Jižní Korea prolamuje tabu. Dostala svolení postavit si vytouženou zbraň

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pod vodou vydrží i několik měsíců, jsou nebývale rychlé a dokážou pracovat téměř v perfektním utajení. Jsou totiž mimořádně tiché a je nesmírně obtížné je zjistit sonarem. Nadto jsou schopné nést vskutku mocný zbraňový arzenál.

Řeč je o jaderných ponorkách – strojích, které jsou vzhledem k výše vyjmenovaným vlastnostem pro moderní armády vysoce ceněné. Ponorky mohou být rozmístěné tak, aby zajišťovaly nepřetržitou přítomnost své země v rizikových oblastech, zvyšovaly tak riziko odvetného útoku, a v konečném důsledku tak i bránily agresi.

Je jen málo mocností, které technologií disponují. Jmenovitě jde o USA, Rusko, Čínu, Velkou Británii, Francii a Indii. O výrobu se pak snaží také Severní Korea.

Nyní má seznam rozšířit i její jižní soused - Jižní Korea.

Tamní exekutiva předběžně plánuje během příštích deseti let postavit nejméně čtyři ponorky s jaderným pohonem, ačkoli odborníci nad uskutečnitelností tohoto cíle pochybují. Jihokorejské námořnictvo požaduje plavidla o výtlaku 5 tisíc tun nebo více, která by měla deset či více vertikálních odpalovacích zařízení pro střely. Největší ponorka v současné flotile má přitom výtlak „pouhých“ 3600 tun.

Jižní Korea již dlouho čelí hrozbě ze strany severokorejské diktatury. V poslední době navíc zintenzivnila svoji vojenskou přítomnost v těsné blízkosti jihokorejských teritoriálních vod také Čína, jejíž rybářské lodě do nich pravidelně vnikají.

To vše touhu Soulu po jaderné ponorce jen umocňuje. Usiloval o ni již dlouho a před několika dny se během návštěvy amerického prezidenta Donalda Trumpa konečně dočkal. Republikán krok oznámil den po setkání s jihokorejským prezidentem I Če-mjongem v rámci regionální ekonomické konference v jihokorejském Kjongdžu.

„Naše vojenská aliance je silnější než kdykoli předtím a na základě toho jsem (Jižní Koreji) dal povolení stavět ponorky s jaderným pohonem, místo staromódních a mnohem méně obratných dieselových ponorek, které mají nyní,“ napsal Trump na své platformě Truth Social.

Druhá strana rozhodnutí velmi rychle ocenila – jihokorejský ministr obrany Ahn Gyu-back téhož dne na parlamentním zasedání prohlásil, že jaderná ponorka bude mít obrovský vojenský význam.

V současné době se Soul v této technologii spoléhá na USA. Podle odhadů čítá americká flotila jaderných ponorek přibližně 70 strojů, což je zřejmě asi pětkrát víc než kolik má Čína. Komunistická velmoc ovšem disponuje mnohem většími kapacitami loďařského průmyslu a svého hlavního geopolitického konkurenta postupně dohání. Navíc dokázala i své dieselové ponorky upravit tak, aby byly tišší a rychlejší.

V současné době si přesto díky ponorkám s jaderným pohonem stále udržují vojenskou převahu pod vodami Indo-Pacifiku Spojené státy. Rozmístily tam většinu svých sil - zdroje hovoří o více než 60 procentech. Nicméně jediným jejich dalším regionálním partnerem, který v současné době má jaderné ponorky ve výzbroji, je Indie. Nové Dillí se však za druhého Trumpova prezidentství geopoliticky velmi sblížilo s Ruskem a Čínou.

A tak je pro USA příhodné mít v oblasti dalšího spojence s touto technologií. Soul si byl zjevně této skutečnosti vědom, a tak ještě před společným summitem prezident I Če-mjong Trumpovi řekl, že přístup k ponorce s jaderným pohonem – a možná i k jadernému palivu – by snížil bezpečnostní zátěž amerických sil v celém regionu a v konečném důsledku tak přispěl i jejich obraně. Na to republikán, který si opakovaně stěžuje, že USA nesou břímě obrany všech svých spojenců, mohl slyšet.

Čína si v poslední době na moři věří. Její námořnictvo rozšířilo svůj dosah hlouběji do Pacifiku, kde provádí blokádní a invazní cvičení kolem Tchaj-wanu. Analytici přitom věří, že v případné válce o ostrov by ponorky mohly mít klíčový vliv – větší než kdykoli jindy od druhé světové války.

Čínské síly mají ponorkové základny rozmístěné po celém pobřeží od Liao-ningu na severu až po ostrov Chaj-nan v Jihočínském moři. Je to součástí budování námořnictva, které Pekingu umožňuje hlídat okolní vody a uplatňovat svou moc i daleko od vlastních břehů.

Nejmodernější ponorky totiž umožňují vojenskou přítomnost i na otevřeném moři a v případě konfliktu by hrály zásadní roli strážců námořního obchodu a další dopravy přes strategické vodní cesty, zejména v oblasti úžin.

Čína přitom až donedávna takovou výzvu nepředstavovala. Po celá léta se Peking soustředil na budování flotily ponorek s dieselovým pohonem. Jejich jaderné ponorky, z nichž první byla do provozu uvedena v roce 1974, byly dlouho hlučné, pomalé a největší hrozbu vzhledem k vyzařované radiaci nepředstavovaly pro nepřátele, nýbrž pro vlastní posádku.

Po půl století pomalého pokroku se ale vše změnilo.

Čína učinila značný progres ve vývoji ponorek s jaderným pohonem, postupně navyšuje jejich rychlost, dosah i výdrž a v podmořském zbrojním závodě zaznamenává dílčí úspěchy.

Současně jde zejména o stroj typu 094, mezi nové modely ve vývoji pak patří typ 095, u kterého analytici očekávají, že bude vybaven vertikálním odpalovacím zařízením, jež pojme řízené střely. Čína také vylepšila novější konvenčně poháněné ponorky třídy Yuan technologií „pohonu nezávislého na vzduchu“, díky níž jsou tišší a mohou déle čekat, než se vynoří na hladinu. Během zářijové vojenské přehlídky v Pekingu pak komunistická země rovněž předvedla nové podvodní drony, včetně jednoho, který může fungovat jako ponorka, a dalšího, který může být autonomním torpédem.

Pokud se v budoucnu naplní obavy a Peking se rozhodne napadnout Tchaj-wan, který pevninská Čína považuje za své území, čínské námořnictvo pravděpodobně použije své konvenční ponorky k obraně pobřežního území. Novější jaderné útočné ponorky, které jsou rychlejší a vybavené pro delší cesty, by se pak pravděpodobně pokusily zabránit americkým silám, aby ostrovu přispěchaly na pomoc.

Vojenští analytici pak předpokládají, že pokud se USA v případě takového konfliktu rozhodnou zasáhnout na straně Tchaj-wanu, jejich námořnictvo by mohlo použít své ponorky k pokusu udržet čínské lodě v Tchajwanské úžině, aby Pekingu zabránily ostrov obklíčit. Podpora ze strany Jižní Koreje by v takové chvíli mohla být klíčová.

Držet s Čínou krok je však pro Washington a jeho spojence velmi obtížné.

USA se potýkají s problémy zejména při stavbě nových ponorek. Vzhledem k obavám o výrobu Trumpova administrativa přezkoumává obrannou smlouvu AUKUS mezi Austrálií, Velkou Británií a USA z roku 2021, která má pomoci odradit čínskou agresi. Podle této smlouvy má Austrálie koupit od USA ponorky s jaderným pohonem a spolupracovat s Velkou Británií na stavbě nové ponorky využívající americkou technologii. Americké loděnice však nestíhají ani produkci pro vlastní potřebu.

Pomoci by jim měla právě Jižní Korea. Tamní stavba ponorek na jaderný pohon nicméně naráží na zásadní problém. Jihokorejci by se totiž stali první zemí světa, která je má v držení, aniž by zároveň disponovala jadernými zbraněmi.

Jihokorejský ministr obrany Ahn Gyu-back přitom minulý týden uvedl, že ponorky by měly být konstruovány v domácích loděnicích. Jak sdělil obrannému výboru Národního shromáždění tamního parlamentu: „Za posledních 30 let jsme nashromáždili technologie a studovali know-how o ponorkách s jaderným pohonem, takže si myslím, že je rozumné je stavět v Jižní Koreji.“

Trump sám k tomu pouze řekl, že alespoň část ponorek by měla být postavena v USA, v loděnicích Hanwha Philly Shipyard ve Filadelfii. Tyto loděnice v současnosti nemají potřebná zařízení, nicméně součástí Trumpova plánu je využít Jižní Koreu pro svůj program „Make American Shipbuilding Great Again“ (Udělejme americké loďařství opět skvělé). Zmíněné loděnice totiž vlastní jihokorejská společnost Hanwha Ocean, která má výrazně pomoci s odborným výcvikem, výstavbou i modernizací amerického loďařského průmyslu.

Z prohlášení „alespoň část“ lze každopádně zároveň usuzovat, že další část bude opravdu budována v Koreji. To vyvolává řadu otázek.

Stavba plavidel s jaderným pohonem sice není přímo zakázána Smlouvou o nešíření jaderných zbraní, k níž se Jižní Korea připojila v roce 1975, nicméně získání vysoce obohaceného uranu potřebného k pohonu těchto plavidel je případně také zásadním krokem směrem k sestavení jaderné zbraně. A to je na znesvářeném poloostrově ožehavým tématem.

V atomových elektrárnách, které jsou v Jižní Koreji dominantním zdrojem energie, se tento materiál obohacuje pouze na 3 až 5 %. Pro ponorky by to bylo mnohem více – u dosavadních typů se míra obohacení liší, vždy je to ovšem nad 20 %. Hranice v této výši je přitom uvedená v jihokorejské dohodě s Washingtonem z roku 2015, v níž se Soul zavázal k zákazu obohacovat uran právě nad 20 % s výjimkou vědeckého výzkumu.

Aby Jižní Korea potřebný uran získala, požádal 29. října I Če-mjong Trumpa, aby „učinil rozhodnutí, které Soulu umožní palivo pro ponorky s jaderným pohonem získat“. Rovněž požádal o zmírnění omezení týkajících se schopnosti Soulu obohacovat uran či zpracovávat vyhořelé jaderné palivo. Přesné detaily plánu ani způsob, jakým Jižní Korea získá obohacený uran pro palivo, ale zatím nebyly upřesněny.

I v případě, že by USA Koreji dodaly palivo bez účasti Soulu na procesu obohacování, znamenalo by to další díl do skládačky potenciálních jihokorejských ambicí v oblasti jaderných zbraní.

Ty mají v Jižní Koreji dlouhou historii. V 70. letech za diktátora Pak Čong-huia zahájila Jižní Korea program vývoje jaderných zbraní, který se Spojené státy po jeho odhalení v roce 1974 pokusily zastavit uzavřením smlouvy – předchůdce dohody z roku 2015. V roce 2004 však Soul Mezinárodní agentuře pro atomovou energii přiznal, že i v 80. a 90. letech prováděl některé malé neohlášené experimenty, ačkoli nešlo o zbrojní program.

Jihokorejci vývoj vlastní jaderné zbraně sice opakovaně schvalují v průzkumech veřejného mínění, které ukazují více než sedmdesátiprocentní podporu, nicméně politická reprezentace je výrazně opatrnější. S ohledem na agresivní chování svého souseda a složité geopolitické hry z nich udělala v podstatě tabu. Sám I Če-mjong, levicově orientovaný vůdce, který nastoupil do úřadu v červnu, zájem o jaderný program opakovaně odmítl.

I v reakci na Trumpovo oznámení se tak pokusil mírnit obavy i vášně. „Nenavrhujeme stavět ponorky vyzbrojené jadernými zbraněmi,“ řekl, „jde o to, že dieselové ponorky mají horší schopnost dlouhodobého ponoření, což omezuje naši schopnost sledovat severokorejské nebo čínské ponorky,“ dal přesto poměrně jasně najevo, že jaderné ponorky jsou v souladu s přípravami Washingtonu na možnou budoucí válku s Čínou.

Je navíc jasné, že soused ze Severní Koreje bude i budování jaderných ponorek a obohacování uranu považovat za prolomení jaderného tabu.

Reakce na nové oznámení na sebe ostatně nenechala dlouho čekat a v podstatě nemohla být výmluvnější. Severokorejská diktatura minulý pátek odpálila balistickou raketu do Japonského moře a tamní ministr národní obrany následně uvedl, že Washington „úmyslně eskaluje politické a vojenské napětí v regionu“, a varoval, že mohou přijít další ofenzivní kroky.

Není sice zcela jisté, zda šlo přímo o reakci na oznámení ohledně jaderných ponorek – za provokaci lze v očích Pchjongjangu považovat i jiné kroky z minulého týdne jako návštěvu amerického ministra obrany Petea Hegsetha v demilitarizované zóně nebo zakotvení americké jaderné letadlové lodě USS George Washington v jihokorejském přístavním městě Pusan –, avšak podle analytiků to zcela jistě přispělo k dalšímu prohloubení napětí.

Nicméně je to sama Severní Korea, kdo dokazuje význam jaderných ponorek v regionu. Po dlouhém utajování Pchjongjang letos v březnu odhalil probíhající konstrukci nové ponorky s jaderným pohonem a strategickými řízenými střelami. V polovině září pak jihokorejská rozvědka vyjádřila obavy, že reaktor pro pohon jaderné ponorky mohlo do KLDR dodat Rusko. Podle vládních úředníků v Soulu dodávky ponorkových modulů z Moskvy do Pchjongjangu proběhly na pozadí nasazení severokorejské armády v ruské válce na Ukrajině.

Tajné služby v tuto chvíli informace ověřují – ovšem ať už jsou pravdivé, či nikoli, severokorejský diktátor Kim Čong-un se nechal slyšet, že ponorka je nezbytná jako jaderná odstrašující síla proti „nepřátelským silám“.

Stejně k ní přistupuje i druhá část poloostrova a všechny další mocnosti angažované v regionu. Zbrojní závod na Dálném východě zkrátka nabírá na obrátkách a jeho značná část se posouvá pod hladinu moře.