Jota, Maradona či mladý Bellingham. Proč kluby vyřazují čísla hráčů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V hokeji je to poměrně běžné. Téměř každý klub má pod stropem haly vyvěšených pár dresů legend, jejichž čísla už nikdo neoblékne. Někde jde jen o několik jedinců, ale třeba takový Montreal v NHL vyřadil hned patnáct dresů.

Ve fotbale jde o víceméně ojedinělý jev. Byť se doba rozvolnila a řada hráčů nastupuje s čísly, jaká známe spíše z ledových ploch, kluby se většinou pohybují ve standardní škále 1-23, u širších kádrů 1-30. Bylo by tedy poměrně nepraktické běžně používaná čísla vyřadit a zakázat jejich další nošení.

Důvod k bezvýhradnému vyškrtnutí cifry musí být opravdu pádný. Většinou je za tím tragický příběh nebo uctění skutečné klubové legendy.

Naposledy proběhla zpráva o vyřazení čísla 20, které v Liverpoolu oblékal Diogo Jota. Jeho šokující červencové úmrtí otřáslo Premier League i celým sportovním světem. Klub se rozhodl, že Jotovo číslo už nikdo nebude nosit nejen v A-týmu, ale ve všech kategoriích včetně žen a mládeže.

Možná překvapí, že ačkoli anglická liga napsala za desítky let stovky zajímavých příběhů a prošlo jí nespočet skvělých hráčů, Liverpool je teprve třetím klubem, který k vyřazení čísla přikročil.

První bylo Manchester City. V roce 2003 zemřel kamerunský záložník Marc-Vivien Foé při zápase Konfederačního poháru na srdeční selhání a Citizens, kde tehdy působil, následně jeho třiadvacítku vyškrtli.

Následoval West Ham, který poctu v podobě vyřazeného čísla věnoval hned dvěma hráčům. Nejprve byla v roce 2008 odstavena šestka Bobbyho Moorea, mistra světa z roku 1966. Možná překvapivě se k tomu klub rozhodl až patnáct let po jeho smrti.

O šest let později se totéž stalo s číslem 38. Nosil ho australský útočník Dylan Tombides, který v pouhých dvaceti letech zemřel na rakovinu varlat.

Věc se dá ovšem uchopit i jinak. Portugalský národní tým, za který Diogo Jota odehrál čtyřicet devět zápasů a vstřelil čtrnáct branek, jeho reprezentační číslo 21 nevyřadil. Naopak ho nově dostal záložník Ruben Neves, Jotův bývalý spoluhráč z Wolverhamptonu a především jeho blízký přítel.

„Jednadvacítku dostane Ruben, protože tak číslo stále zůstane na hřišti a s námi všemi. Měl s Diogem velmi blízký vztah a je to ideální člověk, který ho může nadále připomínat a reprezentovat,“ vysvětloval rozhodnutí kouč Roberto Martínez.

Pokud přestoupíte do AC Milán a jste obránce či defenzivní záložník, výběr čísla dresu může být náročnější: 3 a 6, používaná snad v každém klubu na světě, jsou totiž na San Siru vyhrazena dvěma legendám.

Šestku nosil Franco Baresi, stoper světových kvalit, který s klubem vyhrál šest italských titulů a třikrát triumfoval v Lize mistrů. Celou kariéru strávil tady, patnáct let byl kapitánem. Když v roce 1997 odešel do sportovní penze, jeho číslo bylo vyřazeno.

O dvanáct let později se stejné pocty dočkal Paolo Maldini. Proslul jako vynikající lídr i výtečný stoper či levý obránce, a také oblibou čísla 3.

Trojku na červenočerném dresu by mohli nosit pouze jeho potomci. Legendární Ital skutečně dva syny fotbalisty má. Starší Christian se s AC Milán rozloučil už v mládežnických kategoriích, mladší Daniel za áčko v pár zápasech nastoupil. Ani jeden z nich však privilegium nevyužil.

Když se řekne AC, musí se říct i Inter. Odvěký rival Rossoneri má také svoji legendu v defenzivních řadách. Argentinský bek Javier Zanetti je s modročerným dresem neodmyslitelně spjatý, a po zásluze tak bylo jeho číslo 4 vyřazeno.

Desítku, možná nejvíc ikonickou cifru určenou pro ty nejlepší hráče, si neoblečete v Římě ani v Neapoli. V hlavním městě Itálie je tak oceněn Francesco Totti, který i přes volání gigantů z Premier League či La Ligy nikdy klub neopustil. Na jihu Itálie se podobné pocty dočkal Diego Maradona. Po jeho smrti pak po něm pod Vesuvem navíc pojmenovali celý stadion.

Když už jsme u absolutních legend fotbalové historie, v Ajaxu si nově příchozí hráč určitě nevyžádá čtrnáctku – ta je navždy věnována Johanu Cruijffovi.

Proces vyřazování čísel se tak dá většinově shrnout do dvou základních škatulek: Uctění památky předčasně zesnulého hráče nebo akt uznání absolutní legendě, která přesahuje rozměr klubu, což v případě Maradony, Cruyffa, Maldiniho i dalších nezpochybnitelně platí.

Nad některými čísly mimo provoz se ale člověk možná pozastaví.

Chcete si v druholigovém Birminghamu City přivlastnit dres s číslem 22? Nebude vám to umožněno. Nosil ho totiž Jude Bellingham. Ano, dvaadvacetiletý záložník z Realu Madrid. Nejen, že je stále v podstatě na startu kariéry, ale v anglickém klubu odehrál mezi dospělými jedinou sezonu. Přesto se mu dostalo této pocty. V pouhých sedmnácti letech.

Důvodů je víc. Za prvé je to odchovanec, který se do klubu přihlásil v šesti letech a prošel si různými mládežnickými kategoriemi. A především jediná sezona v chlapském fotbale stačila k tomu, aby byl prodán do Borussie Dortmund za 23 milionů eur. Pro zajímavost, druhý nejdražší odchod z Birminghamu tím více než zdvojnásobil.

„Během krátkého času se Jude stal ikonickou personou našeho klubu. Ukázal, co můžete dokázat, když máte talent, oddanost fotbalu a tvrdě pracujete. Jeho skromnost, nasazení i chování mimo hřiště z něj také dělá úžasný lidský vzor. Číslo 22 se stalo synonymem pro Judea, jeho proniknutí do A-týmu v pouhých šestnácti letech a jeho nesmírné kvality,“ uvedl Birmingham v tiskovém prohlášení. „Rozhodli jsme se, že bude vhodné jeho číslo vyřadit. Abychom tak mohli ocenit jednoho z nás a zároveň inspirovat spoustu dalších mladých fotbalistů.“