Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Americký prezident Donald Trump po čase znovu otevřel debatu o tom, zda by firmy obchodované na amerických burzách měly mít povinnost zveřejňovat své hospodářské výsledky každé tři měsíce. Podle něj by místo kvartálních reportů stačilo pololetní vykazování.
„Ušetří to peníze a umožní manažerům soustředit se na řádné řízení svých společností,“ napsal minulý týden na své sociální síti Truth Social.
Téma přitom není žádnou novinkou. Už roce 2018, během svého prvního prezidentského mandátu, Trump vyzval americkou Komisi pro cenné papíry (SEC), aby prověřila možnost změny pravidel. Tehdy ale k úpravě nedošlo a povinnost zveřejňovat výsledky každé čtvrtletí zůstala.
Trump podle agentur AP či Reuters tvrdí, že časté uzávěrky vedou firmy k orientaci na krátkodobé výsledky na úkor dlouhodobých investic a inovací. SEC ve svém prohlášení reagujícím na Trumpovu myšlenku uvedla, že projednává návrh na „další odstranění zbytečné regulační zátěže pro společnosti“. Její předseda Paul Atkins je kritikem reportingu, který mnoho společností považuje za příliš zatěžující, aniž by akcionářům přinášel významný přínos.
Podpora z vlády
Podporu našel návrh také u amerického ministra financí Scotta Bessenta. Ten tvrdí, že změna by mohla učinit americké burzy atraktivnějšími pro zahraniční společnosti, které dnes raději zůstávají v soukromých rukou, aby se vyhnuly vysokým nákladům na regulaci.
Připojila se i Adena Friedmanová, předsedkyně představenstva a generální ředitelka společnosti Nasdaq, jež provozuje jednu z největších amerických burz s technologickými giganty jako Apple či Microsoft. Na svém LinkedInu napsala, že podporuje reformy snižující zátěž veřejných firem.
Připomněla, že Nasdaq už na začátku roku navrhl, aby si společnosti mohly zvolit, zda budou reportovat čtvrtletně, nebo jen dvakrát ročně.
Zastánci změny tvrdí, že by se podnikům snížila administrativa a mohly by se více soustředit na růst a inovace. Argumentují i tím, že firmy by nebyly nuceny každých 90 dní vysvětlovat investorům, zda splnily očekávání.
Kritici však namítají, že by se tím omezila dostupnost informací pro investory. Delší interval mezi výsledky podle nich zvyšuje informační asymetrii mezi vedením a akcionáři, což může zhoršit likviditu a zvýšit náklady kapitálu. Zkušenosti z Velké Británie také ukazují, že po zrušení povinných čtvrtletních zpráv se snížil zájem analytiků o menší firmy.
Dalším argumentem je, že časté reporty slouží jako důležitý kontrolní mechanismus, který umožňuje včas odhalit finanční potíže či regulatorní rizika.
V Evropě firmy pokračují dobrovolně
Debata o smysluplnosti kvartálního reportingu přitom proběhla i v Evropě. Povinnost zveřejňovat čtvrtletní výsledky byla v EU i v Česku zrušena už před několika lety jako důsledek evropských diskuzí o zátěži firem. Přesto většina společností včetně těch největších dobrovolně pokračuje ve zveřejňování čísel každé tři měsíce.
Patří mezi ně například energetická skupina ČEZ, nejvíce obchodovaný titul na pražské burze.
„Kvartální výsledky prezentujeme od roku 1995, vzorem nám byl právě americký trh. Samozřejmě že příprava reportu přináší nějakou pracnost, ale není to pro nás nic zásadního, protože vyhodnocení každého čtvrtletí slouží interně pro finanční řízení firmy,“ říká pro SZ Byznys mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
Podle něj kvartální výsledky zároveň posilují důvěru i transparentnost a pomáhají udržovat aktivní dialog s investory.
Čtvrtletní reporty
- Povinné čtvrtletní reporty zavedla americká Komise pro cenné papíry už v roce 1970. Byla to součást dlouhodobého úsilí posílit transparentnost kapitálových trhů po zkušenosti s krachem burzy v roce 1929.
- V Evropě mají firmy povinnost zveřejňovat výsledky většinou jen dvakrát do roka, tedy každých šest měsíců. Řada z nich ale i přesto vydává čísla čtvrtletně – často proto, že to od nich investoři očekávají a chtějí mít přehled o vývoji firmy v kratších intervalech.
Podle Jaromíra Kasky, portfolio manažera investiční společnosti WOOD & Company, je čtvrtletní reporting klíčovou součástí takzvané fundamentální analýzy – tedy posuzování firem na základě jejich skutečných hospodářských výsledků a finančních ukazatelů, nikoli jen podle pohybu ceny akcií.
„Reportované výsledky ukazují vývoj hospodaření firem na základě standardizovaných účetních dat a investorům umožňují sledovat dynamiku v odvětví i u konkrétních společností. Důležitým prvkem je také výhled managementu na příští období, který bývá mnohdy důležitější než samotná čísla,“ vysvětluje pro SZ Byznys.
Podle něj by méně časté zveřejňování výsledků mohlo oslabit kontrolu investorů nad vedením firem a otevřít větší prostor pro manipulaci. Zároveň by trh mohl trpět nedostatkem nových informací, což by se mohlo projevit v poklesu obchodovaných objemů.
Na druhou stranu ale Kaska připouští, že nelze přeceňovat jedno špatné či dobré čtvrtletí a klíčová bude nadále transparentní komunikace firem s trhem. „Z našeho pohledu převažují mírná negativa tohoto kroku, ale dopad na celkovou transparentnost amerického trhu bude pravděpodobně marginální,“ dodává.
U růstových firem je každé čtvrtletí klíčové
Zatímco Kaska zdůrazňuje pohled institucionálního investora, Jaroslav Šura jako soukromý akcionář upozorňuje na rozdíly mezi jednotlivými typy firem.
„Informace a data jsou krví finančního systému a investoři je logicky vyžadují,“ říká pro SZ Byznys. U růstových společností, zejména menších technologických, by podle něj byla půlroční prodleva problém.
„Čtvrtletní výsledky u růstových firem jsou zásadní, protože investoři sledují dynamiku růstu doslova kvartál od kvartálu. Půlroční čekání by znamenalo příliš velkou prodlevu, což by nahrávalo především lidem uvnitř firem, kteří mají k informacím přístup dřív než běžní investoři,“ dodává.
Naopak u hodnotových firem z tradiční ekonomiky by podle Šury změna velký dopad neměla, protože investoři se u nich stejně orientují spíše podle širších trendů, například vývoje ekonomiky nebo cen komodit. Šura sám drží velkou část portfolia v amerických technologických gigantech, jako jsou Alphabet nebo Microsoft. I kdyby došlo ke změně, akcie těchto společností by prý neprodával.
„U velkých technologických firem věřím, že se jejich vývoj dá odhadovat i bez kvartálních čísel. Mrzelo by mě to, ale zůstanu v nich investovaný,“ říká. Opatrnější by však byl u menších, prudce rostoucích firem, kde podle něj hrají kvartální výsledky mnohem zásadnější roli.
Na otázku, zda by změna snížila transparentnost trhu, odpovídá Šura jednoznačně. „Ano. U velkých hodnotových firem to nevadí, ale u menších růstových titulů by to byla zásadní nevýhoda.“
