Článek
„Nikoho takhle silného jsem za poslední léta nepoznala,“ říká autorka dokumentu Šárka Maixnerová směrem k nyní už dospělé dívce, která vystupuje pod pseudonymem Anička. Podle režisérky je její klidná síla po všem, co si prožila, obdivuhodná.
Dokument Lex Anička se věnuje životu dlouhodobě znásilňované dívky svým otčímem. Snímek zachycuje její úsilí o návrat do běžného života – od hospitalizace v psychiatrické léčebně přes zařizování nového bydlení a shánění zaměstnání až po budování mezilidských vztahů. Popisuje také, jak se Anička vypořádává se svým traumatem a jak se vyrovnává s trestem, který její otčím dostal.
„Jsem ráda, že to hnusné, co se mi stalo, pomohlo alespoň jedné dobré věci“
Případ na začátku loňského roku vyvolal protesty ohledně trestání sexuálních agresorů. Dívku jako nezletilou opakovaně znásilňoval její otčím. Natočil ji při intimním styku a pak ji přes půldruhého roku několikrát týdně nutil k sexu. Soudy jej odsoudily za znásilnění a výrobu dětské pornografie.
Okresní soud ve Vyškově muže poslal na tři roky do vězení, odvolací krajský soud však změnil trest na podmínečný s pětiletým odkladem. Rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že čin neměl na dívku zásadní negativní dopad. Ta se přitom už několikrát pokusila o sebevraždu. Také rozsudek zdůvodnil tím, že muž má závazky vůči zbytku rodiny. Ústavní soud se pak Aničky zastal jen částečně.
„Jsem ráda, že to hnusné, co se mi stalo, pomohlo alespoň jedné dobré věci,“ řekla podle Michaely Studené, jedné ze zakladatelek iniciativy Pod svícnem, Anička ke své negativní zkušenosti. Na mysli měla zákon lex Anička, který přinesl povinné vzdělávání soudců a nově i posuzování náhrady škod obětem.
Iniciativa Pod svícnem loni v lednu založila sbírku, ve které se pro Aničku podařilo vybrat téměř pět milionů korun. Peníze jí pomohly zajistit bydlení a další potřebné věci. „Sbírku jsme ukončili předčasně, protože tak velká částka by jí mohla i ublížit,“ popisuje Studená s tím, že takovou solidaritu neočekávali. Anička podle ní nevěděla, jak s financemi pracovat, vzala ji proto například na cvičný nákup. I ten je v novém dokumentu zachycen.
Kromě toho iniciativa Pod svícnem usiluje o edukaci společnosti a změny legislativy v oblasti domácího násilí. Další z jejích zakladatelek, poslankyně Barbora Urbanová (STAN), v dokumentu mluví o tom, že politici a soudy podle ní nepřikládají sexuálnímu násilí na dětech dostatečnou váhu.
„Dokument všem zúčastněným soudcům pošleme,“ říká k tomu režisérka Maixnerová s tím, že chtěla upozornit na selhání státního systému. Snímek měl předpremiéru minulý týden a na televizních obrazovkách se poprvé objeví dnes ve 20:50 na ČT2.
Podle psychiatra Radkina Honzáka je společenská atmosféra taková, že oběti domácího násilí často raději nic nenahlásí, protože se stydí za to, co se jim stalo. „Potom máme strašně omezené možnosti, jak obětem pomoci,“ uvedl při předpremiéře.
Zklamání u Ústavního soudu
Část dokumentu se věnuje i jednání Ústavního soudu (ÚS). Ten letos na jaře přezkoumával rozhodnutí Krajského soudu v Brně a došel k závěru, že porušil práva oběti a že podmínka je v tomto případě nepřiměřeně mírným trestem. Krajský soud podle ÚS bagatelizoval následky pro Aničku a naopak nadhodnocoval okolnosti ve prospěch otčíma. Zároveň pracoval s nepodloženou úvahou, že dívka sexuální kontakt s mužem iniciovala.
V otázce zrušení trestu ale plénum jednotné nebylo, ruku pro to zvedlo jen pět ústavních soudců a s názorem zůstali v menšině. „To už mě rovnou mohli kopnout do pr**le,“ okomentovala Anička rozhodnutí v dokumentu.
Případ nyní míří k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. „Věřím že tento případ je zásadní a že by mohl být projednán,“ uvedl advokát dívky Marcel Jurčaga.
Mimoto Anička v dokumentu také popisuje obavy o svou sestru, která se jí svěřila s tím, že se k ní otčím také začíná chovat podezřele. „Je pravděpodobné, že její sestra je právě teď s násilníkem doma,“ zdůraznila režisérka.
Šárka Maixnerová se tomuto případu věnuje dlouhodobě, její první dokument o Aničce vyšel v březnu minulého roku. Dívka v něm otevřeně popisuje své zážitky a je doplněný o názory odborníků. Podle Maixnerové její případ ukazuje na selhání jak státu, tak rodiny. „Systém není funkční a je horší, než jak ve snímku vypadá. Je pro mě důležité upozorňovat na nemravnost systému a vracení hlasu obětem,“ řekla Maixnerová.
