Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Návrh programového prohlášení vznikající vlády ANO, SPD a Motoristů právem budí mírnou paniku zejména v ekonomických kruzích. Jeho étos nízkých daní a vysokých výdajů nevychází žádnou cestou a zalepit to několika obecnými frázemi o „směřování k vyrovnaným rozpočtům“ opravdu nestačí. Aspirant na premiérskou funkci Andrej Babiš se tváří suverénně, navíc připouští, že „od vás“ dostal několik tipů, co v programu chybí, a tak to tam ještě dopíše.
Ano, je to celé dost strašidelné. Ale shazovat program jako celek by byla chyba. Jak už upozornil ve svém komentáři pro Seznam Zprávy David Klimeš, návrh programového prohlášení obsahuje vedle populistických a potenciálně velmi drahých nesmyslů řadu dobrých bodů, které svědčí o tom, že přípravu na vládnutí přinejmenším v hnutí ANO neodflákli.
Totéž se dá říci o kapitole, která se může stát politickým jízdním řádem pro české zdravotnictví. V ní dokonce dobré myšlenky nad populismem nápadně převažují. Až je opravdu těžké si představit, jak se bude takový program prosazovat vládě, jejímž hlavním smyslem existence je slíbit (a pokud možno i dodat) všechno všem, ať to stojí, co to stojí.
Kdyby se potenciální ministr zdravotnictví Adam Vojtěch rozhodl, že za plněním své programové kapitoly skutečně důsledně půjde, rozhodně nebude všeobecně populární figurou. Spíše naopak. Jeho nápady mají potenciál naštvat ve složitém českém zdravotnictví řadu důležitých aktérů. Vlastně skoro všechny. A k tomu i jeho stranického šéfa. A koaliční partnery. Pojďme si to stručně projít.
Program například říká: „Budeme motivovat zaměstnavatele k investicím do preventivních programů pro své zaměstnance.“ To je velmi dobrá a široce sdílená myšlenka, kterou lze realizovat mnoha způsoby. Zaměstnavatelé jsou celí žhaví starat se o zdraví svých zaměstnanců - ono se jim to ekonomicky vyplatí tak jako tak, protože méně nemocní zaměstnanci více pracují, ale kdyby to ještě stát osladil nějakou tou daňovou slevičkou, kdo by odmítl?
Na odborných fórech je ovšem velkým tématem třeba nízká proočkovanost Čechů proti chřipce, jež podle výpočtů zaměstnavatelů působí firmám ztráty v nízkých desítkách miliard korun ročně. Zaměstnavatelé hledají různé cesty, jak proočkovanost svých zaměstnanců zvýšit, ale je to složité. Ředitel Linetu Tomáš Kolář na jedné konferenci vyprávěl, jak se se zlou potázal, když navrhl, aby zaměstnanci, kteří nejsou očkováni proti chřipce, neměli v případě respirační choroby nárok na sick day. A to je firma, která je v péči o zdraví zaměstnanců velmi progresivní a Kolář patří k velkým proponentům tohoto tématu ve veřejném prostoru.
Představíme-li si, že stát bude chtít nějakým způsobem podporovat zaměstnavatele, kteří budou své zaměstnance tak či onak „nutit“ k očkování, můžeme očekávat silné koaliční pnutí zejména vůči hnutí SPD, které je přinejmenším od covidu oblíbenou stranou mnoha odpůrců jakýchkoli jehel.
Dále se v programu píše: „Skrze rozumnou cenovou politiku a regulaci zajistíme, aby bylo Česko konkurenceschopným trhem pro výrobce.“ Konkurenceschopnost českého lékového trhu je silně ovlivněna přísnou českou cenovou politikou, která drží ceny léků obecně hodně nízko. Rozumně provedené zvýšení cen některých léků by jistě obraz českého trhu v očích dodavatelů vylepšilo, ale obhájí Vojtěch takový krok, byť provedený s užitím příslovečných lékárenských vah, před svou vládou, pro niž je jakékoli zdražení čehokoli tabu?
„Zavedeme národní monitoring kapacit s využitím povinné e-žádanky a sběru čekacích dob na úrovni poskytovatelů.“ Další velmi dobrý bod programu, v němž Vojtěch navazuje na práci svého předchůdce Vlastimila Válka - cenný je tento bod především ve slově „povinné“. Jedině pokud bude využívání nástrojů elektronického zdravotnictví pro poskytovatele péče povinné, bude dávat jako celek systémový smysl. Válek odvahu prosadit povinnost neměl, což jeho elektronizaci silně ubírá na půvabu.
Pokud Vojtěch tuto odvahu najde, bude čelit naštvaným lékařům, zejména praktickým a ambulantním. A naštvaní budou vcelku oprávněně, protože zatímco nemocnice vyčerpaly v posledních letech na úpravy informačních systémů a jejich interoperabilitu miliardy korun z evropských fondů, ambulance a ordinace praktiků nedostaly ani korunu. Přesto po nich bude systém žádat velké změny v IT systémech a napojení na centrální systém sdílení dat. A financování těchto změn je nejasné.
Naštvaní doktoři jsou přitom politickou noční můrou, zvláště pro politiky se sklony k populismu. S tím souvisí i další zcela rozumný bod programu: „Elektronizace musí zahrnovat všechny typy poskytovatelů zdravotních služeb a vytvořit plně interoperabilní prostředí.“ Ano, to jistě musí, ale buď to bude drahé, nebo to vyvolá silný protitlak. Pravděpodobně obojí.
Další bod: „Budeme systematicky měřit a zveřejňovat data o kvalitě péče; výsledky budou sloužit například k akreditacím zdravotnických zařízení či tvorbě sítě.“ Opět zcela správná myšlenka, která se zase nebude líbit pro změnu v nemocnicích. Ty se zveřejňování srovnatelných dat o kvalitě péče léta úspěšně brání a zlomit jejich odpor bude od Vojtěcha vyžadovat hodně kuráže.
Plán sloučit nemocenské a zdravotní pojištění je rovněž dobrý, ale narazí na tuhý odpor úředníků Ministerstva práce a sociálních věcí, do jejichž agendy nyní mnohamiliardová agenda nemocenského pojištění spadá.
„Podpoříme restrukturalizaci lůžkového fondu nemocnic (…) budeme podporovat rozumnou centralizaci péče.“ To je další zcela správná myšlenka, jen když naposledy mluvil ve svém videu na sociálních sítích o restrukturalizaci Andrej Babiš, projektu se vysmál a obvinil Vlastimila Válka, že tímto krokem chce „našim lidem“ zavírat nemocnice.
A tak dále, dalo by se pokračovat. Správné jsou plány na změnu fungování pojišťoven a obnovu smyslu jednání o úhradách péče. Správný je důraz na efektivní péči o stabilizované chronické pacienty, které je třeba včas odesílat od specialistů zpět do péče praktiků. Správné jsou úvahy o rozšíření kompetencí nelékařských profesí, očkování v lékárnách a vůbec silnějšího zapojení dalších profesí do primární péče.
Všechno ale směřuje k jedinému. Tak jako před svým prvním nástupem na ministerstvo Vojtěch pilně naslouchal lidem, kteří se zdravotnictví věnují, takže velmi dobře chápe, kde jsou hlavní problémy systému. Nyní je v programu pojmenoval a navrhl schůdná řešení. Zásadní otázka zní, zda najde sílu tyto kroky prosadit - navzdory silným zájmovým skupinám ve zdravotnictví i politickým partnerům.
Žádný ministr zdravotnictví, který má ambici a odvahu sáhnout hlouběji do systému, se neobejde bez téměř bezvýhradné důvěry a politické podpory svého premiéra. Vyšší politické krytí dokáže od ministra odstínit profesní a lobbistické tlaky, případně zajistit silnější hlas v debatách s koaličními partnery. Bez něj to nejde.
Vojtěcha však ve vztahu k Andreji Babišovi bohužel provází spíše pověst schopného a poslušného podřízeného než silného a sehraného parťáka v reformním úsilí. Scénka „Nebuďte slušnej…“ se právem vryla do paměti. Ačkoli je víc než pět let stará, pro mnohé zůstává nejtrefnější charakteristikou vztahu mezi ministrem Vojtěchem a premiérem Babišem. A zatím nepřišel žádný důvod si myslet, že se na podstatě tohoto vztahu něco změnilo.
Uvědomuje si to i Adam Vojtěch, který dává na odiv sebevědomí nabyté diplomatickou službou. A v poslední době na otázky, zda najde odvahu prosadit své plány i přes odpor, který vyvolají, odpovídal, že tentokrát nepřichází na ministerstvo proto, aby na sebe nechal někoho řvát. Jenže už neupřesnil, zda má na mysli „jen“ zástupce silných lobby, anebo i svého stranického a potenciálně i vládního šéfa. A že by Babiš, kdyby jen trochu chtěl, ve Vojtěchově plánu našel mnoho důvodů řvát jako tur, to si můžeme být jisti.
Stručně řečeno, kdyby další osud zdravotnictví závisel jen na kvalitě vládního programu, bylo by hej. Do hry ale vstoupí mnohem méně čitelné faktory, jako je nátura Andreje Babiše, dynamika jeho vztahu s Vojtěchem či premiérova odvaha čelit za některé kroky veřejné či profesní kritice. Tyto proměnné nakonec rozhodnou, zda bude Vojtěch skutečně dobrým ministrem, anebo bude opět, tak jako za covidu, jen dobrým ministrem, který ale sedí ve špatné vládě.
