Zprávy z bojiště: Ukrajinci už počítají s novou velkou bitvou

Přesný popis stavu a průběhu ukrajinské fronty je stále obtížný úkol. Byť pohled na mapy produkované oběma stranami i (ne)závislými „mapaři“ může vzbuzovat mylný dojem, že linie bojů jsou dané, ve skutečnosti jsou nejasnosti značné.

Jak obtížné je přesně popsat realitu současného bojiště, ukazují už jen statistiky územních zisků za říjen. Ukrajinský monitorovací projekt DeepState ruský územní zisk za minulý měsíc odhaduje na 267 kilometrů čtverečních, což je srovnatelné se zářím. (Největší zisky, více než dvě třetiny z celku, Rusko podle projektu zaznamenalo v oblasti Novopavlivky a Huljajpole, ačkoli tam směřovalo jen 16 procent útočných operací.)

Proruský, ale přitom relativně spolehlivý kanál Creamy_caprice hovoří o zisku 586 kilometrů čtverečních. To by znamenalo další výrazné zrychlení ruského postupu.

Rozdíl z velké části pramení z metodiky. Mapa DeepState operuje s obrovskou „šedou zónou“ o rozloze přes tisíc kilometrů čtverečních, kterou – alespoň podle autorů projektů – ve skutečnosti nekontroluje ani jedna strana a pozice v ní udržují obě armády.

Je ovšem dobrou otázkou, zda nejde o případ, kdy je přání otcem myšlenky. Podle některých pozorovatelů (příklad) ukrajinský projekt za území nikoho označuje i oblasti, kde je jen několik izolovaných ukrajinských postavení.

Může jít o skupiny dvou, tří nebo čtyř vojáků, kteří jsou odříznuti i týdny či měsíce (jeden ze zdokumentovaných případů hovoří o 160 dnech) a zásobováni pouze pomocí dronů. Zatímco DeepState toto území vnímá jako sporné, jiné mapy jej již dávno značí jako území pod ruskou kontrolou.

A je otázkou, zda takový přístup není mnohem přesnější: Izolované malé skupiny pěchoty za frontou žádnou významnou vojenskou sílu nepředstavují.

Důvody ruského postupu jsou stále stejné a už jsme je probírali mnohokrát: Ukrajině zřejmě stále akutněji chybí pěchota, která by dokázala držet pozice (jeden z mnoha příkladů za všechny). Rusové naopak zdokonalují své taktiky pomalé infiltrace malých skupinek, které procházejí řídce obsazenou ukrajinskou obranou.

Nedávná zpráva britského institutu RUSI popisuje malé skupiny dvou až pěti vojáků, kteří k postupu využívají termální fólie a stany, aby se skryli před drony. Rádio mají přitom zavěšené na krku a svítilnu mezi nohama, aby viděli, kam šlapou.

Shrnutí událostí změn a vývoje na frontě i tentokrát začneme ve strategicky významném Kupjansku, kde se ruským silám podařilo v posledních týdnech opět postoupit. Na východním břehu řeky Oskil pronikly na severní okraj města do oblasti školy číslo 7. Na západním břehu pak podle mapových analýz zcela vyčistily centrum města a okolní obytné čtvrti, které byly dříve považovány za šedou zónu.

Jak jsme už uváděli v předchozích dílech, ukrajinské velení reagovalo přisunutím záloh. Kolem 23. října se tyto síly pokusily o protiútok severně od města s cílem odříznout ruskou „základnu“ a logistiku pro jednotky operující přímo ve městě.

Přesný výsledek této operace není jasný. Skutečnost, že ruské jednotky dokázaly po tomto datu konsolidovat své zisky v centru města, ovšem naznačuje, že se ukrajinský pokus o obchvat pravděpodobně nezdařil.

O několik desítek kilometrů jižněji, v oblasti kolem Lymanu, došlo zřejmě k úspěšnějšímu ukrajinskému protiútoku, alespoň dočasně. Poté, co ruské síly téměř obsadily obec Jampil, klíčovou pro případný další postup k Siversku, Ukrajinci provedli sérii protiútoků.

Mapové analýzy naznačují, že ruské útočné skupiny po postupu řádně nezajistily a nekonsolidovaly své pozice. Toho využily ukrajinské síly, které relativně snadno a rychle zvrátily týdny ruského postupu a zřejmě znovu obsadily většinu obce.

Tento lokální úspěch však naráží na systémový problém. Ukrajinský voják Stanislav „Osman“ Buniatov varuje, že situace s logistikou na lymanském směru se dramaticky zhoršuje kvůli masivnímu nasazení ruských FPV dronů. Podle něj hrozí, že pokud nebudou prioritně zničeni ruští operátoři dronů, brzy zde nastane bitva podobná té o Pokrovsk.

Dále na jih u Siversku se sice ruské síly nadále pokoušejí o infiltraci, ale jsou rychle ničeny ukrajinskými drony. Ukrajinský průzkum ovšem údajně zaznamenal hromadění techniky, včetně motocyklů, u rafinerie východně od Verchnokamjanske, což signalizuje přípravy na nový mechanizovaný útok.

Zatímco Pokrovsk padá, na prahu další velké městské bitvy stojí Kosťantynivka. Zpráva z kanálu jednoho z ukrajinských důstojníků uvádí, že ruské síly stupňují úsilí, infiltrují město ze směru od Oleksandro-Šultyne a bezprostředně hrozí boje o samotné město.

Mapové zdroje potvrzují ruskou přítomnost v blízkosti školy číslo 4, ačkoli ukrajinské posádky dronů se snaží tyto pokusy o infiltraci eliminovat.

Hlavní pozornost na sebe ovšem stále poutá bitva o město Pokrovsk, byť ta se velmi pravděpodobně blíží ke svému konci. Ještě na konci října byla situace ve městě popisována jako „více než kritická“.

Podle zpráv z místa se v ulicích pohybovalo nejméně 250 ruských vojáků, kteří vedli přímé boje a cíleně likvidovali ukrajinské operátory dronů a dělostřelce. Ruské drony zcela ovládly přístupové cesty. Ukrajinští vojáci museli na své pozice chodit pěšky deset až 15 kilometrů. Pěchota byla prakticky odříznuta od velení, přičemž některé jednotky byly na pozicích bez rotace až tři měsíce.

Ukrajinští vojáci popisovali, že 60 procent města je pod kontrolou Rusů a celá „šedá zóna“ je de facto ruská. Ruské útočné skupiny pronikaly mezerami mezi pozicemi, nutily operátory dronů a minometčíky k boji zblízka a vojáci při přesunu na pozice často nevěděli, zda již nejsou obsazeny nepřítelem.

Do této zoufalé situace na přelomu října a listopadu dorazily čerstvé ukrajinské posily, které podnikly několik místních protiútoků. Nejviditelnější, ale také nejspornější akcí byl výsadek speciálních sil HUR ze dvou vrtulníků UH-60 Black Hawk z 29. října na severozápadním okraji města.

Vojenský smysl této operace je však sporný či nejasný a byl rozhodně menší, než naznačovalo mediální pokrytí akce. Analytici ze skupiny Conflict Intelligence Team (i další) upozornili, že skupina zhruba 20 mužů nemohla odblokovat logistiku ani vyčistit město, kde byly stovky Rusů.

Nejpravděpodobnějším cílem byla propagandistická a morální podpora, což podtrhují i fotografie šéfa HUR Kyryla Budanova z nedalekého Pavlohradu. Uznávaný ukrajinský vojenský zpravodaj Jurij Butusov operaci rovněž kritizoval jako PR akci.

Akce byla velmi pravděpodobně spojena s nějakými ztrátami, ovšem jejich rozsah nelze spolehlivě doložit. Ruská videa z útoků dronů na tento tým nejsou v tomto ohledu plně průkazná.

Mnohem významnější byl pozemní protiútok, kdy se vojákům 425. pluku „Skala“ mělo podařit proniknout téměř celým městem a vztyčit vlajku nad budovou městské rady.

Pokud jsou tyto informace pravdivé, tak – jak poznamenal analytik Konrad Muzyka – to ukazuje, že i ruské síly ve městě nemají mnoho mužů a obě síly jsou vlastně početně dosti slabé. Ostatně projekt DeepState tvrdí, že většina Pokrovsku je „území nikoho“, ve kterém vládnou drony.

Ty ovládají také přístupové cesty do města, což v podstatě znemožnilo zásobování obránců klasickými způsoby. Za kolapsem ukrajinské logistiky stojí především elitní ruské dronařské skupiny, jako je „Rubikon“. Podle analytiků jde o tytéž posádky, které stejnou taktikou masového nasazení FPV dronů ničily ukrajinskou logistiku loni v Kurské oblasti.

Město bylo zároveň systematicky ničeno klouzavými pumami. Jen za jediný den, 23. října, dopadlo na Pokrovsk 156 ze 176 pum shozených ten den na celé frontě.

Vývoj situace také naznačuje, že Ukrajina má s obranou měst v současnosti problém, jak si všimli někteří analytici. Snad proto, že drony jsou nejúčinnější v otevřeném terénu, ale v husté zástavbě, kde je jejich účinnost omezená (a naopak efektivita bomb, které má téměř výhradně ruská strana, poměrně vysoká), nedokážou nahradit chybějící pěchotu.

Ruské síly se před Pokrovskem v polích zdržely přes rok; samotné město, po dosažení jeho okrajů, získávají relativně rychle, naznačuje dosavadní vývoj.

Podle rozboru (který nevyhnutelně zčásti zahrnuje odhady) polského analytika vystupujícího jako Thorkill opustila velká část ukrajinských jednotek město mezi 27. říjnem a 4. listopadem. Nešlo o organizovaný ústup – vojáci odcházeli pěšky přes pole, kde na ně útočily ruské drony a dopadaly letecké bomby. Část vojáků je snad obklíčena v jižní části města.

Zbytky brigád zaujaly novou obrannou linii již za městem, například ve větrolamech a dalších vhodných pozicích. Tuto linii nyní podle Thorkilla drží právě čerstvě příchozí posily. Současně má snad probíhat i postupná a organizovanější evakuace sousedního Myrnohradu.

Je možné, že tato tvrzení neodpovídají zcela skutečnosti, konec města ale patrně není daleko. Zhoršení obrany bylo patrné již v roce 2024 a ztráta křídel spolu s nedostatkem personálu učinily tento výsledek „téměř nevyhnutelným“, jak uvádí ukrajinský analytik Tatarigami.

Aglomerace Pokrovsk–Myrnohrad je téměř obklíčena, mezi sbíhajícími se křídly ruského postupu zbývá koridor široký jen několik kilometrů. Navíc rezervy, které je mohly zachránit, byly již dříve nasazeny na stabilizaci sousedního ruského „průchodu“ ukrajinskou obranou u vesnice Dobropillja.

Rusko tak obsadí největší město od pádu Avdijivky na začátku roku 2024. Situace je ovšem v řadě ohledů odlišná. Ukrajinská obrana se zdá být za Pokrovskem připravenější, než tomu bylo u Avdijivky, odhaduje například právě Tatarigami (jinak k ukrajinskému velení často velmi kritický).

Je tedy možné, že hlavním cílem přisunutých elitních posil nebylo udržet město za každou cenu, ale spíše zdržet Rusy, způsobit jim ztráty a zajistit stažení hlavních sil na předem připravené pozice. A protiútoky byly skutečně z velké části PR akce.

Zajímavý je i vývoj za Pokrovskem, v oblasti na pomezí Doněcké, Záporožské a Dněpropetrovské oblasti, tedy v úseku fronty kolem Novopavlivky. V této oblasti ruské síly v posledních týdnech také postupovaly a celkově v posledních měsících obsadily několik stovek kilometrů čtverečních.

Zdejší ruský postup je pozoruhodný tím, že přesně potvrzuje odhad analytika vystupujícího pod přezdívkou „M0nstas“ ze září 2025. Ten tehdy předpověděl, že Ukrajinci se v této oblasti s nízkou hustotou zalidnění stáhnou na připravené pozice na vyvýšeninách západně od řeky Vovča.

Předpověděl, že Ukrajinci fakticky nechají Rusy postoupit a obsadit „prázdné území“ o rozloze až 300 kilometrů čtverečních. Rusko to bude moci vykázat jako úspěch (a pro Ukrajinu to bude prohra), ale nepřinese mu to reálnou strategickou výhodu.

Na začátku listopadu situace přesně odpovídá této předpovědi: Ruské síly skutečně postoupily zhruba o 300 kilometrů čtverečních a ukrajinské síly se stáhly na pozice za Vovčou, kterou se snaží udržet.

Pokud se předpověď ukáže i nadále jako přesná, nejtvrdší část bitvy o tuto část fronty začne teprve nyní, kdy ruské síly dorazily k hlavním ukrajinským obranným liniím. Další vývoj bude záviset na tom, jaké zdroje dokáže Rusko uvolnit v dalších týdnech, po předpokládaném definitivním obsazení Pokrovsku.