Expert: Mohli bychom být rádi, kdyby se vrátila Babišova první vláda

V programu nově vznikající vlády jsou logicky hlavně priority hnutí ANO. Jeden z nejúspěšnějších politických projektů historie Česka se ovšem v čase několikrát výrazně proměnil, politický nováček Andrej Babiš nejdříve „luxoval“ zklamané pravicové voliče, zejména ODS, poté se zaměřil na levici a z existence málem vymazal sociální demokracii. Jak se doba posunula, musel se i Babiš a jeho sliby přesunout více do extrému.

A je to znát i z plánů pravděpodobné nové vlády.

Česku by přitom podle ekonoma prospělo spíše programové prohlášení předchozí Babišovy vlády. „Tehdy byl Babiš ještě proevropský liberální reformista,“ říká v rozhovoru David Klimeš.

Vznikající vláda ANO+SPD+Motoristé připravila programové prohlášení, je možné na jeho základě už nyní říct, jak se reálně dotkne konkrétních lidí? Mám na mysli například nástupní platy pro učitele, různé slevy či příspěvky. Jak moc jde o reálné sliby a jak moc o deklarace, které v praxi lidé tolik nepocítí?

Navržené programové prohlášení vznikající vlády Andreje Babiše slibuje lidem v krátké době „výnosy“ a zamlčuje jim v delším období nevyhnutelné „náklady“. Jeden příklad: je dobře, že se vláda bude snažit snížit cenu elektřiny, ale pokud jen některé poplatky přenese od spotřebitelů na stát, tak v delším období tyto prostředky bude muset nevyhnutelně vybrat na vyšších daních. Stejně není jasné, z čeho zaplatit slíbené garantované nástupní platy ve veřejném sektoru či nejrůznější navýšení dávek.

Víme, kde na to chce nová vláda vzít, vyjma „šedé ekonomiky“, o které často mluví Andrej Babiš?

Z čeho by mohla vznikající vláda své drahé plány zaplatit? Z vyšších daní to prý nebude. Vláda jasně deklaruje, že nebude zvyšovat žádné daně, některé chce dokonce snížit. Zbývá tedy sázka na hospodářský růst, kdy z navýšení růstu o jeden procentní bod může státní kasa očekávat nějakých 30 miliard navíc. Dle ekonomů ale české hospodářství nedokáže růst více než nynějších něco málo pod tři procenta HDP. Tudy to tedy také nepůjde. Z většího důrazu na boj s šedou ekonomikou můžeme očekávat maximálně jednotky miliard navíc, více určitě ne.

Co tedy zbývá?

Zbývají tedy již tradiční rozpočtové schodky a navyšování státního dluhu, což není nic jiného než odložená vysoká daňová zátěž v budoucnu. A pokud se na Česko trhy naštvou, tak ve velmi blízkém budoucnu.

Které „dárky“ nové vlády jsou podle vás reálně dosažitelné a kterých bude naopak složité dosáhnout?

Paradoxně nejsnáze dosažitelný je pro novou vládu ten nejhorší a ekonomicky nejdražší slib. Zastropování věku pro odchod do důchodu na 65 letech zastaví dlouhodobé a dosud konsenzuální navyšování tohoto parametru v roce 2030, z čeho se nyní zcela zbytečně stalo velké politikum. To si ale drsně odskáčí až pobabišovské vlády ve 30. letech, kterým budou chybět vyšší desítky miliard ročně v penzijním systému. Babiše tento slib krátkodobě nic stát nebude. V nižších desítkách miliard ročně jsou pak sliby na snížení firemních daní či snížení cen energií pro domácnosti i firmy. V jednotkách miliard navíc jsou věci jako navýšení státní slevy na jízdném či různé sociální dávky.

Změny v důchodové reformě vlády Petra Fialy podle vás Česko pocítí až později. Co ale můžeme pocítit hned?

Jasně, dopad rušení parametrických změn v důchodech – ani tomu snad neříkejme reforma – budou jistě velmi drahé, ale jak jsem již zmínil až ve 30. letech. Co bude velmi drahé už nyní, je plán na zestátnění energetického kolosu ČEZ. Vznikající vláda deklaruje, že výkup minoritářů zaplatí sám ČEZ. To je dost finančně odvážné, ale i kdyby se to povedlo, znamená to automaticky na mnoho let konec štědrým dividendám pro stát. Letos to bylo asi 17 miliard. Pokud tedy vznikající vláda říká, že „akce ČEZ“ se státní kasy nijak nedotkne, hrubě se mýlí.

Pojďme na sliby jednotlivým profesím. Výrazně přilepšit si mají například noví hasiči, vojáci.

Velmi nebezpečná je nová mánie garantovat nástupní platy všude možně ve veřejné sektoru, aniž by na to stát měl. Nebezpečné je to ekonomicky: tuto vznikající vládu jistě nepoloží slib 50 tisíc pro nastupujícího učitele, celníka, policistu, hasiče, vojáka či příslušníka vězeňské služby. Nejprve to bude jen pár stovek nových lidí. Čím více však bude těchto nových posil s garantovaným platem přibývat, tím větší to bude mandatorní zátěž pro stát a další vlády.

Může se to Andreji Babišovi nějak vymstít?

Je to nebezpečné samozřejmě i politicky: pokud toto náhodně zvolené číslo nepůjde nakonec zaplatit, zklamání bude velké a odradí to mnohé nadané lidi od práce pro český stát. Nepochybně to také vyvolá zcela nežádoucí pnutí mezi nováčky s 50 tisíci a již několik let sloužícími veřejnými zaměstnanci s často nižším platem. Třeba se dočkáme švejkovských scén, kdy státní zaměstnanec žadoní o vyhazov, aby se mohl obratem nechat znovu zaměstnat na stejné pozici.

V jakém stavu předává vláda Petra Fialy ekonomiku novému kabinetu? Nechává mu nějaké kostlivce ve skříni?

Navržený rozpočet odcházející vládou s 286 miliardami schodku je nereálný. Pro rok 2026 chybí ve výdajích jen nutné dopravní investice a sanaci zdravotního pojištění desítky miliard. K tomu se přidávají velmi drahé sliby nastupujícího premiéra Andreje Babiše. Nyní se asi ještě do konce roku rychle schválí rozpočet odcházející vlády, ale při jeho novelizaci na jaře budeme rádi, když schodek skočí „jen“ o desítky miliard nahoru a ne rovnou o stovku.

Když se podíváte na programové prohlášení nové vlády jako celek - co vás jako první napadne? Poučil se nějak Andrej Babiš oproti předchozímu období ve vládě? V čem dnes vidíme „nového“ Babiše?

Jakkoliv si z první vlády Andreje Babiše pamatujeme hlavně covidový zmatek, návrat k programovému prohlášení jeho předchozí vlády by Česku jen prospěl. Tehdy byl Babiš ještě proevropský liberální reformista a sliboval třeba důslednou důchodovou reformu, nízký státní dluh či rychlou digitalizaci. To už je ale asi nenávratně pryč.