Ničí rakety a trousí škaredá slova. Tenisoví raplové si nemohou pomoct

Tenisoví raplové na okruhu ATP byli, jsou a budou. Štafetu po Johnu McEnroeovi, Goranu Ivaniševičovi, Maratu Safinovi či Fabiu Fogninim převzali další bouřliváci, ze kterých na kurtu stříkají negativní emoce. „A že jich tam je,“ usměje se sportovní psycholog Michal Šafář.

Stačí si vybrat objekt k odbornému pozorování pro poznatky o mentálním zdraví a zátěži profesionálního sportu. Daniil Medveděv, Nick Kyrgios, Corentin Moutet, Andrej Rubljov, Alexander Bublik, Benoit Paire…

Běsnících vzteklounů je vážně dost. Výbuchy emocí k tenisu patří, někdy jsou však přes čáru. „Je fajn, když dokáže hráč emoce projevit, dostat je ze sebe. S klienty vždycky pracujeme na tom, aby to bylo v rámci pravidel a společensky přijatelných způsobů,“ říká Seznam Zprávám Šafář.

Mezi jeho tenisové klienty patřili například Jiří Veselý či dvojnásobná wimbledonská šampionka Petra Kvitová. Dlouhodobě pomáhá Karolíně Muchové. „V tenise se debatuje o tom, že je to mentální souboj. Jakmile soupeř vidí, že nejste v pohodě, získává nějakou výhodu, protože ví, že se necítíte dobře,“ popisuje Šafář.

Hráčům nedoporučuje přirozené emoce potlačovat v životě ani na kurtu: „Mně se vždy osvědčilo, aby lidé byli maximálně autentičtí, protože vytvářet ještě masku, přetvářet se před soupeřem, stojí víc energie.“

Rakety lámou amatéři i profíci. Na zastrčených kurtech nebo nablýskaných grandslamových arénách. V tu chvíli jsou kulisy jedno, neboť je mají cholerici v mlze. Musí to jít ven. Mnohdy úplně nekontrolovatelně.

„Podobné situace se objevují napříč všemi úrovněmi tenisu. Na okruhu ATP jsou ale ostře sledované a hráči za ně dostávají vysoké pokuty,“ říká Seznam Zprávám tenisový trenér Tomáš Josefus, který vede cílevědomého mládence Jakuba Menšíka, jenž vyletěl do první dvacítky.

Také Josefusovi rychle naskočí několik scén, kdy už emoce profíků s raketami přeskočily únosnou mez.

Naposledy na letošním US Open kroutil hlavou celý tenisový svět. Rus Daniil Medveděv, známá firma, dostal za emoční výlevy při prohře v prvním kole pokutu 42 500 dolarů. Jde přitom o borce, jenž by měl jít příkladem pro děti. Vítěz newyorského grandslamu z roku 2021 však umí na kurtu rozbalit nejen tenisovou show.

Ve Flushing Meadows prohrál 3:6, 5:7, 7:6, 6:0, 4:6 s Benjaminem Bonzim. Francouz při mečbolu ve třetím setu netrefil první podání, dostal však nový servis, protože hru vyrušil fotograf. To Rusa naštvalo natolik, že se začal hádat s rozhodčím a vyprovokoval i diváky. Za to dostal pokutu 30 tisíc dolarů, dalších 12 500 za tradiční rozbití rakety.

„Říkáme tomu ‚veřejné zhroucení‘. Myslím, že potřebuje odbornou pomoc,“ uvedl na sociálních sítích legendární Boris Becker.

Pomoc Medveděvovi nabídl jeho kamarád Andrej Rubljov, jenž sám má za sebou několik podobných výbuchů. „Nevím, jestli chce něco měnit a potřebuje pomoc. Má mě a spoustu dalších přátel a rodinu, kteří mu pomohou,“ citoval kmotra dvou Medveděvových dětí server Daily Mail.

Od Medveděva to byla frustrace ze špatných letošních výkonů na grandslamech. Potřetí za sebou vypadl už v prvním kole, na Australian Open došel do druhého kola, avšak i tam ztropil ostudu, za kterou musel odevzdat víc než polovinu peněz vydělaných na prize money. Pořadatelé mu vyčíslili pokutu ve výši 76 tisíc dolarů (1,9 milionu korun). V prvním kole rozbil kameru na síti.

„Byla velmi pevná, protože moje raketa to ničení nevydržela a kamera ano. Překvapilo mě to. Pokuta bývá za rozbití rakety. Ta kamera asi bude něco stát, ale nemyslím si, že GoPro je nějak drahá,“ snažil se Medveděv odlehčit další výbuch.

Ve druhém kole zase během utkání nadával, hodil raketou a po vypadnutí nepřišel ani na tiskovou konferenci.

Současnost je však pro Medveděva pozitivní. Hraje ve skvělé formě, potřetí v řadě uhrál semifinále turnaje a zaznamenal třísté vítězství na tvrdém povrchu od roku 2018, což je nejvíce na Tour.

Tenisté v psychicky brutálním sportu, který nezná remízy, jsou pod tlakem obhajování bodů. Hraje se do posledního míčku. Do toho čelí náročnému programu, každý týden jsou jinde, bez rodiny, bez přátel. Mentální koučové nebo sportovní psychologové jsou už běžnou součástí jejich týmu. Ostatně Menšík s nimi spolupracuje už od dvanácti let. Rubljovovi pomohla rozprava i s někdejším bouřlivákem Maratem Safinem.

„Pomohl mi pochopit hodně věcí a pak jsem začal pracovat s psychologem. Naučil jsem se hodně o sobě. A i když ještě nejsem tam, kde bych chtěl být – v šťastném rozpoložení –, už necítím tu šílenou úzkost a stres z toho, že nevím, co si počít se životem,“ popsal.

Psycholog Šafář doporučuje před frustrací neutíkat. „Je to otázka hranice a kontextu. Emoce jsou v tenise nahoru-dolů velmi intenzivní, jste pod drobnohledem, je na vás vidět každé mrknutí oka. Abyste se nedostal do stavu, když už přímo porušujete pravidla, anebo na sebe poutáte pozornost, že to emočně nezvládáte, tak je potřeba z papiňáku postupně odpouštět, když se vám něco nepodaří,“ říká.

Dodává, že když se to tenista naučí, nedostane se do momentu, kdy se ventil zasekne, emoce se v něm kumulují, a pak stačí nenápadný impuls, aby vyletěly ven. „Všem v okolí připadá dění normální a diví se, jak na něj mohl zareagovat jako kretén. To je ale důsledek celé frustrace, která narůstá v průběhu zápasu, a ten hráče nedokáže emoce v tu chvíli zpracovat,“ pokračuje Šafář.

Třeba jako další vyhlášený rapl Alexander Bublik před dvěma roky na turnaji v Montpellier. I Josefusovi ještě dnes naskočí, jak Kazach v tiebreaku třetího setu v bitvě s domácím Grégoirem Barrerem zlomil tři rakety během několika vteřin. Na místě, kde rok předtím slavil první titul na okruhu, si najednou nevěděl rady s porážkou v prvním kole.

Papiňák bouchl za stavu 0-5 v tiebreaku. Po třetí dvojchybě. Polehčující okolnost? Sotva, ač frustraci můžete lidsky rozumět.

Nejprve naprosto zničil raketu, se kterou hrál, a následně u lavičky zdemoloval další dvě ze své tašky. Od rozhodčího dostal za své chování varování.

Na zvládání negativních emocí pomáhají i dechová cvičení, ale v tu chvíli si Bublik na žádné nevzpomněl.

„Jste naštvaný, ale když to dokážete zpracovat, než jdete na podání nebo return, tak to není žádná nevýhoda, naopak je to dobrá práce s emocemi,“ podotýká Šafář. „Mám rád, neřekl bych nerváky, ale autentické hráče, na kterých je radost a smutek vidět. Průšvih je, když je to v takové intenzitě, že to kazí hru, nebo vás to od ní odvádí. A nemám rád, když je to emoce vypuštěná na soupeře. To se mi nelíbí. Snažíme se hledat způsob, abyste byl fér vůči sobě a svému okolí.“

Někteří nerváci totiž svou zlobu úmyslně otočí na soupeře s cílem jej rozhodit. „Bývá to součástí taktiky, lidi jsou různí v tomto, ale není to způsob, jakému bych fandil,“ dodává Šafář.

Zřejmě nejvíc za hranu šel australský nervák Nick Kyrgios v Montrealu v utkání proti Stanu Wawrinkovi před deseti lety. „Kokkinakis spal s tvojí přítelkyní,“ prohodil k soupeři.

Na mysli měl dalšího australského tenistu Thanasiho Kokkinakise. „Promiň, kámo, ale musel jsem ti to říct.“

Wawrinka se tehdy rozešel s manželkou, se kterou má pětiletou dceru, a za jeho novou přítelkyni byla označována Donna Vekičová. Chorvatská tenistka hrála s Kokkinakisem smíšenou čtyřhru…

„Zkušenější hráči občas dokážou energii emocí využít ve svůj prospěch nebo tím lehce narušit rytmus soupeře, ale to už vyžaduje velkou sebekontrolu,“ podotýká trenér Josefus. „Emoce ke sportu patří. Krátká reakce může někdy pomoci uvolnit napětí a znovu se soustředit, ale pokud hráč ztratí kontrolu, většinou tím uškodí hlavně sám sobě.“

Jenže si nemůže pomoct. Pak přicházejí omluvy a tučné pokuty. Kyrgiose tehdy nevyžádané informace přišly na deset tisíc dolarů. Nejspíš i mentální nastavení jej však stálo lepší kariéru. Talent měl. Finalista Wimbledonu z roku 2022 se propadl na 661. místo na žebříčku, má operovaná obě kolena a kvůli zdravotním patáliím plánuje ve třiceti své odcházení.

Dá se ovšem očekávat, že o něm ještě uslyšíme.