Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
/Od spolupracovníka v Moskvě/
Člověka, který nebyl v Moskvě několik let, musí jedna velká změna praštit do očí hned při první cestě metrem. Slovansky vypadajících tváří je kolem velmi málo. Většinu cestujících totiž tvoří rodáci z Kavkazu a přistěhovalci ze střední Asie i Dálného východu.
Není divu. Podle statistik za tři a půl roku války opustil Rusko skoro milion obyvatel. Někdo se odstěhoval do Evropy, jiní jeli ještě dál – do USA nebo Latinské Ameriky.
„Už teď můžeme tvrdit, že země zažívá druhou největší vlnu emigrace po socialistické revoluci roku 1917,“ říká známý sociolog Andrej Šarov, jenž sám dnes bydlí v Berlíně.
„Vesměs jde o lidi v produktivním věku, kteří jsou opravdu aktivní. To oni zakládají firmy, vytvářejí nová pracovní místa a nesou hlavní daňovou zátěž. V jiných společnostech formují nejvíce ceněnou střední třídu, tady jsou exulanti,“ poznamenává Šarov.
.
Spolupracovník Seznam Zpráv odjel na několik týdnů do Moskvy. Nabídne jedinečný pohled na to, jak ruská agrese vůči Ukrajině proměnila život v ruské metropoli, podívá se, co se dá koupit v tamních obchodech a jaká propaganda cílí na Moskvany. Vzhledem k dění v současném Rusku redakce jeho jméno neuvádí.
Rusku dnes zoufale chybí pracovní síla. Proto Kreml vydal hned několik výnosů, které obyvatelům bývalých sovětských republik usnadňují získání občanství.
A nejen jim: v současnosti se do země může nastěhovat každý cizinec, jenž sdílí pohled na takzvaný „ruský svět“. Nepotřebuje znát dějiny, nemusí ovládat ani řeč. Stačí, když prokáže, že je na stejné ideologické vlně.
Když jsem po příletu do Moskvy čekal na pasovou kontrolu, seskupilo se za mnou několik Afričanů, kteří letěli stejnou linkou. Nechtěl jsem, aby stáli ve frontě zbytečně, a tak jsem je upozornil na nenápadnou cedulku, že tento přechod je určen jen pro občany Ruska a Běloruska.
Místo odpovědi se jeden ze spolucestujících zářivě usmál a zamával novou, ještě neotřepanou knížkou. Na červeném obalu byly zlatem vytištěny dvouhlavý orel a nápis „Россия“, tedy Rossija, Rusko.
Příval přistěhovalců je vidět i na moskevských ulicích, kde jezdí stále více aut s cizími poznávacími značkami. Nová nebo ošuntělá, drahá nebo z autobazaru. Na sousední ulici každý večer parkuje černé SUV z Kyrgyzstánu. Má tónovaná skla, poznávací značku 555 VIP a popisek v ruštině „Хвала Всевышнему“ (Chvála Nejvyššímu).
Chvála Nejvyššímu, stojí na registrační značce kyrgyzského vozu v Moskvě.
S takovou okázalostí se běžní Moskvané setkávali v bouřlivých devadesátých letech, kdy kriminálníci a novodobí zbohatlíci rádi dávali na odiv své peníze a moc. Později se způsoby v ruských městech přece jen změnily.
Starousedlíkům se takové chování moc nelíbí. Postarší sousedka Nina si při procházce kolem toho černého obra nejednou dokonce odplivne. Komentovat to ale nechce. Jen prohodí: „Co my s tím naděláme?!“ A odcupitá pryč.
Moskevský vozový park ale nezahrnuje jen nová auta.
Nynější fluktuace obyvatelstva viditelně ovlivňuje moskevské zvyky a vrací je do minulosti.
Najednou zase některým lidem nevadí parkovat na trávnících. Nebo nechávat auto na vozovce v místech, kam vede sjezd z chodníku. Ještě před pár lety to vyvolávalo pohoršení, protože překáželo v cestě maminkám s kočárky. Teď je to najednou znovu běžné.
Parky a aleje jsou zase plné lidí, kteří veřejně konzumují alkohol z lahví. V devadesátých letech běžná věc. Pracující šli domů, cestou ve stánku koupili pivo a popíjeli ho přímo při chůzi. Časem se ale kultura konzumace alkoholu v Moskvě změnila, ve všech čtvrtích se začaly otevírat restaurace, hospůdky a výčepy.
S válkou dobrých zvyků zase ubývá.
