Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Petr Pavel je už za polovinou prezidentského mandátu. Když střídal Miloše Zemana, bralo se to jako radikální konec jedné éry. V řadě ohledů plným právem. Za deset let na Hradě a v Lánech Zeman nastavil svůj standard - v názorech a ve veřejném vystupování i v tom, jak používal moc. Pavel, dalo se čekat, měl být skoro ve všem podstatném jiný.
Také byl. Jeden velký srovnávací test ho ale ještě čeká.
A to působení v době voleb, jmenování premiéra a členů a členek vlády. I podle toho, jak k tomu přistoupí, se bude hodnotit změna, kterou měl Pavel do prezidentství přinést.
Popsat, jak by se měla projevit prezidentská změna k lepšímu, je v případě parlamentních voleb složitější než v otázkách zahraniční politiky, důstojnosti nebo pravdomluvnosti. Protože u voleb nejde až tak o to, „jak“ má prezident to nebo ono dělat - čili, hrubě řečeno, většinou opačně než Zeman. Ale o to, „co“ a „kolik toho“ má vůbec dělat. Přikázáním změny je: Prezident se má držet zpátky.
Takže, na rozdíl od Zemana například neříkat, koho bude volit. Ani předem vyhlašovat, koho bude nebo nebude jmenovat. A po volbách moderovat sestavování vlády co nejcitlivěji. Ústavě rozumět tak, že prezidenta zavazuje, a ne tím způsobem, co všechno mu dovoluje - tak ji do krajnosti napínal Miloš Zeman, který měl ambice vládu de facto skládat a premiéra řídit.
Zdůvodnit doporučení „držet se zpátky“ by vlastně mělo být snadné. Česká republika je parlamentní, vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně a tohle budou parlamentní volby. Kde tam vidíte prezidenta?
Jenže prezident také musí - měl by - s vládou spolupracovat, je stejně jako ona součástí výkonné moci. Už tohle je argument, aby po volbách nejednal jako automat, ale vážně se zajímal, jestli taková spolupráce může být ve státním zájmu a podle prezidentského slibu, který složil, možná.
Což je zároveň i jedna z indicií pro odpověď na hypotetickou otázku, jestli by Pavel jmenoval nebo nejmenoval ministrem někoho, kdo bude chtít vystoupit z EU a NATO.
Jiná odpověď se může opřít o skutečnost, že prezident není středem, ale doplňkem parlamentních voleb. Neměl by se po nich obracet ke svým preferencím, ale k pravidlům a řádu. Opačný, sólový přístup - a ještě jednou můžeme vzpomenout na Zemanovu éru - hrozí nestabilitou, odsunem politiky do zákulisí, zvýšením společenského napětí a oslabením důvěry v liberální demokracii.
Volič má svaté právo očekávat, že se mu politici budou zodpovídat. Prezidentskou výsadou ale je, že z výkonu své funkce zodpovědný není, to Ústava výslovně říká. I proto by měl do povolebního střídání moci, do přeměny odevzdaných hlasů na vládnutí, vstupovat s maximální opatrností.
Demokratické principy Ústavy (by mohly být jmenováním člena vlády XY v nebezpečí). Veřejný zájem na respektu k pravidlům politické soutěže (by velel člena vlády XY jmenovat). A co teď, co by měl prezident udělat? Ještěže to je zatím jen hypotéza.
Volby podle průzkumů pravděpodobně vyhraje ANO. Pravděpodobně bude chtít sestavit vládu a pravděpodobně s podporou některé opoziční nebo mimoparlamentní strany. O tom, jestli se to podaří, rozhodnou volby a povolební kompromisy. Představa, že Petr Pavel může z titulu své funkce „zachraňovat“ dopad volebních výsledků, by byla platonická i krajně nešťastná.
Pavel v roce 2023 porazil Babiše v prezidentské volbě. Což mu v žádném případě nepropůjčuje mandát, aby v roce 2025 „zastavoval“ jeho vládu. Pokud taková iluze - snad i pod vlivem zkušeností s aktivistickým Zemanem - existuje, dejme jí zapomenout.
Pavel samozřejmě nemusí do vlády jmenovat kohokoli. Naopak musí brát v úvahu, jestli by kandidát neporušoval mezinárodní závazky státu anebo zákony. Například ten o střetu zájmů. Nebo trestní zákon.
Háklivou součástí povolebního testu proto budou i právní problémy kolem Andreje Babiše. Obžaloba v kauze Čapí hnízdo a konflikt zájmů podnikatele a člena vlády. Obojí je zásadní, ani jedno nemusí být v době vzniku vlády vyřešené. Víme teď zhruba tolik, že Pavel i Babiš vyčkávají a že na tom, jak se zachovat, dělají jejich právníci.
Pavel ke jmenování vlády řekl, že je „připraven v žádném případě to neprotahovat a neklást žádné předběžné podmínky“. Zatím nepoznaná situace spočívá v úsudku, jak to splnit, a zároveň dostát pravidlům. Potvrdit u moci někoho, kdo porušuje nebo porušil zákon? I v takhle vyhroceném případě by se ale měl prezident chovat zdrženlivě - a také srozumitelně vysvětlit proč.
Petr Pavel se před volbami chystá promluvit k národu v televizi. Nese to riziko, že to vyzní jako příliš aktivní vstup do politického zápasu. Jako porušení přikázání, že prezident se má ohledně voleb držet zpátky, což se Pavlovi zatím dařilo.
Pochopitelně záleží na tom, co teprve prezident řekne. Údajně zvažuje, zda nezdůraznit, že se při sestavování vlády bude striktně držet ústavních pravidel. A tedy že od něj voliči při jmenování premiéra nemají očekávat žádný „podraz“, ale také žádný „zázrak“. To by bylo adekvátní.
Také ujištění, že volby budou čestné a nezmanipulované, by mělo aktuální váhu. Podpořilo by důvěru k pravidlům a demokratickému řádu.
