Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Andrej Babiš to teď bez ironie nemá lehké. Skládat vládu, jejímž hlavním cílem je zajištění jeho aspoň dočasné beztrestnosti v kauze Čapího hnízda, s cyniky z SPD a natěšenými Motoristy je objektivně možná nejtěžší politický úkol, jaký před ním kdy stál.
Pokud ho chce samozřejmě splnit. A pokud ano – případně to aspoň ještě chvíli předstírat –, je pro politika jeho formátu nedůstojné, jestli už zase hraje tu roli zakřiknutého a v podstatě bezmocného pozorovatele dění, který toho až tak moc nezmůže.
Zvláštní: Muž, který si svou autoritu postavil na roli nesmlouvavého šéfa vyžívajícího se v mikromanagementu, napravujícího jedním telefonátem nedostatky léků v nemocnicích a zhasínajícího i světla na toaletách Úřadu vlády, během minuty přepne do polohy „s tím já bohužel nic nenadělám, ale zkuste třeba psát Macinkovi, jestli mi nechce poslat do vlády někoho jiného než Turka“.
I tohohle Babiše, politika nepříliš zmužilého, samozřejmě známe z jeho prvního premiérského období. Třeba v létě 2019 chtěli sociální demokraté vyměnit svého ministra kultury (a dnešního nového europoslance za Přísahu) Antonína Staňka za Michala Šmardu. Proti se postavil prezident Miloš Zeman. Babiš, který dokola opakuje, jak se vláda musí především opravdu řídit, nakonec vzkázal svým koaličním spojencům, ať si to se Zemanem vyřeší sami. Šmarda pak z nominace sám vycouval a na Staňkovo místo usedl Lubomír Zaorálek.
Andrej Babiš se to teď možná stydí sám říct, tak mu pomozme: Je kousek od toho, aby se znova stal nejmocnějším mužem v zemi, premiérem. A ten také odpovídá za celou svou ministerskou sestavu. Nejen za ty dámy a pány z vlastní strany, co se s nimi fotil na billboardech, ale i za příštího ministra zahraničí z Motoristů nebo ministra obrany z SPD. A to nebude žádný „nadstranický odborník“, ale člověk reprezentující ideovou linii Okamurova spolku: Tedy ať už Ukrajina zdechne a Česko pokud možno co nejdřív vystoupí z NATO.
Babiš zjevně Turka ve vládě nechce a má samozřejmě pravdu – tohle přerostlé dítě se ministrem zahraničí nikdy stát nemůže. Šéf ANO teď dává Motoristům prostor z celé téhle zatracené nepříjemnosti důstojně vycouvat, taky chápeme. A samozřejmě sedí i to, že času je stále dost, což by ovšem mohl vysvětlit některým svým přívržencům, kteří už týden na sítích varují, že jistě existuje nějaký ďábelský plán prezidenta Petra Pavla, jenž chce zabránit předání moci. Jakkoliv hlava státu postupuje zatím v povolebních jednáních maximálně racionálně, rozumně a kupodivu – ještě ani nepřepsala ústavu.
Ve včerejším ranním hlášení Andreje Babiše stojí za pozornost hned jeho začátek, v němž se předseda pustil do zdánlivě nelogického připomínání, jak vlastně dopadly před deseti dny volby: „Chtěl jsem vám říct, že potenciální koalice hnutí ANO, SPD a Motoristů získala ve volbách 2 758 719 hlasů.“ Ano, díky, to je jistě pravda, je z toho 108 mandátů, pohodlná většina, proč to máme znova řešit? Popírá to snad někdo?
Ne, ale mohl by! Možná proto se na sítích úplnou náhodou začínají šířit rozhořčená stanoviska, jako třeba to z klávesnice Róberta Masaroviče, zastupitele Havířova i Moravskoslezského kraje za ANO a donedávna taky ředitele městské firmy Pražská strojírna, v jejímž čele skončil poté, co jej policie obvinila z machinací při pronájmu městských bytů. „Ti, co mají plné tlamy demokracie dělali vše proto, aby ve volbách neuspěli politické strany, které jim nekonvenují. Nyní po volbách dělají vše proto, a neštítí se ničeho, aby politické strany, které uspěli ve volbách, dosáhli na faktickou moc. Normálně se tomu kdysi říkalo pokus o státní převrat,“ rozjel se pan Masarovič na síti X.
Nechme stranou hysterický slovník i hrubé chyby a přeložme obsah. Názor, že všichni voliči Filipa Turka věděli, koho volí, a že jim to přinejmenším nevadilo, nebo dokonce možná imponovalo, takže náš závodník s promazaným facebookem má taky právo zasednout ve vládě, je v zásadě pravdivý, až na to, že jen z půlky. Filipa Turka nikdo ze Sněmovny nevyhání, může tady hájit zájmy svých voličů, jak jen umí.
Jestli se stane i ministrem, záleží teď jen a výhradně na Andreji Babišovi. Na tom, jestli jeho nominaci od Motoristů přijme, jestli ji jako oficiální návrh odnese prezidentovi a jestli v případě, že se Petr Pavel sekne jako Miloš Zeman kdysi v roce 2019, bude za svého člověka bojovat, třeba i kompetenční žalobou u Ústavního soudu. Což se netýká jen Turka, ale kteréhokoliv jiného adepta jeho budoucí sestavy.
Nikdo jiný to za něj neudělá ani nerozhodne. Jeho „potenciální koalice“ přece dostala 2 758 719 hlasů, 108 mandátů, a tím i právo vládnout. Pokud Babiš couvne a bude hledat jiné cesty, bude to znova jen a jen na něm. Přijde mi užitečné říct si to pro jistotu takhle srozumitelně dopředu.
