Odplata za odvetu. Rusko a Ukrajina si navzájem lámou páteř ekonomiky

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Po více než třech letech rusko-ukrajinské války by se mohlo zdát, že obě strany se nedokážou příliš překvapit. Ovšem to ani zdaleka neplatí, a to jak na zemi, kde stále pokračují inovace taktické i technické, tak i ve válce vzdušné.

Ukrajina, vyzbrojená novou generací vlastních bezpilotních letounů a zřejmě i raket, soustředěně útočí na srdce ruské ekonomiky: ropné rafinérie. Cílem je zasáhnout nejen ruskou státní kasu, ale poprvé citelně i běžný život obyčejných Rusů.

Rusko odpovídá vlastní (ovšem do značné míry nejspíše dlouho plánovanou) kampaní, jejímž cílem je opět ukrajinská energetická soustava. Nově však údery míří se strategickým zaměřením na elektrárny či rozvodny, ale i na ukrajinskou produkci zemního plynu, klíčového pro vytápění domácností.

Po více než třech letech války a vzájemných adaptací dokážou obě strany i přes posílenou obranu způsobit citelné škody. Nadcházející zima tak nebude další zkouškou odolnosti ukrajinských měst, ale může se stát i první vážnou prověrkou trpělivosti ruské veřejnosti.

Ukrajinská vzdušná kampaň proti ruskému týlu dosáhla v roce 2025 bezprecedentní intenzity. Nejde již o sporadické údery s cílem ukázat „co všechno jsme schopni zasáhnout“, ale o systematickou snahu poškodit důležitý segment ruského hospodářství.

O rozsahu kampaně svědčí nepřímo i hlášení ruského ministerstva obrany. Ačkoliv jsou údaje o úspěšnosti ruské obrany notoricky nespolehlivé (škody se obvykle vydávají za důsledky „pádu trosek“), statistiky ruského ministerstva obrany (shromážděné v databázi Johna Felixe) ukazují rekordní počty hlášených sestřelů. To naznačuje především obrovský nárůst počtu nasazených prostředků ze strany Ukrajiny.

Tato ofenzíva je postavena na mohutných investicích Kyjeva do domácího zbrojního průmyslu. Ukrajina nyní nasazuje celé spektrum nových zbraní s dlouhým dosahem vyvinutých a vyrobených doma.

Páteří těchto útoků je podle dostupných informací dron Fire Point FP-1. Jde o stroj s udávaným doletem až 1 500 kilometrů schopný nést relativně menší nálož (60-120 kg). Jeho klíčovou výhodou má být poměrně nízká cena odhadovaná na 55 tisíc dolarů (necelých 1,2 milionu korun) a především software, který se ukázal být odolný vůči intenzivnímu ruskému elektronickému boji.

List The Economist s odvoláním na své zdroje uvedl, že se jich údajně vyrábí více než 100 denně, toto číslo ovšem zároveň jiní analytici zpochybňují. Známý ukrajinský analytik vystupující pod přezdívkou Tatarigami upozornil, že by to znamenalo roční produkci přes 36 tisíc dronů s dlouhým doletem, což v tuto chvíli nepovažuje za pravděpodobné.

Ukrajina ovšem používá i těžší a dražší dron Ljutyj s doletem 2 000 kilometrů a systémem strojového vidění pro přesné navedení na cíl. Objevují se také zprávy o nasazení stroje FP-5 „Flamingo“. To už je jiná kategorie zbraně. Mělo by jít o řízenou střelu s plochou dráhou letu, která se pohybuje jen 50 metrů nad zemí. Její dolet přesahuje 3 000 kilometrů a nese masivní bojovou hlavici o váze 1 150 kilogramů. K její výrobě se mají využívat repasované proudové motory ze sovětské éry. Odhadovaná cena půl milionu dolarů je stále jen zlomkem ceny například známé americké střely Tomahawk.

Cíle této nové flotily jsou jasně definované: ropné rafinérie. Nejde o plošné údery, ale o cílené útoky na infrastrukturu, která je pro ruský stát klíčová. Podle analýzy společnosti Argus Media, která se zabývá sledováním trhů s energiemi, zasáhla Ukrajina zhruba do poloviny října nejméně 16 z 38 hlavních ruských rafinérií. Některá z těchto zařízení byla přitom terčem útoků opakovaně, a to až třikrát.

Údery navíc často míří na technologicky nejsložitější a z pohledu západních sankcí nejobtížněji nahraditelné části provozu. Příkladem mohou být takzvané krakovací jednotky, které jsou nezbytné pro přeměnu surové ropy na hodnotnější produkty, jako je benzin nebo letecké palivo.

Strategie Kyjeva tak míří na Achillovu patu ruského energetického sektoru. Tou není samotná surová ropa, ale její finální zpracování. Export samotné surové ropy může v důsledku útoků dokonce mírně růst, protože se jí méně zpracuje doma. Pro Kreml je však tento export mnohem méně ziskový. Prodej rafinovaných produktů, jako je nafta a benzin, přináší státní kase podstatně vyšší marže.

Přesný rozsah škod je logicky obtížné ověřit. Informace jsou z ruské strany tajné a situace se navíc neustále mění v důsledku probíhajících oprav. Již na konci srpna agentura Reuters odhadovala, že bylo dočasně odstaveno přibližně 17 % ruské rafinérské kapacity. Aktuálnější, i když nepotvrzené zprávy naznačují, že mohlo být zasaženo téměř 40 % celkové kapacity, přičemž v kterýkoliv daný okamžik může být mimo provoz přibližně 20 % provozů.

Ruská vláda byla nucena reagovat, aby stabilizovala domácí trh. Oznámila částečný zákaz exportu motorové nafty a prodloužila již existující zákaz vývozu benzinu. I přes tato opatření se dopad začal projevovat v běžném životě. V ruských regionech, od Vladivostoku na dálném východě až po Volhu poblíž Moskvy, se na sociálních sítích objevovaly záběry dlouhých front u čerpacích stanic. Některé lokální úřady zavedly prodej paliva na příděl; například na okupovaném Krymu byl nákup údajně omezen na 30 litrů na motoristu.

Obrana proti systematickým ukrajinským úderům je složitá. Počet potenciálních cílů je obrovský a jsou rozptýleny na gigantické ploše. Ruské rafinérie se snažily zavést ochranné sítě a podobná opatření, ale o jejich účinnosti nevíme nic. Ale jelikož se nezdá, že by byly zaváděny ve větším měřítku, takže nejspíše nebude nijak závratná. Ruská protivzdušná obrana je navíc po více než třech letech války opotřebovaná a její kapacity jsou nebezpečně napnuté mezi ochranou fronty a strategických cílů v týlu.

Ukrajina při útocích sází na přehlcení obrany. Její drony létají relativně pomalu a nenesou velké nálože. I pokud je drtivá většina z nich skutečně zničena – jak tvrdí některé neoficiální zdroje z ukrajinského prostředí, podle nichž se skrz hustou ruskou obranu dostanou jen 2 až 3 procenta útočících strojů –, při masovém nasazení stovek dronů to k zasažení několika cílů stačí.

Ruská odpověď je stejně systematická, ovšem míří na jiné cíle. Aktuálním příkladem je útok z 21. října na energetickou infrastrukturu v Černihivské oblasti. Statisíce lidí se ocitly bez elektřiny a částečně i bez vody, přičemž opravy komplikují přetrvávající hrozby dalších náletů.

Nejde přitom o pouhé opakování kampaní z předchozích let, především pak z období 2022–2023 (zima 2024-2025 byla z tohoto hlediska relativně „klidná“). Rusko podle všeho změnilo taktiku z tehdejších „kobercových náletů“ na metodické „postupné opotřebovávání“, vyjádřily zdroje pro list Ukrajinska Pravda. V praxi to podle ukrajinských expertů citovaných serverem vypadá následovně: V první fázi se Rusko zaměří na jednotlivé regiony, typicky ty blízko fronty jako Sumy, Černihiv nebo Charkov. Cílem je metodicky zničit kompletní energetický systém v dané oblasti: od lokální výroby přes přenosové stanice (Ukrenergo) až po místní distribuci.

Změnila se i samotná podoba úderů. Místo jedné masivní vlny Rusové nyní útočí v sériích – posílají několik dronů každou hodinu, což vyčerpává protivzdušnou obranu a komplikuje opravy. Poté, co je cíl „změkčen“ drony, přichází finální úder - často za použití balistických raket - na klíčové výrobní kapacity, jako jsou tepelné či vodní elektrárny.

Konečným cílem zůstává destabilizace systému a vyvolání kaskádového selhání, tedy blackoutu. Rusové se podle tohoto scénáře snaží rozdělit ukrajinskou síť na dvě části: deficitní východ a přebytkový západ. Následnými údery na západní elektrárny a rozvodny u jaderných elektráren by mohli vyvolat celostátní kolaps.

Útoky také nemíří už jen na distribuci a výrobu elektřiny, ale nově masivně i na produkci zemního plynu. Série úderů na začátku října, zejména kolem 3. října, byla v tomto ohledu zřejmě pro Ukrajinu velmi bolestivá. Podle informací ukrajinských představitelů pro západní partnery vyřadily útoky na zařízení v Charkovské a Poltavské oblasti téměř 60 procent ukrajinské domácí produkce plynu (tvrdí zdroje Financial Times i Bloombergu).

Plyn je přitom pro Ukrajinu životně důležitý, protože drtivá většina domácností na něm závisí při vytápění. Sergij Koreckyj, šéf státní společnosti Naftogaz, potvrdil pro Financial Times, že rozdíl oproti minulým letům je ve frekvenci a rozsahu útoků – stovky dronů a desítky raket téměř každou noc. Cílem protivníka je podle něj „zlomit našeho ducha“.

Ekonomický dopad je okamžitý. Ukrajina, která byla před invazí v produkci plynu téměř soběstačná, bude muset podle odhadů do konce března nouzově importovat přibližně 4,4 miliardy kubických metrů plynu. Náklady se odhadují na 1,9 až 2,2 miliardy dolarů. K tomu je třeba připočítat stovky milionů eur na nouzové opravy poškozených zařízení.

Dopad na obyvatele bude tvrdý. Kyjev i Oděsa již zažily masivní výpadky elektřiny. Zdroje z ukrajinských státních energetických firem, citované serverem Ukrajinska Pravda, varují před scénářem „4×2“ – tedy čtyři hodiny bez elektřiny a jen dvě hodiny s ní.

Ukrajinská obrana má přitom podobné problémy jako ruská. Prvním je kvantita. Jak přiznal šéf soukromé energetické společnosti DTEK Maxim Timčenko, pokud Rusko pošle na jeden cíl 50 až 100 dronů a raket, je velmi obtížné jej ochránit. Podle něj jsou navíc ruské drony „přesnější a rozhodně používají AI“ (tj. nějakou formu „strojového vidění“, která jim umožňuje vybrat nějaké citlivé místo v cílovém prostoru).

Druhý problém je systematičtější: Ukrajina zřejmě poněkud zaspala při budování fyzické ochrany klíčových rozvoden. Podle tvrzení serveru Ukrajinska Pravda se proces stal obětí politických bojů a byrokracie. Tým bývalého ministra pro infrastrukturu Oleksandra Kubrakova a Státní agentury pro obnovu prosazoval robustní, armádou navržený tříúrovňový systém ochrany, včetně drahých železobetonových sarkofágů. To se však údajně nelíbilo vládě premiéra Denyse Šmyhala a tehdejšímu vedení státního provozovatele sítě Ukrenergo, protože tato varianta byla dvakrát až třikrát dražší než jejich řešení.

Otázkou je, zda nešlo o úspory na nesprávném místě. Zatímco dražší kryt postavený agenturou v Nižynu údajně vydržel opakované zásahy dronů bez přerušení provozu, levnější stanice postavená podle návrhu Ukrenergo v Kirovohradské oblasti po dvou zásazích zcela shořela, tvrdí zdroje ukrajinského média.

Po politických turbulencích a odvolání Kubrakova i šéfa Ukrenergo Kudryckého se práce na „zodolněních“ prakticky zastavily. Přestože byla většina ochranných staveb v únoru 2025 hlášena jako téměř hotová (85–90 %), k říjnu stále nejsou dokončeny. Zdroje z prezidentské kanceláře popsaly serveru Ukrajinska Pravda atmosféru frustrace, kdy se prezident Zelenskyj na poradách marně snaží zjistit, kdo nese za co zodpovědnost, zatímco si ji úředníci navzájem přehazují.

Letošní rok je tak prvním, v němž už obě strany konfliktu prokázaly schopnost vést sofistikovanou a bolestivou strategickou kampaň v týlu protivníka. V ukrajinském případě jde o „premiéru“, Rusko ovšem prokázalo, že se v této disciplíně zlepšuje (a to jak v kvantitě a kvalitě zbraní, tak i v plánování).

Nejde o rozhodující úder. Ukrajinské útoky nezastaví ruskou armádu, které bude palivo dodáno prioritně. Způsobují však Rusku vážné ekonomické ztráty – nutnost drahých oprav a především ztrátu vysokých marží z exportu finálních produktů. Poprvé od začátku invaze tak přenášejí hmatatelné dopady války na běžné Rusy čekající ve frontách u pump.

Ruské útoky také frontu neposunou. Ovšem způsobují Ukrajině obrovské ekonomické škody v řádu miliard dolarů, které musí nakonec sanovat Západ. A především připravují civilnímu obyvatelstvu další brutální zimu, čímž Moskva znovu testuje morálku a odolnost společnosti napadené země.

Jsme svědky přímého souboje dvou strategií: ukrajinského ekonomického „škrcení“ proti ruskému pokusu o „zmrazení“ a demoralizaci. Obě země přitom zjevně mají rezervy a možnosti, jak v této opotřebovávací válce pokračovat a dále ji eskalovat. Letošní zima tak bude v zatím rekordní míře válkou nejen vojáků, ale také energetiků, techniků, opravářů a koneckonců i samotných „konzumentů“.