Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čína předvedla světu na vojenské přehlídce v Pekingu 3. září zbraně a techniku na pompézních oslavách konce druhé světové války.
Ukázala pozemní, námořní a vzdušné strategické zbraně, jaderné a balistické střely, hypersonické rakety určené k ničení lodí na moři, průzkumné, útočné i podvodní drony včetně typu AJX-002, který vypadá jako dlouhá úzká ponorka, nebo nové mezikontinentální balistické rakety DF-61 schopné nést jaderné hlavice.
„Jsem příslušník Lidové osvobozenecké armády. Slibuji, že budu respektovat vedoucí úlohu Komunistické strany Číny, sloužit lidu z celého srdce, vykonávat rozkazy, hrdinsky bojovat a nebudu se bát žádných obětí. Budu vykonávat všechny své povinnosti, tvrdě pracovat, svědomitě se učit bojovým dovednostem. Za žádných okolností nezradím svoji vlast.“ Takto zní přísaha, kterou skládá každý voják nastupující do služby v početně největší armádě světa.
Čínská lidově-osvobozenecká armáda, jak zní její oficiální název, má v aktivní službě více než dva miliony lidí. Naposledy ale bojovala v pozemní válce v roce 1979, kdy pronikla na sever Vietnamu, aby vázala jeho síly a donutila vietnamské vedení stáhnout vojska z Kambodži. Tamní režim Rudých Khmerů, který Vietnamci svrhli, totiž byl čínským spojencem. Po několika týdnech se čínská armáda stáhla, aniž by Peking dosáhl ústupků ze strany Vietnamu.
Od té doby se čínští vůdci drží strategie nebojovat, pokud to zájem státu a komunistické strany nezbytně nevyžaduje. Současný prezident Si Ťin-pching se ozbrojeným silám věnuje více než několik jeho předchůdců. Jak investicemi do zbrojení, tak posílením kontroly Komunistické strany Číny nad všemi ozbrojenými složkami.
Série Čínská síla
Čínská síla.
Vojenská přehlídka v Pekingu letos 3. září byla demonstrací síly, která měla ukázat světu moderní a silnou čínskou armádu. Ve třídílné sérii Čínská síla Seznam Zprávy rozebírají vztahy mezi komunistickou stranou a armádou, čínskou válečnou strategii, korupci uvnitř armády, stav letectva a námořnictva i optiku, kterou Čína vidí svět.
Cíl č. 1: Ukončit nadvládu USA
„Si razí slogan obrození čínského národa do roku 2049, kdy bude 100. výročí vítězství komunistů v občanské válce a založení Čínské lidové republiky. Podle něj musí země odčinit svá ponížení z minulosti, k čemuž potřebuje nejen ekonomickou, ale i vojenskou sílu. Základem této strategie je konfrontace se Spojenými státy jako hlavním soupeřem s cílem ukončit americkou nadvládu v mezinárodním pořádku,“ uvedl pro Seznam Zprávy expert na Čínu Filip Noubel, který žil deset let v Pekingu a nyní působí v Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO).
Vztah vedení Komunistické strany Číny a armádních špiček je však podle něj komplikovaný. „Existuje Ústřední vojenská komise, které šéfuje Si Ťin-pching a jsou tam také armádní představitelé. Do roku 2023 byl jejím členem ministr obrany Li Šang-fu, ale pak ho Si odvolal kvůli korupci a s ním i další důstojníky,“ popisuje Noubel.
„Nevíme přesně, co se stalo, to budeme vědět možná tak za padesát let. Ale zajímavé je, že novým ministrem obrany se stal admirál Tung Ťun, ten ale v Ústřední vojenské komisi není. Si nemá vše pevně pod kontrolou, i když se to možná tak zvenčí jeví. Části armádního vedení nevěří: buď to někteří důstojníci přehánějí s korupcí, nebo prostě mají přílišné mocenské ambice,“ dodává expert.
Tajné spory
Dění v ozbrojených silách je přísně střeženým tajemstvím, přesto se občas dostanou „ven“ zprávy, které naznačují problémy.
Některé důstojníky prezident odvolal, protože prodávali velitelské pozice, privatizovali si armádní kasárna či techniku nebo umožňovali, aby vojenské nemocnice za úplaty léčily civilisty. Hovoří se také o podvodech při vyplácení výsluh po odchodu z aktivní služby.
Americký expert Joel Wuthnow v knize Čínské úsilí o vojenskou dominanci uvádí s odvoláním na své zdroje přímo v čínských ozbrojených silách, že Si a další straničtí předáci rovněž podezírají armádu z nedostatečné loajality vůči straně.
„Stranické vedení má pocit, že někteří důstojníci prosazují vlastní agendu a udržují své vlivové skupiny a frakce v ozbrojených silách. To je v rozporu s představou zakladatele a prvního vůdce komunistické Číny Mao Ce-tunga, který armádu budoval jako ozbrojené křídlo komunistické strany,“ uvádí americký odborník na Čínu.
Vůdce Si Ťin-pching sám vojákem z povolání nikdy nebyl a v hlavních mocenských centrech má armáda slabé zastoupení. V sedmičlenném Stálém výboru politbyra Komunistické strany Číny, které má rozhodující vliv na dění v zemi, také není žádný voják. A ve více než dvousetčlenném Ústředním výboru strany je jich zhruba dvacet procent.
„Si usiluje o totální kontrolu a loajalitu. Místopředsedou Ústřední vojenské komise jmenoval svého přítele od dětských let Čang Jou-siaa,“ tvrdí Wuthnow.
V porovnání se Spojenými Státy zatím Čína svoji vojenskou sílu na rozdíl od ekonomické neprojektuje globálně. Zaměřuje se možné konflikty ve svém okolí. Sjednocení s Tchaj-wanem, přetahování se o sporné ostrovy s Japonskem či Filipínami či zajištění volného provozu Malackým průlivem, kterým připlouvají do Číny tankery s ropou.
Námořní základny má zatím mimo vlastní území Čína jen dvě: v Reamu v Kambodži a v Džibuti v Africe, což souvisí s bojem proti pirátům v Indickém oceánu.
Čína zatím není rovnocenným vojenským rivalem Spojených států v globálním měřítku, ale má k tomu nakročeno. „V jaderné síle je zatím daleko za kapacitami, jakými disponují USA a Rusko, ale investuje i ve výzbroji do umělé inteligence a v produkci a vývoji nadzvukových střel je už světovou jedničkou,“ uzavírá po zhlédnutí přehlídky vojenský expert britské BBC Frank Gardner.
