Článek
Kateřina si přála rodit přirozeně. Na porodním sále ale přišly komplikace a po dvou dnech bylo nutné přistoupit k akutnímu císařskému řezu.
„Měla jsem pocit, že jsem úplně selhala. Pohltily mě výčitky, že jsem neporodila přirozeně a že jsem tím svému miminku určitě ublížila,“ vrací se Kateřina k sedm let staré zkušenosti.
„První půlrok mateřství mě úzkosti neopouštěly, zdály se mi noční můry o mém ‚selhání‘ při porodu a nebyla jsem se synem schopná chodit ven,“ dodává.
Úzkosti po porodu, kterými trpěla Kateřina, jsou přitom častější, než by se mohlo zdát. Trápí 10 až 15 procent matek.
„Zřejmě u ní šlo i o posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD) vyvolanou těžkým porodem. Ten způsobil trauma, pocit selhání i ztrátu kontroly. Výzkumy potvrzují, že právě císařský řez zvyšuje riziko poporodní deprese i PTSD,“ říká k případu Kateřiny praktická lékařka Jana Krzyžánková, která je také členkou Společnosti všeobecného lékařství (SVL) ČLS JEP.
Kateřina měla velkou oporu v rodině. Sama svoje potíže začala řešit a i s pomocí terapeutky zvládla poporodní trauma překonat. Což jí pomohlo i při druhém těhotenství, kde musela rodina řešit zdravotní komplikace novorozené dcery.
Vše ale překonala a nyní pracuje jako regionální koordinátorka v organizaci Úsměv mámy, která právě podporuje maminky s psychickými problémy.
Splín je normální, ne ale trvalý
Mnoho z čerstvých matek však nemusí vědět, jak časté jsou psychické obtíže po porodu a že je zažívá až 80 procent žen. Důležité je tedy podle odborníků to, aby se ženy za své pocity nestyděly a řekly si o pomoc včas.
„Nastávající maminky by měly vědět, co se může stát už ve chvíli, kdy dostanou těhotenskou průkazku. Říct by jim to měl nejenom gynekolog, ale i praktický lékař. Právě ten jim může pomoci při prvních příznacích silnějších úzkostí. Maminky by se proto neměly bát za svým praktikem s podobnými potížemi přijít,“ říká Krzyžánková.
Vyšší riziko poporodních depresí podle ní mají ženy, které žijí ve znevýhodněném sociálním prostředí, trpí psychickým onemocněním nebo za sebou mají traumatickou zkušenost. Takové matky by podle Krzyžánkové měly vyhledat odbornou pomoc co nejdříve po porodu.
„Baby blues (poporodní splín, pozn. red.) je normální a nevyžaduje léčbu – většinou stačí podpora okolí, odpočinek a čas. Pokud však příznaky přetrvávají déle než dva týdny nebo se zhoršují a rozvinou se do hlubších problémů nebo silné úzkosti, může se jednat o poporodní depresi. Ta už vyžaduje odbornou pomoc,“ doplňuje Svatopluk Býma, předseda Společnosti všeobecného lékařství.
Lékaři ale dodávají, že by zdravotní systém měl více myslet na všechny ženy po porodu. Tomuto tématu se také věnovali odborníci na XIX. jarní interaktivní konferenci Společnosti všeobecného lékařství.
„Přišlo by mi správné, kdybychom měli systém nastavený jako v Austrálii, kde se žena po šestinedělí přijde ukázat k praktikovi, který s ní probere, jak se cítí a jestli je všechno v pořádku. Na to bychom ale potřebovali doporučený postup a screeningový kód,“ dodává Krzyžánková.
Tedy jak přistupovat k vyšetření a zároveň aby na takovou péči bylo systematicky pamatováno i z pohledu financování.
Naprosto zásadní však podle odborníků je, aby nejen ženy, ale i nejbližší rodina, o možných potížích po porodu věděly. A v případě jejich trvání vyhledaly pomoc. Kromě lékařů se mohou obrátit i na dobrovolnická centra. Jedním z nich je právě i Úsměv mámy, kde jsou připravené vše s matkami probrat ženy s podobnou zkušeností a případně je nasměrovat do péče odborníků.
