Komentář: Vláda národního sobectví. Kam nás Babišův tým vlastně vede?

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Strany nastupující vládní koalice si v kampani získaly srdce a hlasy voličů příslibem většího utrácení. Slib, zdá se, hodlají dodržet. Čechy podle vládního prohlášení čeká idyla s nízkými daněmi a vysokými úlevami, kterou vláda nebude kazit předkládáním výpočtu, jak to celé zaplatit.

Před volbami ANO, SPD a Motoristé sobě slibovali také rozchod s dosavadní zahraničněpolitickou orientací země. Končící vládu Petra Fialy pasovali na válečné štváče kvůli vojenské podpoře Ukrajiny a avizovali neposlušnost závazkům Česka v EU a NATO. Ve veřejném prostoru se proto pravidelně objevovaly obavy, jestli zemi po volbách čeká „slovensko-maďarský scénář“ - otočka k Rusku a příklon k autoritářskému režimu.

Jak to dopadlo?

Dle předpokladu Česko nehodlá v příštích letech vystupovat z EU ani z NATO. Takovou možnost opakovaně vyloučil nejsilnější hráč nové vlády, hnutí ANO, a vládní program to černou na bílé potvrzuje.

Proponent odchodu z obou organizací, šéf SPD Tomio Okamura, musel kousnout do kyselého jablka, když se vláda zavazuje předložit návrh na celostátní referendum, jak SPD požadovala, členství v EU a NATO se ale výslovně nebude týkat.

Další věci tak jednoznačné nejsou. Před volbami strany budoucí koalice ostře napadaly muniční iniciativu a její konec měl symbolizovat nástup nové zahraničněpolitické éry. Sám Babiš kritizoval zisky zbrojařů v souvislosti s Ukrajinou ještě během vítězné volební noci.

V programovém prohlášení ale není o muniční iniciativě ani slovo. Brutální dobyvačná válka na Ukrajině, která představovala zásadní zlom pro bezpečnost naší části světa, ale i v globální politice, si vysloužila v 38stránkovém dokumentu jednu jedinou větu: „Budeme podporovat diplomatické kroky vedoucí k ukončení války na Ukrajině a eliminaci rizik války v Evropě.“ Text také vůbec nezmiňuje Rusko.

Lze to číst různě. Třeba tak, že Ukrajina a širší evropská bezpečnost jsou nastupující vládě lhostejné a nebudou do nich investovat. Napovídal by tomu fakt, že se vládní strany v textu nijak nevypořádaly se závazkem NATO navyšovat výdaje na obranu až na 5 % HDP.

Anebo to lze číst tak, že pokud se to ukáže jako výhodné pro zájmy Andreje Babiše, koalice bude pokračovat v muniční iniciativě a také zbrojit. Vládní prohlášení, pokud jej budeme brát vážně, nechává tuhle možnost otevřenou - ani jedno nevylučuje.

V kapitolách, kterými se nastupující koalice vztahuje k okolnímu světu, se to hemží prosazováním „českých národních zájmů“ před čímkoli jiným, ochranou „českých občanů“ a péčí o českou „suverenitu a svrchovanost“.

V kombinaci s ohlašovaným evropským vzdorem, ať jde o oznámený bojkot migračního paktu nebo Green Dealu, je jasné, že Babišova vláda si ve skutečnosti nevybírala mezi Západem nebo Východem. Od Západu se distancuje, to ano - koalice chce mimo jiné změnit Ústavu tak, aby zakotvila korunu jako jediné platidlo -, ale nedosazuje za něj Rusko, Čínu nebo třeba jen Visegrádskou čtyřku.

I V4 dokument zmiňuje vlažně, budoucí koalice ani neplánuje obnovit společná zasedání české a slovenské vlády, kterých se strany hlasitě dožadovaly v kampani. Babišova vláda sází především na nacionalismus; jejím programem je národní sobectví, bezohlednost a bohorovný nezájem o dění venku.

Není to překvapivé, a protože Česko není ostrov, je to i krátkozraké a hloupé. Všechno to ale slibovaly zúčastněné strany svým voličům.

Slovo Západ se nicméně do programového prohlášení také dostalo. Vyskytuje se tam přesně jednou, v kapitole zemědělství, kde se píše, že čeští farmáři nemají být vůči „kolegům na Západě“ znevýhodněni.

Oproti tomu spojení „neziskové organizace“ je v dokumentu hned ve čtyřech kapitolách. Na neziskovky si chtějí posvítit ministerstva financí, vnitra, bude se jimi zabývat resort školství a životního prostředí.

Nová vláda plánuje zřídit „veřejný registr všech dotací pro neziskové organizace“, které budou mít povinnost zveřejňovat v něm svoje výdaje z erárních zdrojů. Ty společnosti, které „vyvíjejí politickou činnost“ a mají peníze ze zahraničí, bude vláda nutit tento fakt „transparentně označovat“.

Ani tohle není překvapivé, také na neziskovky ANO, SPD a Motoristé dlouhodobě útočí. Označovat nevládní organizace financované ze zahraničí za „agenty“ cizích mocností chtěla už Orbánova vláda v Maďarsku; ustoupila od toho ale, protože se neshodla, koho všeho by se povinnost týkala.

Co by to mohlo znamenat v praxi? Šimon Pánek, ředitel známé humanitární organizace Člověk v tísni, Seznam Zprávám řekl, že v zásadě žádnou změnu. Člověk v tísni a další podle něj už dlouho zveřejňují svoje dotace.

Snaha došlápnout si na neziskovky je tak ze stejného ranku jako oznámení, že vláda zruší koncesionářské poplatky a převede veřejnoprávní média pod státní rozpočet, tedy blíž k politické kontrole. Babišova koalice se tu pouští do kulturních válek, boji proti domnělému ideologickému nepříteli, aby je mohla „vykázat“ svým voličům.

Nesledujeme nic exkluzivního. Nezávislé instituce, média a občanská společnost jsou pod tlakem v Trumpově Americe, Orbánově Maďarsku i na Ficově Slovensku. Výsledek říjnových voleb sem zařadil také Babišovo Česko a programové prohlášení nastupující vlády to „jen“ stvrdilo.

Je teď na všech zúčastněných, jak s tím naloží.