Článek
Na kauze extrémních výroků čestného předsedy Motoristů Filipa Turka se dá příkladně ukázat, jak užitečná je politická korektnost. Není to nic slabošského a pokryteckého, je to jakési mezinárodně srozumitelné esperanto, kterým je možné diskutovat ve veřejném prostoru, aniž by se debata zvrhla do bezbřehé ideologické nenávisti. Kdo to neumí, nemá ve veřejném prostoru co pohledávat. A už vůbec ne jako šéfdiplomat Česka.
Nominant na post ministra zahraničí sice rozporuje některá svá údajná starší rasistická a extrémistická vyjádření, nicméně o tom, že masakr na Novém Zélandu považuje za „úklid“ a studenti podle něj patří „do pece“, o tom nemůže být sporu.
Je tím příběh (možná) bývalého budoucího ministra zahraničí u konce? Ani omylem. Andrej Babiš zvolil vyčkávací taktiku a předřadil debatu o programu rodící se vlády debatě o personáliích. Poskytuje tak Motoristům čas vycouvat z Turkovy nominace. Zároveň si dává dobrý pozor, aby nepřišel o většinu 108 hlasů, kterou ANO a SPD bez Motoristů nedá dohromady. To by se ocitl zpět v roce 2021.
Vyčkávací taktika je ale i na straně oponentů vznikající vlády. Strany současné vládní koalice se shodují na kolektivním přesunu do opozice a jen se předhánějí v kritice, co vše je na vznikajícím kabinetu nepřijatelné.
Pokud tedy Babiš neudělá nic, co by ho připravilo definitivně o 13 hlasů motoristických poslanců, a zároveň nikdo ze současné koalice nezačne vyjednávat se svým arcinepřítelem Babišem, pak se veškeré naděje na slušnou ministerskou sestavu mohou upínat už jen k Hradu. Jsou to ale naděje plané. A mnohdy také přímo neústavní.
Prezident již hraje své maximum
Petr Pavel by si už nyní zasloužil ocenění. Andrej Babiš chtěl v neuvěřitelném kvapíku seskládat novou vládu. Ta ale kromě shody na tom, že předsedy dvou ze tří spolupracujících stran nová Sněmovna nevydá k trestnímu stíhání, neměla dohodnutého vůbec nic. Dobře, že do toho prezident minulý čtvrtek rázně vstoupil, pozval si Babiše na Hrad a fakticky tak zabránil pátečnímu oznámení sestavy nové vlády.
V komuniké vyhlásil, že požaduje pevné zakotvení v Evropské unii, nezpochybnitelnost členství v NATO a zachování institucí demokratického státu.
Mnozí si to vyložili tak, že prezident-generál se chystá k rozhodující bitvě o republiku (vždyť ještě na mnoha billboardech visí vypjatá hesla „Teď jde o Česko!“), a jali se mu posílat seznam svých objednávek. Někteří na něj apelují, že Babiš nesmí být premiér, protože dosud neřekl, jak by vyřešil svůj střet zájmů, o pravděpodobném odsuzujícím verdiktu v kauze Čapí hnízdo ani nemluvě.
Jiným vadil Filip Turek jako šéfdiplomat už před propuknutím posledního skandálu. Stovky vědců píší na Hrad, ať prezident nejmenuje šéfa Motoristů Petra Macinku ministrem životního prostředí. Nepřijatelné je i obsazení postu ministra obrany nominantem strany, která chce referendum o členství v NATO, tedy SPD. A to asi ještě ani není finální seznam všech nepřijatelných možných ministrů.
Jaká je tedy představa odpůrců vznikajícího kabinetu o roli Petra Pavla v této obtížné situaci? Že si navlékne svou generálskou uniformu a Babišovi rozkazem zavetuje polovinu ministrů včetně premiéra? Pokud by se tak stalo, nežijeme v ústavní demokracii a Pavel by tu uniformu už ani nemusel sundávat.
Naštěstí hradní tým dobře ví, co má hrát: maximálně se snažit ovlivnit Babiše předtím, než přinese seznam designovaných ministrů na Hrad. Pak se toho dá dělat už jen málo. Jistě, máme v historii polistopadových hlav státu spoustu příkladů, kdy prezidenti překračovali - s dobrými či horšími úmysly - hranice ústavnosti. Ale Pavel je sympatický tím, že on takový být nechce.
„Konzultace neavizují“
Pokud by Babiš zjistil, že se odpor veřejnosti vůči Turkovi během následujících týdnů utišil a přinesl by na Hrad původní plán vlády s motoristickými výtečníky a postem obrany pro nominanta SPD, pak by Pavel možná zvládl zabránit jedné katastrofě a hrozbou zdržování by dosáhl výměny vybrané figury. Ale rozhodně ne všech.
Když se znovu podíváme do zmíněného čtvrtečního komuniké Hradu, najdeme tam i jednu skrytou kritiku: „Andrej Babiš deklaruje zájem dál vyjednávat se stranami SPD a Motoristé sobě. Další strany zastoupené ve Sněmovně zájem účastnit se rozhovorů nebo konzultací neavizují.“ V překladu: opravdu vy v KDU-ČSL, STAN či Pirátech nerozehrajete s Babišem alespoň oťukávací kolečko, aby Motoristé a SPD nemohli tak moc navyšovat svou cenu a trochu jste mi neulehčili práci?
Odpověď prezident asi zná. Je na to sám. Středové strany tak moc vsadily v kampani na „Antibabiše“, že se k němu nemohou ani za nic nyní přiblížit a budou jen bezmocně přihlížet, jak fašisté a rasisté přebírají ministerské posty. Je to jistě legitimní taktika a má logiku: čím více shoří renomé Česka, tím rychleji se nyní odcházející koaliční strany v opozici zmátoří.
Ale prosím, odpusťme si cestou do chaosu ten mezikrok, kdy – jako již tolikrát v české minulosti – vzbuzujeme v lidech přehnané očekávání v prezidentovi, aniž bychom mu jakkoliv pomohli v jeho těžké úloze.
