Článek
Sestavování nové vlády v režii Andreje Babiše nabralo nečekaný směr. Hlavní figurou teď není šéf z Průhonic, ale Filip Turek. A rozdělení křesel, oznámené v pátek večer, vzápětí přebila otázka, jestli se Motoristé sobě vůbec ve vládě objeví. A jestli je to představitelné, když za svou motoristickou ikonou stojí od A do Z.
Některé správné odpovědi jsou jednoduché. Filip Turek nepatří ani na Ministerstvo zahraničí, ani do vlády. Už formátem své osobnosti, ilustrovaným staršími úlety typu vztyčené pravice nebo ofenzivním jazykem na sociálních sítích.
Pokud se potvrdí, že odporné komentáře na facebooku z let 2009 až 2021, které byly později smazané a na které teď upozornil Deník N, jsou autentické, nepatří Filip Turek ani ke stolu ve slušné společnosti.
Vysvětlení v duchu „nepamatuji se“, „v minulosti naplácal spoustu blbostí“ nebo „svérázný smysl pro černý humor“, která Turek a Motoristé nabízeli dřív, by tentokrát vůbec nepřicházela v úvahu. Nejde o žádný „úlet“, ale o celý myšlenkový svět člověka, který hraje roli v povolebním rozdělování moci.
Filip Turek pravost komentářů popírá. Už nereaguje slovy, že „asi hraje určitou roli nízký věk a nějaká nadsázka“, jako když ho Jana Bobošíková vloni ve studiu konfrontovala s facebookovým příspěvkem „Petr Kellner do plynu!“ z roku 2014. Tehdy Turkovi bylo 29 let, mimochodem.
Z pohledu trestního práva jsou příspěvky pravděpodobně promlčené. Ale posílat kohokoli verbálně do plynu politika bezpečně diskvalifikuje i po letech. A to i pro méně exponované funkce, než je ministr zahraničních věcí. Ten reprezentuje stát, podle Ústavy „založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana“. Můžeme dát ruku do ohně, že to jde dohromady s Filipem Turkem jako důležitým veřejným činitelem? Jsou potřeba ještě nějaké jiné otázky?
Turkovy aféry kompromitují nejen jeho, ale také stranu, která si ho vloni zvolila čestným prezidentem. Motoristé sobě sice nezodpovídají za to, co se objevilo na jeho facebooku před patnácti lety. Ale zodpovídají za svůj úsudek. A ten zní, že právě Filip Turek je nejzasloužilejším protagonistou jejich zatím krátké politické historie. Se vším, čím se vlastním přičiněním zapisuje do veřejného povědomí.
Předáci Motoristů za Turkem stojí i v aféře facebookových komentářů. Tvrdí, že jde o pokus o diskreditaci. Trvají na tom, že do vlády nominují své zvolené poslance. Andrej Babiš se teď musí rozhodnout, jestli by to pro jeho čerstvě vznikající vládu byla únosná zátěž – a o zátěž jde v každém případě.
S politiky Motoristů v ministerských křeslech by Babiš přebíral politickou spoluodpovědnost za aféry Motoristů nebo za eventuální další kostlivce v jejich garážích.
Nemluvě o Babišově případné státotvorné úvaze, jak by angažmá Motoristů mohlo prospět mezinárodní pověsti kabinetu a důvěře ve vládu vůbec.
Avizovaným mocenským cílem Andreje Babiše je jednobarevná vláda ANO. Politici Motoristů mu to komplikují, proto kul železo a navrhl jim, aby kvůli Turkovi také poslali do vlády odborníky. Pokud to Motoristé odmítnou, může se rychlá páteční dohoda o rozdělení křesel rychle stát kusem papíru.
Babiš by to snadno zdůvodnil tím, že se kvůli Turkovi, za kterým Motoristé stojí jako jeden muž, obával o kredit a stabilitu vlády. Kromě toho asi nejásá při představě, že si Motoristé v jeho vládě a SPD vzpomenou na to, jak si před eurovolbami šli po krku.
Když budou Motoristé trvat na svém a na páteční dohodě o křeslech, bude Babiš buď muset přijmout Petra Macinku nebo Filipa Turka ve vládě, anebo hledat k vládní většině a parlamentní většině pro svou imunitu nějaký jiný klíč.
