Na druhé straně léta není lépe. Film dělá z dospívání mysteriózní sci-fi

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Bětko, co ten ostrov? Byla’s tam někdy?“ ptá se patnáctiletá Alma své nejlepší kamarádky. Do konce společných prázdnin, které dívky tráví v chatce na břehu jezera, zbývá pět dní. Chtělo by to nějaké dobrodružství.

„Tam lidi chodí jen s*át. Nic tam není,“ odpoví ledabyle Bětka. Víc než ostrov ji zajímá party na protější straně přehrady. Jenže starší sestra, která obě teenagerky hlídá, je nikam nepustí. K tomu ty věčné telefonáty Alminých rodičů, kteří nad ní musí mít kontrolu i na dálku, pořád jí připomínají, ať trénuje plavání, nutí ji jet domů dřív - vždyť za pár dní letí studovat do Ameriky. Bětka Almu neuvidí celou věčnost. Ne, takhle poslední dny společných prázdnin vypadat neměly.

Český film Na druhé straně léta, který od uplynulého čtvrtka promítají kina, se ptá, zda existuje místo, kde je lépe. Novinku natočil Vojtěch Strakatý, jehož debut After Party měl vloni premiéru na benátském festivalu. Podle filmařových slov na něm diváci oceňovali hlavně to, že se věnuje mladé generaci a řeší současné problémy - mezi nimi i exekuci.

Hlavní hrdinka After Party, dvacetiletá Jindřiška v podání Elišky Bašusové, musela během jediného dne řešit nečekaný problém: v domě její rodiny začali exekutoři zabavovat majetek, protože otec nesplácel dluhy.

„Myslím, že v Česku takových snímků zatím tolik nevzniká a to je škoda,“ řekl loni Strakatý s tím, že ztráta jistot a naděje na lepší budoucnost je téma, které rezonuje napříč kontinenty.

Na první pohled to vypadá, že nový film sedmatřicetiletého absolventa písecké Filmové akademie Miroslava Ondříčka nemůže být od debutu vzdálenější. Na druhé straně léta má ale s After Party společný už ústřední motiv: mladé hrdinky procházejí zkouškou dospělosti, když musí čelit nezměrně velkým problémům. Ty tentokrát přesahují zákony fyziky.

Na druhé straně léta začíná záběrem na ostrov, jenž se vynořuje z ranní mlhy. Režisér, který rád míchá žánry, už od prvních minut kombinuje drama o dospívání s prvky tajuplna i sci-fi. Opuštěný les, tolik přitahující zvědavost závodní plavkyně Almy, skrývá portál do alternativní reality. Kam návštěvníkům otevře cestu, to je tajemství. Možná představuje okno do snů.

„Inspirovala mě emoce, kterou mám od mládí silně spojenou s létem a prázdninami. Ta očekávání, která si mnozí vytváříme, která do nás tlačí popkultura i vrstevníci a vrstevnice,“ popisuje Strakatý motivaci za svým novým filmem, jímž silně prochází pocit pojmenovaný až nedávno. Zkratka fomo pocházející z anglického „fear of missing out“ označuje strach z toho, že nám uniká něco mnohem zajímavějšího.

Fomo se rozšířilo s nástupem sociálních sítí a chytrých telefonů, ale podle Strakatého si tuto emoci s létem spojujeme odjakživa. „I před dvěma dekádami, tedy v době před smartphony a sociálními sítěmi, jsem cítil frustraci, že nejsem tam, kde to žije, s těmi správnými lidmi. Je to univerzální pocit,“ myslí si režisér a připomíná slavný obraz Caspara Davida Friedricha, na němž výletník zasněně hledí do dálav a sní o tom, že na obzoru je lépe.

Na druhé straně léta své hrdinky často zobrazuje ve friedrichovské póze - tedy zezadu, pozorující dramatickou krajinu do výšky se tyčících hor, nebo naopak ospalou scenerii sečské přehrady a displej telefonu. Na něm blikají fotografie někoho, kdo se vždy bude mít lépe.

Ponořit se do tůně s portálem do hezčích světů je lákavé. Ale není to zadarmo. Co když se odtamtud nejde vrátit?

Zatímco After Party vyprávělo příběh jediné protagonistky, Na druhé straně léta sleduje hrdinky tři. Eliška Bašusová se vrací jako starší sestra Marie, pověřená dohledem nad oběma kamarádkami. Návštěva party na protějším břehu jezera podle ní nepřipadá v úvahu, sama ale také touží po rozptýlení, které by ji na chvíli osvobodilo od dobře skrývaných problémů.

Bětka má pocit, že její verze léta už nemůže být nudnější. Zatímco spolužačky na sociálních sítích ukazují perfektně vymodelované postavy na pláži u moře, ona musí i k vodě nosit dlouhé rukávy, aby schovala popáleniny na rukou.

Alma na první pohled působí nejvyrovnaněji. Svorně poslouchá telefonické instrukce rodičů, dbá na to, aby měla „odplaváno“ - denně třikrát dva kilometry. Je pilná, vzorná a každému se snaží vyhovět. Možná proto se do tůně s portálem do lepšího světa, za svobodou, vydává jako první.

„Vyrůstal jsem spíš v mužských kolektivech. Asi před deseti lety jsem si však začal všímat, že se ve své profesi, ale i v osobním životě pohybuji převážně mezi ženami a že je pro mě řada z nich velmi inspirativní,“ vysvětloval Strakatý, proč se ve svých filmech věnuje hlavně hrdinkám. V české kinematografii jsou podle něj podceňované, nedostávají dost prostoru, nebo bývají zobrazovány stereotypně.

Fakt je, že takový problém Strakatého novince nehrozí. Jestli jí lze něco vyčíst, pak lehký manýrismus nebo to, že některé scény působí nepřesvědčivě. V After Party Jindřiščina matka s klidem přihlížela exekutorům odnášejícím cennosti z domu a tvrdila, že táta to určitě vyřeší. V Létě se po dramatické resuscitaci odchází do baru.

Strakatému ale jako by šlo o něco jiného - věrné zachycení emocí. Komplikovaný trojúhelník vztahů mezi hrdinkami Na druhé straně léta je mnohem záhadnější a také zábavnější než teleportovací tůňka. Bětka, Alma a Marie se umí vzájemně podpořit, také ale jedna druhou často frustruje. Kdy je lepší zůstat na to sám? Není možné, že na ostrůvku uprostřed přehrady, hluboko v tůni, čeká svoboda?

„Miluji skupinová vyprávění,“ přiznává Strakatý, jehož nový snímek hodně inspiroval třeba seriál Ztraceni nebo svět videoher, v nichž se často přepíná mezi postavami a vypráví z více úhlů. Bětka, Alma a Marie si dokážou být cizí, avšak zároveň fungují jako jeden organismus. Když se jedna z hrdinek ocitne v ohrožení, je to problém pro všechny, což mladé ženy moc dobře vědí. Snad i proto nakonec Na druhé straně léta působí jako příběh o přátelství. Existuje místo, kde je lépe? Možná není důležité kde, ale s kým.