chatbota. Samozřejmě, že chatbot je v současné době ten nejrozšířenější způsob, jakým většina lidí interaguje s generativní umělou inteligencí. Ale je to nástroj, který je velmi omezený co do použitelného nasazení v rámci firem.

Správně by tedy tato studie neměla mluvit o dopadech umělé inteligence, ale pouze konkrétně o dopadech chatbota. Či ještě lépe konkrétního chatbota Microsoft Copilot, navíc ještě jeho verze, která je nyní už přibližně rok stará. Skutečné dopady na práci  – zejména na úrovni korporací – se přitom pravděpodobně nebudou odehrávat skrze takového chatbota.

Nasazování chatbotů v rámci práce se trochu podobá prvním rokům nasazování automobilů. Nejprve si je kupovali především jednotlivci, a postupně svým nadšením proklestili cestu ostatním. Ale pro většinu firem, zvláště ze začátku, nebyly automobily tím správným řešením. Infrastruktura na to zkrátka nebyla připravená. Kdybych si měl v roce 1900 vybrat, jestli pořídím pro svou firmu auto, nebo kočár s koňmi, asi by kočár byl racionální volba.

Proto když se zaměřujeme na to, jakým způsobem mění práci chatboty, výrazně tím podceňujeme dlouhodobé dopady umělé inteligence na práci. V krátkodobém časovém horizontu jsou to totiž skutečně lidé, kteří používají umělou inteligenci k tomu, aby našli pomoc s jednotlivými úkoly. Tyto úkoly zapadají do současných firemních struktur. A tyto struktury zase vycházejí z toho, co umí lidé, jak lidé pracují, jak spolu komunikují a jak dlouho lidem trvají různé úkoly. Vše je zkrátka přizpůsobené lidským pracovníkům.

Připomíná to nástup spalovacích motorů. V první fázi k nim lidé přistupovali tak, že ke kočárům místo koní zapřáhli motor. Proto první auta často vypadala jako kočár. Teprve později se začal design automobilů výrazně odlišovat a postupně vytěžovat veškeré výhody, které s novou technologií souvisí. Souběžně s tím se začala proměňovat i města. Ulice už nebyly pro všechny, ostatní účastníci provozu z nich byly vytlačeni na okraj, hlavní proud patřil rychlým automobilům, které nesmí nic zdržovat.

Podobně to bylo ve firmách. Největší změny nenastaly ve chvíli, kdy si pár zaměstnanců pořídilo osobní automobil, ve kterém by zkoušeli vozit pár krabic do vedlejšího města. Teprve ve chvíli, kdy byla rozvinutá infrastruktura silnic, benzínek a servisů, mohly firmy naskočit. Nekupovaly auta osobní, ale nákladní. A nevozily zboží po krabicích, ale po paletách.

To se nejspíš bude dít i u umělé inteligence. Ta první zapojení do práce se skutečně podobají takovému individuálnímu nadšenectví. Někdo použije umělou inteligenci, aby vygeneroval závěrečnou zprávu a poslal ji v PDF dál. Jeho kolega zase použije AI na to, aby si to PDF rychleji přečetl a obratem jej opřipomínkoval. Je to tedy přizpůsobení umělé inteligence současným – bytostně lidským a k lidem maximálně šetrným – strukturám.

Ale stejně jako jsou třeba některá americká města plně přizpůsobená autům, bude stále více firem své struktury a procesy přizpůsobovat agentům a automatizovaným procesům umělé inteligence. V takové korporaci budoucnosti už žádná PDF zpráva kolovat nebude. Sejdou se AI agenti, udělají výzkum a rozhodnou, to vše během minut.

Určitě jste slyšeli poučku o tom, že umělá inteligence nikomu nevezme práci, ale člověk, který umí pracovat s umělou inteligencí, vezme práci tomu, kdo s ní pracovat neumí. Já jsem se s ní poprvé setkal v roce 2023, když to byl, řekněme, ještě docela důležitý postřeh, který jsem ostatně také v článku použil.

Tato poučka má lidem připomínat, že chatbot je jenom nástroj, a s tímto nástrojem se mohou naučit pracovat. Odkazovalo to na moudrost z 90. let, kdy také panovaly obavy, že počítač někomu vezme práci. Ale stačilo, aby se naučili s počítačem pracovat na nějaké základní úrovni, a pak se nemuseli se bát, že je počítač nahradí.

Jenže v roce 2025 už podle mého názoru tato poučka není pouze ohraná, ale také docela zavádějící. Mluví totiž pouze o individuálním použití umělé inteligence. Jenže když se na to podíváme z pohledu zaměstnavatele, tak najednou vidíme, že nasazení umělé inteligence skutečně může mít vliv na to, kolik lidí budeme potřebovat. Vždycky si při tom vzpomenu na tenhle graf z nedávné studie nasazení AI v konzultantské firmě. Ukazuje, že jedinec vybavený AI nástrojem dokáže zvládnout více než tým, který AI nástroje nemá.

Pokud tohle vidí manažer, musí si nutně říkat: „Potřebuji tady celý ten tým? Nebo je pro mě lepší nahradit tým několika jednotlivci, kteří budou vybaveni nejmodernějšími nástroji?“ Takže vidíme, že ta kalkulace není tak jednoduchá. Ano, člověk ovládající AI nahradí člověka, který AI neovládá. Může ovšem nahradit nejen jednoho kolegu, ale rovnou celý tým nebo oddělení.

Naštěstí máme v tuto chvíli na své straně  – myslím na straně lidských pracovníků – určitou brzdu v podobě setrvačnosti. Firmy na novou situaci nedokážou rychle naskočit. Nasazování rozsáhlých AI automatizací, které by nahradily celé oddělení, je značně nejisté a rizikové. A tak se AI používá hlavně jako podpůrný prostředek, ale stále funguje v infrastruktuře, která je dělaná pro lidi.

Lidé postupně zjišťují (často tajně nebo neoficiálně) k jakým úkolům mohou využít chatbota. Toto experimentování zachycuje právě studie Microsoftu.

Ale mezitím se zde rýsuje změna, která míří na novou strukturu. Má charakter „superstar ekonomiky“. Proto velké firmy sypou stovky miliard do vývoje umělé inteligence a superinteligence. Předpokládají, že tentokrát vítěz bere vše.

Změna může být zprvu pomalá a v podstatě neviditelná. Některá firemní oddělení možná budou dokonce personálně posilovat. To může trvat i několik let. Ale pak – téměř ze dne na den – bude celé oddělení outsourcováno na externího dodavatele. Protože bude zkrátka neobhajitelné, aby si firma danou věc (účetnictví, marketing, sales, právní záležitosti, distribuci…) řešila vlastními silami. Asi jako dnes má málokterá firma svoje vlastní stáje nebo výrobnu mýdla.

V první fázi nasazování umělé inteligence to byla jednoznačně lidská aktivita, která posouvala věci dopředu. Pracovník plnil své úkoly a občas si při nich ulehčil práci a zeptal se chatbota, případně si nechal vygenerovat část svého výstupu. Ale v té druhé fázi nasazování to může být právě naopak. Umělá inteligence nebude omezená na to, až jí nějaký člověk dá pokyn. Jakmile bude systém schopen nějaké úlohy řešit spolehlivě, bude v podstatě povinností firem na takový systém přejít. Automat pak pojede vlastním tempem, a lidé budou užiteční hlavně jako kontroloři a údržbáři takového systému.

Nemá proto cenu se utěšovat tím, že naše zaměstnání je vysoko nebo nízko na nějakém žebříčku. To je jen pohled zpět. Spíše je potřeba debatovat o dopadech AI komplexně. Nečekejme, že dopady AI na lidskou práci budou rychlé. To je dobrá zpráva pro nás. Máme šanci se na ně připravit, více o nich diskutovat, porozumět jim a tím ovlivnit výsledek. Časové okno, ve kterém můžeme výsledek smysluplně ovlivnit, ale nezůstane otevřené dlouho.

V plné verzi newsletteru TechMIX toho najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každou středu přímo do své e-mailové schránky.