„Domluvíme se bokem.“ Tajné obchody porodníků

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Adéla měla za porod císařským řezem s lékařem v jedné pražské porodnici zaplatit padesát tisíc korun. „Ptala jsem se kamarádek, jak rodily. Všechny mi řekly, že si zaplatily lékaře k porodu. Zdálo se mi to normální. Přes kamarádku se pak uskutečnily schůzky s lékaři. Oni už věděli, o co jde. První mi nebyl sympatický, s druhým jsme se domluvili,“ vypráví Adéla (jméno redakce na přání změnila). Její dcera byla v děloze postavená koncem pánevním, tedy v poloze, u které někteří porodníci doporučují císařský řez.

Od lékaře dostala Adéla smlouvu, kterou Seznam Zprávy mají k dispozici. Uvádí se v ní, že si platí nadstandardní péči, tedy například, že může lékaři volat kdykoli na mobilní telefon.

V dokumentu ale není žádná zmínka o tom, že by ji měl lékař doprovázet k porodu. „Ústně jsme se domluvili hlavně na tom, že provede císařský řez. Smlouvu nám pak dala sekretářka při odchodu. Z té jsme se dozvěděli, že máme zaplatit po porodu. Lékař o penězích v ordinaci nemluvil,“ popisuje Adéla.

Jenže během porodu podle Adély nastaly komplikace. „Lékař se choval arogantně. Z dalších vyšetření dcery bylo zjevné, že se stala na jeho straně chyba. Celé to bylo neskutečně trapné. Různě se vymlouval a nakonec nám řekl, že vzhledem k okolnostem žádné peníze nechce. Byla to hrozná zkušenost,“ říká Adéla.

Příběh Adély se podobá zkušenosti Evy, kterou Seznam Zprávy popsaly v minulých dnech. Obě ženy očekávaly, že pokud zaplatí, získají jistotu známého lékaře a nejlepší péči. To se ale nestalo.

Některé ženy těchto investic nelitují. V jiných případech zůstává zklamání a pocit, že v šedé zóně mezi medicínskou pomocí a soukromým byznysem nakonec zůstaly samy. Svou roli hrají i nerealistická očekávání na obou stranách - že zaplacený lékař dokáže zařídit dobrý konec za každých okolností.

Podle českých zákonů si ženy nemohou legálně zaplatit konkrétního porodníka. Přesto není složité ho sehnat.

„Vím o tom, že takové dohody mezi pacientkami a lékaři jsou. Existuje tu několik rovin, které jsou problematické. Pokud je lékař současně zaměstnancem porodnice a využívá prostory a vybavení pro svou ‚klientelu‘ a inkasuje za to odměnu, tak to jistě bude narážet v pracovněprávní rovině. Pak je další problém, že může být neoprávněně vybírána úhrada za péči, která je současně hrazená ze zdravotního pojištění. To znamená, že by docházelo ke zdvojené úhradě. To by mohlo být posuzováno jako bezdůvodné obohacení,“ vyjmenovává právnička Barbora Steinlauf.

Řešením by podle ní bylo, kdyby stát umožnil ženám kontinuální péči, po které takovými způsoby volají, spíš než legalizovat dohody samotné. Odbornice na zdravotní právo Barbora Dubanská poté upozorňuje, že neformální dohody nemusejí být ani právně vymahatelné.

Některé porodnice už nyní nabízejí možnost zaplatit si porodní asistentky. Třeba v pražské Fakultní nemocnici na Bulovce takto mohou mít ženy péči před porodem, během něj a po něm. Za asistentku zaplatí 25 tisíc korun. „Porodní asistentka z toho dostane zhruba 13 tisíc. Sice se nám podařilo tuto službu nastavit otevřeně a legálně, ale finančně to nepovažuji za optimální řešení,“ říká přednosta porodnice Michal Zikán.

Stejně by mohly porodnice zcela legálně nabízet i lékaře. „Volba konkrétního porodníka by měla být ústavně přípustná v rámci nadstandardní péče. Volbu by mělo zaštiťovat dané zdravotnické zařízení,“ říká právnička Barbora Dubanská. Informace by pak podle ní měla být veřejně dostupná včetně cen za takovou službu.

Porodnice, která by platbu inkasovala, by lékaři v takovém případě zaplatila za mimořádný doprovod třeba formou odměny. Tento model některé porodnice už zkoušely, ale upustily od něj, což potvrdil i mluvčí České lékařské komory Michal Sojka.

Z lékařského prostředí totiž zní, že taková praxe se finančně nevyplatí. „Částka, kterou by lékař obdržel, by byla mnohem nižší, než jakou by rodičky zaplatily porodnici, a to vzhledem ke všem odvodům. Aby lékaři dostali peníze, na které jsou zvyklí, museli by rodičky platit mnohem větší peníze, a to by některé neuplatily. Takže je pro všechny lepší se domluvit bokem. Myslím si, že lékaři vůbec nemají pocit, že by páchali nějaký kriminální čin,“ říká lékař z jedné větší porodnice, který si nepřál zveřejnit své jméno.

Šéf České gynekologicko-porodnické společnosti ČLS JEP Vladimír Dvořák říká, že sám s takovými dohodami nemá žádnou zkušenost. Na otázku, zda někdy provedl porod za úplatu, odpověděl: „Nestalo se mi to, ale já jsem dělal porodnictví ještě v době, kdy se tohle příliš neprovozovalo,“ řekl Dvořák.

Podle něj by ženy měly mít legální možnost zaplatit si k porodu svého porodníka. „My to prosazujeme řadu let, ale zatím nám žádná politická garnitura nevyšla vstříc,“ tvrdí Dvořák s tím, že podobné dohody mezi pacienty a lékaři se zdaleka netýkají jen porodnictví.

Ministerstvo zdravotnictví upozorňuje, že pokud porodnice přijme peníze za službu hrazenou pojišťovnou, porušuje zákon o veřejném zdravotním pojištění. Od příštího roku bude platit novela zákona o zdravotních službách, podle které bude takové jednání bráno jako přestupek s možností až milionové pokuty.

Tato novela ovšem vůbec neřeší tajné dohody mezi ženami a lékaři, o kterých je tu řeč. „Takové jednání nelze postihnout přímo podle předpisů o zdravotních službách. Nelze ale vyloučit, že by mohlo být trestným činem,“ říká mluvčí Ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob. Jednat by se mohlo o přijetí úplatku.

Resort zdravotnictví pouze doporučuje pacientkám a pacientům, aby na podobné dohody nepřistupovali.

„Obecně, pokud lékař přijímá takovou úplatu, stává se služebníkem pacienta, ten si může diktovat, jakou péči chce. Tyto dohody degradují vztah mezi pacientem a lékařem a vedou ke ztrátě vzájemného respektu a podle mého i ztrátě sebeúcty zdravotníků. A navíc, jde samozřejmě o trestný čin,“ dodává lékařka Jana Šeblová z Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Legální v Česku není ani císařský řez „na přání“, po kterém některé ženy touží. Je k němu potřeba lékařská indikace. Přesto se provádí.

„Kdybychom se tvářili, že neexistuje císařský řez na přání těch žen, které nechtějí z různých důvodů rodit fyziologicky nebo protože se bojí porodu, tak bychom si vymýšleli. Je to realita, ale takových žen je minimum, to není věc, která by zvyšovala procenta císařských řezů,“ říká přednosta porodnice na Bulovce Michal Zikan. Dodává, že jeho porodnici si převážně vybírají ženy, které chtějí rodit fyziologicky.

Například v Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí, jejíž dočasný ředitel Ladislav Krofta patří mezi největší zastánce císařských řezů, přání rodičky respektují.

„Ženu vyslechneme a snažíme se vyjít vstříc její představě o způsobu vedení porodu. Může jít například o obavy z bolesti spojené s vaginálním porodem nebo o strach z možného ohrožení dítěte, například v důsledku nedostatku kyslíku. Doba se posunula – nemůžeme lidi nutit do něčeho, co nechtějí. To by znamenalo návrat do středověku,“ říká Krofta. Dodává, že se ženy snaží nasměrovat k psychologovi, aby mohly se svými obavami pracovat, zároveň však připouští, že to není možné ve všech případech. 

Ukazuje se však, že cesta ven z šedé zóny okolo císařských řezů existuje. Vede ale přes jasná pravidla. Některé porodnice legalizují práci porodních asistentek či nastavují vnitřní procesy.

Například na gynekologicko-porodnické klinice FN Brno mají podle zástupce přednosty Lukáše Hrubana několik pojistek. Rozhodnutí, zda provést, nebo neprovést císařský řez, tu nezáleží na jednom lékaři. Musí ho potvrdit specializovaná indikační ambulance, kam je žena pozvána. Jde o postup, který doporučuje i Světová zdravotnická organizace jako prevenci zbytečných císařských řezů.

Hruban zároveň říká, že vnitřní nastavení systému v Brně neumožňuje uzavírání neformálních dohod ani soukromé platby za vedení porodu: „K plánovaným císařským řezům jsou lékaři vypisováni podle rozhodnutí primáře. To tohle riziko významně omezuje.“

Systémová řešení ale nepřicházejí a pokud se nenajde jasná cesta, může ten nejdůležitější okamžik lidského života dál probíhat jako tajný obchod.